VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Cesty mohou býti rozličné - platí to nejen u lidí, ale i u ptáků. Cesty ptáků nejsou tak viditelné, jako jsou dálnice, silnice jakékoliv nižší třídy, cesty polní i pěšiny. A jejich cesty mohou vést každý den jen na pár metrů k sousední třešni, v jejíž koruně jsou již plody přece jen zralejší. Stejně tak ale mohou vést každý rok až desetitisíce kilometrů - od Arktidy k Antarktidě a zpět. O tyto ptačí cesty však zde nejde - spíš o cesty lidské a ptáky kolem nich. I tyto cesty však mohou být zajímavé neméně stejně tak jako putování ptáků od jednoho pólu k druhému.

Stejně jako celá krajina i lidské cesty mají svoji evoluci, urychlenou zvláště v posledních třech stoletích. Spolu s těmito změnami se měnil i život ptáků nějakým způsobem s těmi lidskými cestami spojených. Pěšiny a cesty pro koňské potahy se zvyšující se hustotou lidské populace v krajině byly a jsou i dnes stále více zahušťovány a rozšiřovány. Zejména je v průběhu 20. století pozměnil vznik a rozvoj automobilismu. Většina cest se změnila v rozšířené silnice s tvrdým povrchem. Postranní aleje stromů jsou nahrazeny bilboardy, neboť dřívější aleje, chránící původně poutníky i povozy před slunečním žárem, se stávají nevítanými. Buď jsou místem havárií aut (ne příčinou, tou je zpravidla „lidský faktor“) nebo produkce ovocných stromů z alejí je postižena imisemi z dopravy (mimo švestek, kde se rezidua pálením patrně zlikvidují). Se společenskými změnami ve stejné době se ovšem změnily i cesty mimo „hlavní tahy“ - síť polních a lesních cest zejména v důsledku změny pozemků a způsobů hospodaření. A na silnicích se zpravidla zahustil automobilový provoz.

Důsledky těchto změn v dopravní síti mají v některých směrech na biotu dalekosáhlé dopady. Pro některé živočichy rozdělením jejich původních teritorií bariérami někdy z různých důvodů nepřekročitelnými. Klasickým příkladem je téměř úplné vyhubení bizonů v Severní Americe po rozdělení jejich teritoria železnicí na dvě části - severní a jižní. Pro ptáky s jejich schopností letu jsou tyto bariéry méně významné. Mnohem výraznějším nebezpečím je pro ně efekt husté dopravy. Svědčí o tom několik čísel, publikovaných z našich různých krajinných celků. Tak na 1 282 km silnic od jižní Moravy po střední Čechy bylo nalezeno během roku celkem 2 149 zvířat 103 druhů usmrcených živočichů, z toho 25 % ptáků. Nejčastější obětí byli kosi, strnadi, bažanti, pěnkavy, ale nalezeny byly i lysky, křepelky, sovy nebo krahujci. Na kratším úseku silnice v jižních Čechách tvořili ptáci 22,6 % - špačci, kosi, strnadi, drozdi, vrabci domácí i polní.

Proč se ptáci s dopravou takto setkávají, má různé příčiny. Většinou je to patrně zcela náhodný střet při přeletu nízko nad povrchem země. Může to však být i z jiných příčin - je známá konzumace zrní vysypaného z nedostatečně zajištěných nákladních aut, které přilákalo na silnici větší počet zrnojedů. Popsán je však od nás i hromadný úhyn čížků konzumujících podobným způsobem na silnici rozsypanou sůl. Na druhé straně oběti střetu na silnici mohou být pro některé ptáky užitečné - asi většina automobilistů zná siluety kání nebo poštolek sedících na sloupech u silnice a namísto náročného lovu vyhlížejících oběti dopravního provozu. Sám jsem viděl na jižní Moravě i mořského orla, který doslova odtahoval ze silnice příliš těžkého usmrceného zajíce. U silnice na sloupech, stromech či drátech sedící ptáci však nemusí mít pouze takový vztah k obětem dopravy - kromě dravců sedávají na nich i odpočívající nebo jinou potravu vyhlížející ptáci: u nás vlaštovky, jiřičky, hrdličky, holubi, v jižnějších krajích dosud i ťuhýci, mandelíci, vlhy aj.

A jak se ptáci s dopravními nástrahami vyrovnávají? Nejdříve zřejmě učením: většina ptáků sražených na silnicích v létě jsou mladí, tedy nezkušení ptáci. Postupně se také mění i stereotypy chování v populaci - reakce zvířat na první automobily byly zcela odlišné od většiny současných zvířat, s dopravou se pravidelně setkávajících. Známá je i zvýšená hlasitost zpěvu samců hnízdících u hlučných silnic. A dokonce je popsána u jednoho druhu ptáka již i změna tělesných rozměrů: u severoamerických vlaštovek pestrých, hnízdících pod dálničními mosty, se během 30 let zkrátila délka křídla o 5 mm, což má význam pro obratnost v manévrování, takže počet sražených ptáků na místě nalezených se výrazně během této doby snížil. Ale asi vždy budou i u ptáků existovat jedinci, pro které by ani žádná červená na pomyslném semaforu neplatila.

Karel Hudec