Čtení na tyto dny

Kde strom má srdce

Kde strom má srdce
ptáci vědí

Nad tryskající piliny
zvedli křídla

Slyšeli jste slavíky tlouct?

Pila ječí
Láme se
stín světla jadrného dření
Větev o větev

Zaslechli jste někdy
tlouct slavíky?

Srdce chycené
v obráceném hnízdě?

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pouť k buku sv. Dvojice

Pavel Klvač, č. 2/2026, str.3

Tajemná kočka divoká znovu obývá české lesy

Martina Labudová, č. 1/2026, str. 50

Hořečky a jejich životní strategie

Jiří Brabec, Helena Neuwirthová, č. 1/2026, str. 47

Když přiletí sýkora biouhelníček

Renata Placková, č. 1/2026, str. 43

Společnost pro uvádění ptačích jmen v krásné literatuře na pravou míru

Petr Čermáček, č. 2/2026, str. 43, pro předplatitele

Malí farmáři versus velcí zemědělci, nebo jsme všichni na jedné lodi?

č. 1/2026, str. 10, pro předplatitele

Jak na hořečkové louky

Jiří Brabec, Helena Neuwirthová, č. 2/2026, str. 40, pro předplatitele

Kam s ní?

Renata Placková, č. 2/2026, str. 36

Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině

č. 1/2026, str. 39, pro předplatitele

Nejde jen o hezké výhledy

Kateřina Lagner Zímová, č. 2/2026, str. 32, pro předplatitele

Zeleň pod proudem

Martin Pavelka, č. 1/2026, str. 33

Život pro ochranu přírody

Martin Škorpík, č. 1/2026, str. 2

Beskydská idyla trochu jinak

Vojtěch Bajer, č. 1/2026, str. 22, pro předplatitele

Mně se dostalo za život mnoho krajin srdce

Vlastimil Kostkan, č. 1/2026, str. 36, pro předplatitele

Trochu osobní nekrolog

Václav Štěpánek, č. 2/2026, str. 30

Racionální a udržitelné rozhodování o využití krajiny

Ondřej Lagner, č. 2/2026, str. 9

Krajina je naše rukojmí

David Veselý, č. 1/2026, str. 52, pro předplatitele

Odněkud někam


Petr Čermáček, č. 4/2016, s. 6-7

Nemáme auto a rádi chodíme. Naše dovolené jsou tedy turistickými. Procházíme Vysočinou, Podyjím, Děčínskou vrchovinou a rok od roku udiveněji zjišťujeme, že téměř sami. Ne, že by o pobyt v přírodě nikdo nestál, ale zpravidla túru omezí na kratší okruh, na místa, kde „něco je“, na skalní město, vrchol s vyhlídkou, hrad… Nejlépe, aby bylo možné dojet téměř „tam“, zaparkovat a pak vyrazit vstříc pamětihodnému. Vítáno je, aby to nebylo dále než takových čtyři pět kilometrů, dobré je, je-li po cestě rozhledna či hospoda, nejlépe obojí. A tak na krásné, leč vcelku dlouhé cestě z Děčína na Děčínský Sněžník potkáme jen dvě německé babičky, jednoho německého dědu a dvě české rodiny s dětmi, od pohledu stejné „blázny“, jako jsme my, zato na vrcholovém okruhu jsou stovky lidí. Mohli bychom to považovat za náhodné, jenže… Po škole v přírodě nám dcera udiveně sdělovala, že na dlouhý výlet nemohli jít, protože by to některé děti neušly, zatím ve svém životě totiž nešly delší vzdálenost než pět kilometrů.

Když jsem s bratrem a rodiči trávil každou z našich dovolených pochody po Krkonoších, Orlických horách či jinde, potkávali jsme stovky pěších. Až nám to někdy lezlo krkem - potkali jsme leckdy více lidí než v našem městečku na cestě ze školy… Dnes sice můžeme sbírat kolem cesty houby, pozorovat ptáky (kdo by je sebral či vyplašil), ale trochu mi to srdečné „Dobrý den“, alespoň tu a tam, chybí. Místo toho vedeme se ženou akademický hovor, proč tomu asi tak může být. Vždyť stačí otevřít jakýkoliv tištěný či internetový magazín a najdete tam traktáty o tom, jak je chůze prospěšná, kolika infarktům může pomoci zabránit, kolik kilojoulů při ní spálíte, jak skvělý je nordic walking na klouby a vůbec „chůze je cool“. Možná chodíme „nesprávným způsobem“ v „nesprávných místech“… S auty přišel zvyk šetřit čas, dojet až na to „správné místo“, protože jinak toho málo uvidíš, je toho kolem tolik zajímavého a dovolená je jen týden. Mravokárně bychom z toho mohli vyvodit vyhrocené závěry o lenosti, rozmazlené bohatosti (ano jsme bohatý národ, jakkoliv si to nehodláme přiznat), která se dožaduje pestřejších zážitků, než chodit někde po lese… Jenže to v řadě případů nemusí být pravda, změna může být nevědomá, nechtěná, vynucená: auta mění modus operandi. Dávají svobodu dosáhnout cílů jinak nedosažitelných či obtížně dosažitelných. Jenže: je potřeba někde zaparkovat a je nutné jít okruh, protože je třeba se k autu zase vrátit. Turistické trasy přechodů odněkud někam se stávají nedostupné, neřešitelné. Když k tomu připočteme přirozenou touhu po pohodlí, je výsledkem pusto či poloprázdno na dlouhých štrekách. A nám na další dovolené pak nezbude, než s úctou a radostí pozdravit alespoň těch pár, kterým se z jejich automobilového zajetí podařilo uniknout.

Petr Čermáček

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu