VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

V našem euroamerickém kulturním okruhu jsou plazi a zejména hadi obecně spojováni s odporem a nepříjemnými představami. Zabíjení hadů bylo dlouho považováno za činnost chvályhodnou. Tento obraz posilovalo nejen obecné povědomí, ale i literatura všeho druhu. Vnímání hada jako symbolu zla a jeho potírání a zabíjení jako projev hrdinství se stalo součástí naší kultury. Titulní hrdina dětské knihy Školák Kája Mařík „bacil“ zmiji kamenem do hlavy a je za tento čin obdivován nejen spolužáky, ale i samotným panem učitelem.

S Kájou Maříkem se bohužel ztotožnil i významný český entomolog Obenberger (1952), který uvádí: „V roce 1931 jsem zabil velkou zmiji na vrcholu Studniční hory, třebaže byl velmi chladný den, byla čilá a útočná.“

Je tedy zřejmé, že obecná nechuť až odpor k plazům měla dlouhodobý vliv na stav poznání této skupiny i na její praktickou ochranu. Soustavná ochrana plazů je dodnes popelkou ochrany přírody.

Jednou z možností jak zajistit ochranu plazů je zapojení do stejnojmenného programu, jenž je součástí národního programu Ochrana biodiverzity, který pravidelně finančně podporují Ministerstvo životního prostředí a Lesy České republiky, s. p. Pro úspěšné uskutečnění projektu byla vypracována metodika ochrany plazů (Mikátová et al. 1995). Program Ochrana plazů byl vyhlášen v roce 1998, předcházely mu však různé aktivity jednotlivých organizací na ochranu plazů a jejich stanovišť. Skládá se ze dvou hlavních částí - faunistických průzkumů a praktické ochrany plazů. Cílem průzkumů je shromáždit maximum údajů o všech našich druzích plazů. Až do nedávné doby takové údaje pro většinu druhů a oblastí chyběly. Důležité také je shromažďovat údaje dlouhodobě, aby bylo možné vyhodnotit změny ve stavu populací. Informace o výskytu plazů jsou pro úspěšnou ochranu druhů a jejich biotopů zcela nepostradatelné.

Praktická ochrana se soustřeďuje na vytváření a udržování lokalit vhodných pro výskyt plazů - budování na sucho skládaných kamenných zídek, zajišťování úkrytových možností a míst pro přezimování plazů.

Za 18 let existence tohoto programu bylo realizováno 103 projektů. Není možné zmínit všechny realizované, níže jsou však uvedeny informace alespoň o těch nejvýznamnějších.

Ačkoliv více než 100 projektů je poměrně úctyhodný počet, pravděpodobně z důvodů tradiční nechuti k plazům patří program na jejich ochranu k těm, o které je menší zájem ve srovnání s programy zaměřenými na botanická či ornitologická témata. Nebývá o něj také příliš zájem mezi nováčky, naopak - jeho zpracovatelé jsou často stálicemi, které se poměrně pravidelně opakují. Jejich společným jmenovatelem je hlubší vztah k plazům a obvykle i nadprůměrné znalosti o plazech a ochraně přírody obecně.

Populace všech našich plazů jsou ohroženy, proto také všechny naše druhy náleží dle zákona č. 114/1992 Sb. mezi zvláště chráněné živočichy. I když je stupeň ohrožení jednotlivých druhů odlišný, je třeba si uvědomit, že plazů v naší přírodě stále ubývá. Pokud se tedy nezajistí jejich soustavná ochrana, některé druhy mohou vymizet úplně, jiné se budou vyskytovat pouze v izolovaných, málo životaschopných populacích.

Důvodů, proč plazů ubývá, je celá řada. V druhé polovině dvacátého století došlo ke snížení rozmanitosti krajiny - zániku mokřadních a stepních biotopů a velkému úbytku rozptýlené zeleně (remízky, meze s rozptýlenými keři, pastviny…). Došlo tak k likvidaci nebo výrazným změnám v biotopech plazů. Všichni živočichové jsou závislí na přítomnosti vhodného prostředí. I narušené prostředí je však možné vhodnými zásahy natolik změnit, aby se stalo pro určité druhy živočichů přijatelným. Příkladem mohou být tůňky pro obojživelníky, podchody pro žáby, pásová seč pro motýly, budky pro ptáky a netopýry, hmyzí hotely pro blanokřídlé…

Při praktické ochraně plazů je proto důležité zaměřit pozornost nejen na nenarušená přírodní stanoviště, ale i na tzv. druhotná stanoviště. Je důležité věnovat pozornost např. železničním nebo silničním náspům, příkopům u cesty, kamenolomům, pískovnám, starým ovocným sadům apod. K tomu všemu je nezbytná dobrá místní znalost krajiny. Právě v takových případech nezastupitelný kus práce vykoná místní znalec, jenž často najde neobvyklá až obskurní místa na periferiích (např. skládky, hromady materiálu…), která mohou plazům poskytovat úkryt nebo zimoviště. V současné době rychle mizí i tato nenápadná náhradní stanoviště. Často je také důležité povšimnout si míst, která v důsledku sukcese mění svůj charakter. Většina našich plazů obývá slunné biotopy s možnostmi úkrytu. Zárustem takových míst třtinou křovištní, dřevinami (nálety, lesnické výsadby…) nebo invazními rostlinami dochází ke znehodnocení biotopů vhodných pro plazy. Mizí i přirozené či umělé koridory umožňující migraci plazů (příkopy, meze, okraje lesních a polních neasfaltovaných cest). Krajina se pro plazy rovněž stává neprůchodnou vlivem pěstovaných polních kultur. Ubývá okopanin - pole jimi osázená umožňují poměrně snadnou migraci - a přibývá kultur, které jsou neprostupné (např. řepka). Zároveň se v krajině zahušťují liniové bariéry (asfaltové silnice a cyklostezky). Důsledkem tohoto stavu je významné ohrožení i populací běžných druhů plazů. Dříve tak běžný druh, jako je ještěrka obecná (Lacerta agilis), za posledních deset let snížil na Královéhradecku a Brněnsku počet lokalit o 30 a více procent a zároveň významně poklesla početnost jednotlivých populací. Na úbytek však již dříve poukazoval Pecina (1991), který uvádí, že za posledních několik desítek let klesla četnost ještěrky obecné ve Středočeském kraji o 50-80 %, někde i více.

Z výše uvedeného vyplývá, že pro ochranu plazů je nezbytné znát místa jejich výskytu a zároveň stanoviště udržovat vhodnými managementovými zásahy.

Základem ochrany plazů je mapování a evidence míst výskytu, což je dlouhodobě důležitým prvkem programu Ochrana plazů. Prostřednictvím účastníků programu byly získány řádově tisíce údajů, často z oblastí, které byly v tomto směru neprozkoumané. Například sdružení Lacerta se po několik let intenzivně věnovalo mapování plazů na Jesenicku, kde se zaměřili zejména na výskyt v kamenolomech. Jesenicko bylo oblastí poměrně málo faunisticky probádanou. V současné době se právě díky úsilí sdružení Lacerta její prozkoumanost významně zvýšila. Sdružení však nezůstalo pouze u mapování plazů a zabývá se i aktivní ochranou vybraných zjištěných lokalit. V tomto směru spolupracuje se Správou CHKO Jeseníky a Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR.

Nově se oblastí severní Moravy a Slezska zabývá ZO ČSOP Carpathia, která se v roce 2015 intenzivně věnovala faunistickému průzkumu Třinecka a Jablunkovska. Z této oblasti byly získány nové údaje nejen o výskytu relativně běžných druhů (ještěrka živorodá, užovka obojková, slepýš křehký), ale byl též potvrzen výskyt vzácné a obtížně zjistitelné užovky hladké. Mapováním na Vsetínsku se zabývala ZO ČSOP Orchidea Valašsko.

Herpetologické mapování podél pravého břehu Vltavy uskutečnilo občanské sdružení Krásná žába. V některých případech se herpetologický průzkum zaměřil na jednu lokalitu - Pozemkový spolek Hády uskutečnil podrobný průzkum lomu Mokrá u Brna.

Občanské sdružení Hamerský potok se na Jindřichohradecku intenzivně věnovalo průzkumu plazů Jindřišského údolí s důrazem na populaci užovky podplamaté (Natrix tessellata). Průzkumem bylo zjištěno celkem 6 druhů plazů. Zajímavostí je zjištění 3 druhů užovek: užovky obojkové (Natrix natrix), nově zjištěný výskyt užovky hladké (Coronella austriaca) a potvrzena existence malé populace vzácné užovky podplamaté. Tento had je v České republice řazen mezi kriticky ohrožené druhy a každý nález je cenný.

Výsledky mapování získané v programu Ochrana plazů jsou ukládány do Nálezové databáze ochrany přírody AOPK ČR. Je tak možné jejich další a dlouhodobé využití pro účely ochrany přírody. Zejména díky soustavnému výzkumu, ověřování starších údajů a zjišťování nových lokalit je uskutečnitelné získané výsledky dobře využít při praktické ochraně v terénu.

