VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

O vzniku iniciativy

Je tomu dnes právě rok, kdy jsem v novinách začal vídat články o vzrůstající zálibě místních úřadů na mnoha místech v Čechách v povolování kácení stromů v obcích i podél silnic. Částečně se mi před těmito zprávami dařilo zavírat oči a nepřipouštět si je. Uklidňoval jsem se tím, že to nebude tak hrozné, že se snad lidé nezbláznili úplně. Další zprávy však potvrzovaly směr rozjíždějícího se vlaku. To byl konec února 2007.

Pak přišla poslední kapka: pokácená alej asi 130 nádherných javorů, jilmů a jasanů na silnici z Kašperských Hor směrem na Stachy v těsném sousedství CHKO Šumava. Alej, kterou jsem projel stokrát a vždy vnímal krásu klenby větví nad silnicí, pocitové útočiště, které na dlouhém podhorském svahu vytvářela.

V té chvíli jsem si připadal jako člověk na jiné planetě. Jak tuhle hrůzu mohl někdo vymyslet, povolit a udělat? Doslova jsem zuřil nad lidskou necitlivostí, tupostí, cítil jsem jen zmar. Nešlo nechat věci svému vlastnímu osudu. Bylo jasné, že tato epidemie se může rozšířit na všechny aleje v Čechách.

Ihned jsem se rozjel do Kašperských hor, kde v té době probíhalo nesmyslné „dokácení“ asi 20-30 stromů v intravilánu města. Na silnici směrem na Stachy ležely pořezané kmeny a pařezy po vzrostlých stromech ještě nebyly odfrézované, a tak jsem fotil a fotil, neboť jsem doufal, že když obrazové svědectví rozešlu na všechny strany, že se přece musí najít řešení, jak zastavit tu zkázu.

V Praze jsme s několika přáteli hned začali pracovat na textu petice protestující proti takovému postupu. Následovaly dva týdny práce „od rána do noci“ plné schůzek, telefonování, mailování, jednání. Asi uprostřed této práce volal ministr Bursík, že nám děkuje za to, co jsme udělali. Ministr připravil „Výzvu hejtmanům krajů“ s doporučením zastavit kácení. Aby výzva měla větší váhu, bylo potřeba pod ni ještě získat podpis ministra dopravy. Důležitý podpis se od ministra Řebíčka podařilo získat další týden v posledních minutách před jeho odletem do zahraničí. Lidé ministra Bursíka udělali v té věci maximum.

Výzva byla rozeslána krajským hejtmanům a označené stromy, které měly padnout v několika dnech zbývajících do začátku vegetačního období, stály dál. V té chvíli z nás spadla velká část tíhy, kterou jsme nesli. Od tohoto okamžiku jsme věděli, že máme čas na sběr podpisů pod petici, abychom se pokusili dát věcem jiný směr.

V dalších týdnech jsme vytvořili webové stránky, zřídili několik sběrných míst pro petiční archy a maily s prosbou o podporu petice rozesílali na všechny strany, oslovovali známé i neznámé.

Proč?

Důvody, které vedly ke kácení, můžeme rozdělit na několik skupin. Ta nejméně viditelná příčina spočívá v „duchu dnešní doby“. V převažující a rostoucí odtrženosti člověka od přirozeného řádu, v jeho sebestřednosti. Vidíme to na každém kroku - svoboda člověka nesmí mít hranice, člověk má nárok na vše - na úkor všeho živého. Na pohodlí, bezpečnost, možnost co nejrychleji se dostat z místa na místo. Chceme vše a nedáváme za to nic. Vždyť respektem a úctou k vyššímu řádu přírody zároveň obnovujeme řád v nás. A tohoto řádu se chceme ve své sebestřednosti zbavit. Jedeme jednosměrkou člověka.

Dalším důvodem je dědictví komunistické totality a zpřetrhané vazby ke krajině, odcizení se jejím potřebám, které dokázali lidé, jimž půda patřila po generace, daleko lépe ctít, a tudíž i chránit.

V této situaci stačilo najít správného úředníka, který snad opravdu uvěřil, že je třeba všechny stromy od silnic odstranit pro bezpečnější provoz, a že na to má právo ve jménu automobilového lidu. Skulinku, v níž vězí čertovo kopýtko, představují ne zcela dokonalé zákony, resp. jejich nejednotný výklad nebo nezájem příslušných úředníků na místních úřadech, v jejichž kompetenci je kácení přibrzdit a kvalifikovaně posoudit. Překážkou silničního provozu se tak náhle - při „správném“ výkladu - může stát celé stromořadí o 200 stromech! V této souvislosti odkazuji na článek Ing. Tomáše Maříka z ČIŽP, kde je tento problém zevrubně popsán - http://www.mvcr.cz/casopisy/s/2007/10/konz.html

Proč ale vůbec kácení v takovém rozsahu začalo? Enormní tlak, kterým bylo kácení prosazováno, je podezřelý. Nejde tu také o dobrý obchod s krásným dřevem od silnic, které je bez problémů ihned využitelné v nábytkářské výrobě? Vždyť kde seženete v lesích kmeny s obvodem 1,5-2 m, jako měly převážně stromy u Kašperských Hor? Navíc připravené k odvozu přímo ze silnice? Opravdu jde těm, kteří kácení tak vehementně prosazují, jen o deklarovanou bezpečnost? Kácení u silnice v Kašperských Horách bylo odůvodňováno nutností rozšířit vozovku v rámci její rekonstrukce. Dnes je vozovka nová - ale stejně široká, jako ta stará.

Pokud úředníci tvrdí, že firmy dostanou zaplaceno za kácení a od této částky se odečte cena za pokácené dřevo, je nasnadě otázka - jak je možné, že se vůbec platí za pokácení zdravých stromů, jako byly ty na Vysočině nebo u Kašperských Hor? Neměly by naopak firmy platit státu část z toho, co utržily za dřevo?

Kácet se musí

Stromy u silnic je samozřejmě nutné kácet, ale musí se tak dít selektivně a uváženě: pokud stromy nejsou zdravé, pokud rostou na vyloženě nebezpečných místech apod. I když provoz na silnicích oproti nedávné minulosti několikanásobně vzrostl, nelze problém řešit tím, že se liniově vykácejí stovky tisíc stromů u všech silnic v naší zemi. Jen v karlovarském kraji plánují vykácet 30 000 stromů podél silnic! To bychom náhle žili v jiné zemi!

Aleje tu byly odedávna, jsou neodmyslitelnou kulturně-historickou součástí naší krajiny. Máme za ně zodpovědnost a musíme se spíše my lidé přizpůsobit jim, a nikoliv ony nám. V kultivovaném přístupu k alejím můžeme ukázat naši vyspělost a zodpovědnost za krajinu a zemi. Možných opatření na dosažení přiměřené bezpečnosti je řada - zřízení svodidel, omezení rychlosti, vytvoření nových dopravních značení… O ničem takovém se ale neuvažuje, jednodušší je těžit u silnic.

Ale ani jakákoliv technická opatření nemohou zajistit větší bezpečnost, o kterou údajně jde - můžeme vykácet všechny aleje v republice, ale nebude to stejně nic platné, pokud se my sami nebudeme chovat na silnicích ukázněně a ohleduplně.

V této souvislosti musím zmínit svoji nedávnou zkušenost z návštěvy italského Toskánska. Podél silnic vedou nádherná stromořadí, a to i v nejtěsnější blízkosti vozovky. A nestojí tu jen náhodně - silnic lemovaných hustě stromy jsme projeli stovky kilometrů. Na druhou stranu jsme byli svědky stromů, kdy z koruny zůstávala jen kostra, vše, co nějak přečuhovalo, odpadlo. Bylo tedy dobře vidět, že silničáři vědí, že stromy u silnic je třeba „držet na uzdě“, nenechávat na nich nic, co by i při slabším větru mohlo ohrozit automobily. Ale asi je nenapadne vše pokácet, mj. by si tím brali práci na další léta.

8 700 podpisů

Pod peticí iniciativy Naše stromy je dnes kolem 5 000 podpisů. Podobná petice, uspořádaná Přáteli přírody má asi 3 700 podpisů. V polovině ledna 2008 byly obě petice předány ministru Bursíkovi, který je s potěšením přijal. Při předávání nás zástupci MŽP informovali o chystaných legislativních a jiných opatřeních, která by v budoucnu měla účinněji zabránit kácení stromořadí podél silnic.

Věříme, že občanská iniciativa Naše stromy se významně podílela na zastavení kácení a i nadále bude usilovat o to, aby byla hlasem veřejnosti směrem k technokratům, kteří si již vše zvykli přepočítávat na peníze a lidský čas.

Ing. Libor Štěrba - občanská iniciativa Naše stromy, www.nasestromy.cz