Vstup pro předplatitele: |
bylo
příliš mnoho kamení
na zemi
a země porodila stromy
bylo
příliš mnoho dřeva
mezi nebem a zemí
a země
porodila člověka
a člověk
vzal sekeru
(Jan Tluka)
V každém městě a vesnici se najdou lidé, kterým silně učarovala krajina kolem jejich domova, že až se zuřivou tvrdohlavostí se ji snaží bránit před necitlivými lidskými zásahy. Jedním z nich byl i fotograf, novinář, člen ČSOP a komise Ropáka a příznivec Dětí Země Roderick Slavík (7. 9. 1941 - 25. 7. 2010). Rodák z Lovosic, který měl velice rád blízké České středohoří, jež proslavil obraz Česká krajina (1808) německého romantického malíře C. D. Caspara.
Slavík fotografoval České středohoří přes třicet let, propagoval ho v novinách, časopisech, brožurkách a kalendářích (1995, 2000 a 2010). Jeho fotografické výstavy sjezdily mnoho českých a východoněmeckých měst. V roce 2007 založil a vedl uměleckou galerii Porta Bohemica. V listopadu 1989 spoluzakládal místní Občanské fórum a další čtyři roky byl nezávislým zastupitelem za ČSSD. Stal se také šéfredaktorem porevolučního měsíčníku Lovosické listy. Své kritické články o přírodě a nešvarech ve společnosti psával i do jiných novin a časopisů.
Rodericka jsem poprvé potkal v Lovosicích v roce 1994, kam Děti Země přijely s putovní výstavou Alternativa k dálnici D8 do Drážďan existuje. V ní jsme se snažili upozornit, že je zbytečné zničit České středohoří novou dálnicí, když je možné ji schovat do dlouhého tunelu. Od té doby nám pomáhal získávat další příznivce.
Já osobně jsem v něm ztratil blízkého kamaráda, přestože nás od sebe dělila jedna věková generace. Nejvíce jsem si na něm cenil jeho svobodomyslnosti, otevřenosti a odvahy postavit se složitým společenským výzvám. Zejména při ochraně přírody a krajiny na Lovosicku a zvláště milovaného Českého středohoří. Jeho odchod je proto velká ztráta pro angažovanou občanskou společnost. Bohužel už se nedožil svého celoživotního cíle vydat „Velkou knihu Českého středohoří“, která je stále připravena pro tisk. Tak snad aspoň teď se naleznou potřebné peníze.
Miroslav Patrik