Intenzivnímu sběru faunistických herpetologických dat se dlouhodobě věnuje ZO ČSOP JARO Jaroměř. Tato organizace v návaznosti na získané faunistické údaje zajišťuje managementové zásahy na lokalitách s výskytem plazů. Objem uskutečněné práce je mimořádně velký. K různým typům zásahů došlo již na stovkách lokalit rozložených především ve východních a středních Čechách. Důležitý management byl však realizován i na Moravě.

Pozitivně je třeba také hodnotit, že se jedná o údržbu malých ploch, které jsou však pro fungování populací mnoha druhů živočichů velmi důležité a zachovávají druhový potenciál krajiny. Malé plošky přerušující rozsáhlé oblasti působí v krajině jako „nášlapné kameny“ (stepping stones) pro šíření některých druhů. Jsou na ně rovněž vázány vzácnější druhy v případech, kdy velké plochy chybí nebo nejsou pro daný druh vhodné. Malé plošky tedy poskytují odlišné ekologické možnosti než plochy velké.

Údržba bezlesých stanovišť, kde předmětem plánovaného zásahu nejsou rostliny, je v současné krajině značně opomíjena. Osluněná, nepříliš zarostlá místa jsou typickým stanovištěm pro většinu našich druhů plazů. Právě tento typ biotopů však v současné krajině významně ubývá. Z tohoto hlediska je údržba lokalit s výskytem plazů mimořádně důležitá. Vždyť v současné době dochází k úbytku početnosti v populacích i dříve běžných druhů plazů. V nově připravovaném Červeném seznamu, který hodnotí stupeň ohrožení, byla kategorie ohroženosti zvýšena u ještěrky obecné, slepýše křehkého a užovky obojkové. Nejenže byl zjištěn úbytek početnosti, ale mizí i celé populace. Cílem, který si zpracovatelé projektu vytyčili, byla managementová opatření ve prospěch populací plazů. Většina lokalit byla ošetřena kosením. Některá místa zarůstající spontánně náletem zpracovatelé projektu vhodně prosvětlili, jinde stepní charakter lokality udržovali řízenou pastvou. Tyto základní zásahy udržující charakter stanoviště byly doplněny speciálními aktivitami. Na některých lokalitách byla vybudována a dlouhodobě udržována speciální stanoviště (suché zídky, líhniště - zimoviště).

Potřebné managementové zásahy v menším rozsahu uskutečňují i další organizace. Suché, skládané zídky nebo kamenné snosy jsou velmi vhodným opatřením, které zvyšuje členitost terénu a nabídku vhodných úkrytů. Z programu Ochrana plazů tento typ opatření uskutečnilo např. občanské sdružení Ornix nebo ZO ČSOP Valašské Meziříčí. Budování skládaných zídek pro plazy je všeobecně podceňováno. Jedná se však o velmi účinné metody podporující rozvoj nebo stabilizaci populací plazů. Důležité však je nejenom vhodné objekty vybudovat, ale i pravidelně kontrolovat a udržovat, aby byla zachována jejich funkčnost.

Některé organizace se specializují na ochranu vzácných druhů plazů.

Občanské sdružení Natura Litoměřice se zabývalo ochranou ještěrky zelené (Lacerta viridis). V oblasti kaňonu řeky Labe mezi obcemi Velké Žernoseky a Libochovany se nachází jedna ze dvou posledních známých recentních populací této ještěrky na území chráněné krajinné oblasti České středohoří. Vzhledem k silné zranitelnosti druhé nepočetné populace v Dolních Zálezlech je populace z okolí Velkých Žernosek velmi významná pro zachování tohoto druhu v Labském kaňonu. Některé z lokalit mezi obcemi Velké Žernoseky a Libochovany, na kterých je dlouhodobě zaznamenáván výskyt ještěrky zelené, vlivem absence vhodného managementu zarůstají náletovými dřevinami a další vegetací. Následkem zarůstání dochází k ústupu její populace v tomto území. Realizace vhodného managementu, tj. kombinace výřezu náletu a mozaikovitého kosení, zajistila obnovu stepního charakteru lokality. Obnova a uchování stepního charakteru výrazně zvýšily možnost stabilizace a dlouhodobou životaschopnost zdejší populace ještěrky zelené.

Managementová opatření ve prospěch populací užovky stromové (Zamenis longissimus) zajistilo na Karlovarsku sdružení Zamenis, v NP Podyjí a CHKO Bílé Karpaty ZO ČSOP Veronica.

Tato užovka je nejvzácnějším hadem v ČR a vhodná opatření podporující stabilitu populace jsou velmi důležitá. Tento druh u nás dosahuje severní hranice svého areálu. Na území Česka jde o druh kriticky ohrožený a dle červené knihy IUCN je v celkovém areálu hodnocena jako ohrožená.

Stejně jako u ostatních plazů i u užovky stromové patří mezi nejvážnější ohrožující faktory změny v krajině způsobené úbytkem hospodaření a jeho přechod od maloplošného způsobu k velkoplošnému. Postupně dochází k homogenizaci krajiny, řada lokalit je dnes téměř neprostupně zarostlá a chybí drobné struktury vytvářející členitost krajiny (zídky, meze, kamenné snosy) či vhodná místa k inkubaci vajec. Projekty obou organizací se zaměřily na obnovu potřebných struktur. Na vybraných lokalitách byly obnoveny a vytvořeny vhodné úkryty pro plazy (údržba starých, skládaných zídek, vytváření nových úkrytů ze zbytků stavebních ruin).

Zarostlé, neosluněné zídky přestávají být pro hady atraktivními a postupně je opouštějí. Pro udržení početnosti populace užovky stromové, ale i dalších druhů plazů, je důležité zachovat oslunění zídek. Odstraněním zárustu zplaněné vinné révy, akátu i dalších dřevin a mohutných bylin, byly zídky odstíněny a bylo zajištěno jejich oslunění. Stejně důležité jako vytváření dostatečné nabídky úkrytů je i zajištění vhodného místa rozmnožování. Realizátoři projektu na vybraných místech zbudovali před predátory chráněná líhniště. Zpracovatelé projektů zabývajících se užovkou stromovou vycházeli ve svých opatřeních ze záchranného programu pro tento druh (Zavadil et al. 2008).

Projekty realizované jako součást programu Ochrana biodiverzity účinně napomohly ochraně plazů. Významné jsou jak aktivity zaměřené na tzv. „běžné“ druhy, tak i činnosti zajišťující populacím vzácných druhů prosperitu.

Organizace, které se dlouhodobě věnují ochraně plazů, získané výsledky a znalosti vhodně využívají při osvětové činnosti, která má obvykle velmi kladný ohlas. Velmi aktivní je v tomto směru ZO ČSOP JARO Jaroměř, která zajišťuje přednášky pro školy a se svým programem se účastní mnoha akcí pro veřejnost, např. Animalfest Pardubice, různé akce v Hradci Králové, Dvoře Králové, Náchodě, Jaroměři, Žernově, Polici nad Metují… Ochrana plazů a jejich stanovišť rovněž byla jedním z námětů putovní výstavy „Člověk a příroda - stezky k soužití“, se kterou se mohli seznámit žáci základních škol. Výstavy fotografií a besedy s tematikou ochrany plazů pořádá také sdružení Lacerta. Významnou a soustavnou ekovýchovnou činnost zaměřenou zejména na ochranu užovky stromové rozvíjí v Poohří sdružení Zamenis, v Bílých Karpatech a v Podyjí ZO ČSOP Veronica. Do širokého spektra jejich činnosti náleží nejen vydávání informačních materiálů, ale i přednášky a besedy pro veřejnost. Velmi oblíbené a navštěvované jsou terénní vycházky zaměřené na výskyt a pozorování plazů. Působení na laickou veřejnost je u ochrany plazů velmi významnou a trvalou složkou činnosti.

Literatura

MIKÁTOVÁ, B., ROTH, P., & VLAŠÍN, M. (1995): Ochrana plazů. Ministerstvo životního prostředí České republiky za přispění Agentury ochrany přírody a krajiny, 48 pp.

JEŘÁBKOVÁ L., KRÁSA A., ZAVADIL V., MIKÁTOVÁ B., ROZÍNEK R. (in print): Červený seznam obojživelníků a plazů České republiky

PECINA P. (1991): Živočichové červeného seznamu ČR ve Středočeském kraji I. Kruhoústí, ryby, obojživelníci a plazi. - Bohemia Centralis, Praha 20: 61-107.

ZAVADIL V., MUSILOVÁ R., MIKÁTOVÁ B. (2008): Záchranný program užovky stromové (Zamenis longissimus) v České republice. Msc. [depon. in: AOPK ČR, Praha], 70 pp. bez příloh (dostupné na webových stránkách www.zachranneprogramy.cz)

RNDr. Blanka Mikátová, odborná garantka Programu na ochranu biodiverzity ČSOP pro sledování a ochranu plazů.