Čtení na tyto dny

Z plných plic

Na pně kolměji
slunce dopadá

Zvedá ke kamni kámen

Město zajíká se kosy
Nemají na bílou košili
Poskakují v kabátcích klarinetů

Město popadá dech
Koktá tramvajemi a výhybkami

Bojí se prázdna
vzduchu na půl úst

Slova z plných plic
dechem netroufají si plýtvat

Mlčky počítáme
kde strom
byl zaokrouhlen v pařezu

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

Jsou cesty kamenů, květů a v nich návrat (krátká potulka rodnou i domovskou Vysočinou)

Miloš Doležal, č. 4/2023, s. 18-21, pro předplatitele

Když horizontálu cesty protne vertikála, pak se cesta stává poutí

Josef Kroutvor, Pavel Klvač, č. 4/2023, s. 2-3, pro předplatitele

Ohlédnutí za půlstoletím Ramsarské úmluvy

Jan Plesník, č. 3/2023, s. 2-5, pro předplatitele

K hydromorfologickému působení bobra evropského

Tomáš Just, č. 3/2023, s. 29-33

Algolog v mokřadech

Olga Lepšová-Skácelová, č. 3/2023, s. 39-41, pro předplatitele

Hnízdění ve věnci

Dagmar Pecková, č. 3/2023, s. 46-47

Soutkou nesoutkou…


Bohdana Fabiánová, č. 4/2016, s. 37

Když bylo navrženo téma 4. letošního čísla, přemýšlela jsem, čím bych mohla přispět. Napsala-li bych o svých nynějších pěších putováních, vzbudilo by to u mé rodiny jen pobavené úsměvy. Má chůze se dnes odehrává už jen na krátké vzdálenosti a více než fyzickým výkonem je pokrmem pro duši, kdy samotná, byť krátká cesta je cílem. Bývalo tomu pravda jinak, ale kdeže loňské sněhy jsou. I vzpomněla jsem si na své dětství, kdy jsem milovala zkratky ve Šlapanicích, kdy jsme se s babičkou nořily do úzkých uliček mezi domy, abychom se ocitli v jiné ulici, a další uličkou jsme prošly a zase se posunuly o notný kus dál a najednou jsme byly na pěšině vedoucí ke hřbitovu, kam cesta po chodnících - nahoru, dolů, doprava a doleva - byla nejmíň dvakrát tak delší. A ještě jsme toho hodně zažily, popovídaly jsme si s několika babiččinými kamarádkami, trošku jsme pomluvily binec na normálně skrytých místech, utrhly jsme si jabko, nebo jsme ho dostali od cesty. Možná že ty cesty byly přístupné jen babičkám a vnučkám, ale dalo se jimi procházet.

Až daleko později jsem zjistila, že se těmto uličkám říká soutky. Byly to tedy jakési dobrodružné soutěsky vedoucí nejkratší cestou nejen do další ulice, ale zejména ven za humna, k potoku, do polí, i na hřbitov. Dnes už vesměs tyto koridory či průchody neexistují, jsou zastavěny, zataraseny brankami. Lidé, kteří jimi chodili, tato místa znečišťovali, a proto byly zrušeny? Ztratily svůj význam? Přestali lidé procházet sídly z jednoho konce na druhý pěšky? Nebo se vzájemně přestali tolerovat a ztratili zájem vyjít ven, když někdo jen tak procházel, a prohodit pár slov? Asi všechno dohromady. Je pro mě zajímavé, že ani můj otec, který se ve Šlapkách narodil a všechny tyto cestičky znal, jimi už se mnou nikdy nešel, šel tou delší cestou, i když jsem mu říkala, že se dá jít zkratkou. Možná, že tehdy už cítil, že ztratil privilegium dětí a místních procházet těmito stezkami. Bál se, že by se na něj dívali jako na cizího, musel by se dát do řeči a vysvětlit, že je Pepík Kroupů, no přece od Boženy, za svobodna Smutné. A to se mu nechtělo. Ani sama jsem tudy nikdy nešla, ani tehdy, ani později. Sama nevím proč. A dnes už většinou neexistují. Nebo je jen nemůžu najít?

Bohdana Fabiánová

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu