|
Vstup pro předplatitele: |
— dnes 25. listopadu 1979 —
neříkat už nadále stromům stromy,
nýbrž nazývat je jmény:
pravými, smyšlenými, přezdívkou,
nikdy ne nadávkou:
Nazdar, jeřábe před oknem,
dočkáš se letos zase kvíčal?
Čao, kočičí jabloni na dvorku!
Sníš, hruško, o budoucích rydlech?
Smrky se jmenují
Nicolas, Henri, René.
Keř pámelník volá
po komolení,
i slovo se dá rozšlapat.
Jilmy, vydržte.
(Ludvík Kundera)
V minulém roce byla zaznamenána dvojí úroda jablek. Stalo se tak ve Svitávce mezi Blanskem a Letovicemi u odrůdy Průsvitné letní. Můj přítel po opadu listů objevil ve větvích nové plody, ačkoli úrodu sklidil již v létě. Nedosáhly sice normální velikosti, jen 5 × 3 cm, ale malá ryba taky ryba.
Ivo Dostál
Čekaje na autobus, krátil jsem si čas pozorováním havrana, který v blízkém trávníku hledal něco k snědku. Skutečně našel kus čehosi, co ho nasytilo a ještě i zbylo. Potom se rozhlédl, vzal zbytek do zobáku a odnesl ho k blízkému čerstvě porytému záhonku. Zobákem začal dolovat a k mému překvapení vyhloubil díru, do které zbytek vložil, a hlínou ji zahrnul. Ano, to dělají příbuzné sojky a straky, ale o havranech jsem to nevěděl. Nabízejí se různá vysvětlení. Možná tuší, že nastávají horší časy a je nutno šetřit, nebo se jen nepřejídá, obézního havrana jsem ještě neviděl.
Ivo Dostál