VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Každodenní přelety hejn zimujících havranů ráno odkudsi do měst a odpoledne kamsi z měst jsou známé běžně. Mnohem menšímu počtu lidí zvědavost nedala a jeli i desítky kilometrů podívat se, kam havrani navečer v těch tisícových zástupech letí. A ještě méně je lidí, kteří navečer na zasněženém poli viděli obrovskou černou skvrnu desetitisíců havranů a čekali až do tmy, zda havrani skutečně na poli spí. Jedině tito lidé mohli vidět, jak již téměř za tmy se černá skvrna téměř naráz zvedne a tmavý mrak se převaluje nízko nad polem směrem k nedalekému lesu. Tam se havrani za neustálého krákání teprve usazují do větví stromů rostoucích na poměrně malé ploše, v nichž pak ztichle přespávají noc. Počty havranů na nocovištích těžko spočítat, ale na největších byla odhadnuta až na 300 tisíc. Tedy včetně desítek až stovek kavek a občas nějaké vrány obecné, které s havrany nocují. Téměř všechna velká havraní nocoviště jsou u nás v lužních lesích - v Čechách zejména v Polabí a Poohří, na Moravě v Pomoraví, v Dyjsko-svrateckém úvalu, ve Slezsku v Poodří a kolem Opavy. Hlavní nocoviště mají dlouhou tradici, některá je možné v literatuře sledovat i přes století. Na druhé straně i osvědčená velká nocoviště mohou havrani zcela opustit během jediné zimy nebo je přesouvat uvnitř lesa, případně se zase vrátit na staré místo. Kromě hlavních nocovišť však mohou v některých zimách vytvářet i tzv. satelitní nocoviště, kde menší počty havranů nocují zřejmě nedaleko potravních zdrojů.

Zimní hromadná nocoviště havranů jsou patrně nejnápadnější, nejsou však zdaleka jediná. Dalším druhem, který ve městech převážně v zimním období používá společná nocoviště, je hrdlička zahradní. Na rozdíl od havranů, u kterých jen výjimečně zůstanou někteří jedinci nocovat osaměle, část hrdliček, zejména zřejmě párů, nocuje i v zimě mimo hromadná nocoviště. Hrdličky nocují hlavně na stromech, jak jehličnatých, tak listnatých, jejichž větve jsou v zimě holé. Nevyhýbají se ani stromům blízko osvětlení, a tak je možné pozorovat na holých větvích desítky světlých břich hrdliček spících v těsné blízkosti jedna vedle druhé.

Ještě méně nápadná jsou společná nocoviště dalších druhů, u nichž jde spíš o nocování na jednom místě a ptáci se drží jednotlivě, i když blízko sebe. To je případ kosů zaletujících na noc do hustého křoví nebo koruny mladých jehličnanů. Naproti tomu vrabci se především po vyhnízdění soustřeďují na noc na jednotlivé listnaté stromy, kde štěbetají až do tmy. Po opadnutí listí však zpravidla tyto stromy opustí a s nastávající zimou si vyhledávají teplejší, často individuální úkryty. Do hustých jehličnanů, například na hřbitovech, zaletují na noc i drobní ptáci, často v desítkách - zvonci, pěnkavy, v zimě hýli. Drobní ptáci používají hromadná nocoviště i v lesích. Jsou to nejčastěji husté smrkové mlaziny, do jejichž ochranných větví zaletují z okolních polí zvonci, pěnkavy, kosi, drozdi, v zimě cvrčaly, kvíčaly, strnadi apod. V otevřené krajině jsou zajímavá hromadná polní nocoviště některých velkých ptáků, na nichž se shromažďují i desítky jedinců. Tento způsob nocování v polích je znám až z poslední doby například u dravců. Nocují tak především dva druhy motáků - v zimě piliši, v době podzimního tahu pochopi. Zarostlá pole mohou být také zimním nocovištěm sov pustovek. Příbuzní kalousi v zimě rovněž často spávají v desítkách na hustých jehličnatých stromech, někdy i uprostřed měst, jak je mediálně známo z Prostějova.

Místem největších koncentrací nocujících ptáků jsou především rybniční oblasti. Přímo na hladině některých vodních nádrží (větších rybníků, zatopených pískoven nebo údolních nádrží) nocují hlavně od podzimu do zámrzu dvě skupiny ptáků rozletující se přes den za potravou i do okolí desítek kilometrů. Jsou to někdy až tisícové počty racků chechtavých, s nimi v posledních desetiletích i stovky racků bouřních, na Ostravsku i racků stříbřitých. Podobně jako u velkých havraních nocovišť jsou některá místa dodržovaná opakovaně několik let, jiná frekventovaná jen některý rok.

Hromadná nocoviště mají na několika vodách i všechny druhy hus. Ještě významnější pro nocování na vodách jsou však porosty rákosin. Zjara a pak zejména po vyhnízdění do odletu je používají k nocování především špačci. Kdo někdy viděl večerní manévry desetitisícového mraku špačků před zapadnutím do rákosí, dá jistě za pravdu tvrzení, že je to jeden z nejpůsobivějších přírodních zážitků. Stejně tak pochopí obavy jihomoravských vinařů z podílu hejn na úrodě. Méně nápadné jsou tisíce vlaštovek zapadajících do rákosí za šera z nízkého letu nebo i stovky jednotlivě nebo v malých skupinách přiletujících konipasů bílých či lučních. Přitom i tyto druhy jsou adaptabilní na nocování v různých prostředích, třeba i ve městech. Špačci nocují občas několik dní (buď zjara v době tahu nebo po vyhnízdění) na stromech uprostřed města - v Brně nejčastěji na smrcích, ale i na topolech, platanech, dokonce na malých hlozích. Podobně bílí konipasi nocují na akátech u Grandhotelu nebo nad hlavami tisíců návštěvníků v aleji uprostřed brněnského výstaviště. Většina lidí si nocovišť nevšimne, i když jsou snadno zjistitelná podle hromad trusu, které se pod nocovištními stromy postupně vytvářejí.

O biologickém významu hromadných nocovišť ptáků se již dlouho diskutuje. Nesporný je ochranný význam - koncentrace do revírů malého počtu predátorů a varování před jejich přítomností. Nesnadno prokazatelná je hypotéza o roli těchto shromaždišť v předávání informací o vhodných zdrojích potravy. V každém případě jsou hromadná nocoviště ptáků nejen ekologicky, ale i etologicky zajímavým jevem.

Karel Hudec