VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Jednou ze zásadních rolí konceptu ekosystémových služeb by mělo být zkvalitnění rozhodovacích procesů ohledně optimálního využití území. Celostnější pohled na ekosystém a krajinu a jejich rozmanité funkce by měl generovat otázky: Vyváží jednostranné využití daného území k produkčním účelům ztrátu či redukci jeho dalších ekosystémových funkcí a služeb? Nebo: Jak lze vyčíslit ztrátu retenčního prostoru v říční nivě jejím zastavěním a ohrázováním? Případně konkrétněji: Vyrovná zisk z intenzivní zemědělské produkce v povodí Želivky kontaminaci vodního zdroje živinami a jeho následnou eutrofizaci? Odpovědi nejsou snadné, ale otázky naznačují nový směr uvažování.

Jak dál s říční krajinou

Říční nivy jsou spolu s mokřady, deltami řek a mangrovovými pobřežními zónami uváděny jako ekosystémy s nejvyšší hodnotou ekosystémových služeb na jednotku plochy. Důvodem je kumulace služeb produkčního typu s regulačními funkcemi, jako je schopnost tlumit klimatické - a následně hydrologické - extrémy. Z hlediska tvorby refugia biodiverzity jsou tyto ekosystémy rovněž na prvních místech.

Říční krajina ovšem prodělala během industriální éry - v ČR zejména v posledních dvou stech letech - dramatické změny. Společenská objednávka požadovala vysušit mokřady, přeměnit je na pole, zkrátit trasu koryt a zlepšit splavnění, omezit záplavy mimo koryto a získat půdu - pro zemědělství i zástavbu. Po druhé světové válce nastala zběsilá snaha zregulovat i malé vodní toky a odvodnit krajinu jakožto celek. Výsledkem tohoto úsilí je ztráta retenční schopnosti krajiny, a tím i zvýšení její citlivosti ke klimatickým extrémům, ztráta samočisticí schopnosti vodních toků, ztráta biodiverzity a schopnosti stabilizovat koloběh uhlíku, vody a živin.

Je na čase položit si otázku, zda jsme nezašli příliš daleko. Je totiž jisté, že společenská objednávka se proměňuje. Na místo maximalizace zemědělských výnosů nastupuje požadavek kvality, přibývá klimatických extrémů a nutnosti jim čelit, zesiluje se požadavek na ochranu biodiverzity, stabilizaci uhlíkového, vodního a živinového cyklu.

Projekt Niva

V rámci výzkumného projektu Niva, koordinovaného Daphne ČR, řešíme otázku, jak typická transformace říční krajiny ovlivní souhrn jejích ekosystémových služeb. Jako modelové území jsme zvolili nivu Lužnice v úseku státní hranice - Suchdol nad Lužnicí, jednu z mála českých niv, která si zachovala přirozený hydrologický režim. V daném úseku byl zachován meandrující tok, více než 200 stálých i periodických tůní a mrtvých ramen. Řeka se pravidelně rozlévá do plochy nivy, zejména na jaře. Vegetační kryt má mozaikovitý charakter: střídá se měkký luh (vrby), solitérní duby, lada (převládají), louky, a vodní plochy. Území je charakteristické vysokou biodiverzitou zejména vodních a mokřadních společenstev.

„Transformace“ byla provedena virtuálně pomocí úpravy 3D modelu studijního území nivy Lužnice. Spočívala v zahloubení a narovnání koryta řeky a v přeměně plochy nivy na ornou půdu. Ekosystémové služby kvantifikujeme zvlášť pro oba scénáře - přirozenou nivu, tedy reálný stav (scénář A) a transformovanou nivu (scénář B). Hodnotu služeb vztahujeme na hektar plochy a rok. Dosud se nám podařilo kvantifikovat následující služby: protipovodňovou ochranu, sekvestraci uhlíku, útočiště biodiverzity, retenci fosforu a produkci ryb, sena a dřeva, u transformované nivy produkci pšenice.

Výsledky

shrnuje tabulka. Lze je samozřejmě dále zpřesňovat, případně i diskutovat o správnosti použitých metod, diskontních sazeb atd. V některých případech jsme se museli uchýlit k odhadům (retence uhlíku, živin a produkce ryb u scénáře B), nicméně vždy jsme se snažili úbytek služeb spíše podhodnotit, abychom se vyhnuli námitce přílišného zvýhodňování přírodě blízkého scénáře A. Ve skutečnosti má však většina upravených niv s intenzivním zemědělským využitím negativní bilanci retence živin i uhlíku.

Z výsledků jednoznačně vyplývá, že přírodě blízký stav (scénář A) poskytuje vyšší celkovou hodnotu ekosystémových služeb (téměř trojnásobek) ve srovnání s transformovaným stavem (scénář B). Zajímavé je, že tento výsledek se procentuálně prakticky nezmění, není-li započítána hodnota biodiverzity. Můžeme se tedy snadno vyhnout námitce, že nám jde především o ochranu přírody pro mloky, nikoli pro občany ČR. Je třeba si ovšem uvědomit, že za příjemce služeb je v této studii považována společnost jako celek. V reálné situaci jsme však nuceni pracovat s příjemci služeb na několika úrovních - od majitele pozemku, který z něj chce mít nějaký zisk, přes místní komunitu, která potřebuje ochranu před povodní, až po globální ekosystém, který je ohrožen změnou klimatu. Úhel pohledu těchto příjemců se bude pochopitelně lišit.