Vstup pro předplatitele: |
Včely snášejí vosk na pečeti
a pohankový med
na dvoje sliby pod přísahou
na ztuhlý úsměv kolem úst
V té dvojí lásce zapřisáhlé
nebeskou modří drnčí na zápěstí sklo
Matku včelstev vynášejí z úlu
česnem - puklinou v pečeti
(Jindřich Zogata
Dým ohnic, 1991)
K nejsmutnějším patří zprávy o nečekaném odchodu šikovných mladých lidí z tohoto světa. A jedná-li se navíc o kamarády či oblíbené kolegy, zmocní se adresáta takové zvěsti hluboký zármutek, se kterým si předlouho neví rady.
Pro všechny, kteří měli rádi Mgr. Aleše Tinku, byla zvěst o jeho dobrovolném odchodu ze světa jen těžko k uvěření. Tento oblíbený učitel pozořické základní školy, dlouholetý zastupitel, předseda komise životního prostředí a po čtyři roky i místostarosta městyse Pozořice, neúnavný terénní ochranář, poctivý skaut, vedoucí mladých ochránců přírody, výtečný organizátor, zakladatel a duše zdejší obecně prospěšné společnosti Větřák, hybatel známého ekostřediska Jelenice, a nadto excelentní muzikant, zpěvák, výborný vypravěč, člověk plný humoru, nás opustil nadobro. Žádná slova nepomohou zaplnit mezeru, která po této inspirující osobnosti zůstává v našich srdcích i v ekopedagogické pospolitosti na jihu Moravy. Jeho jiskrná tvořivost, nakažlivý optimismus, neotřelé nápady, které nejen chrlil, ale i s houževnatostí sobě vlastní uskutečňoval, to všechno nám po Alešovi zůstává už jen jako krásná vzpomínka. Výrazné stopy jeho píle, nápaditosti a krásného vztahu k lidem i ke krajině však budeme moci číst ještě mnoho let - třeba na dětském hřišti u školy, u studánek v pozořických lesích, v mokřadech Panské zahrady, na naučné stezce Poustka, v Mírové aleji.
Děkujeme Ti, kamaráde!
Aleš Máchal, Lipka Brno