VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, jsou dřeviny rostoucí mimo les, tedy stromy či keře rostoucí jednotlivě i ve skupinách ve volné krajině i v sídelních útvarech, chráněny před poškozováním a ničením (§ 7 tohoto zákona). Pokud se na ně ovšem nevztahuje ochrana přísnější, např. podle § 45 (Natura), § 46 (památné stromy), § 48 (zvláště chráněné druhy rostlin) nebo § 50 (biotop zvláště chráněných druhů). Poškozováním a ničením se rozumí nedovolený zásah, který způsobí podstatné a trvalé snížení ekologických a estetických funkcí dřevin nebo bezprostředně či následně způsobí jejich odumření (vyhláška č. 395/1992 Sb.).

Péče o dřeviny, zejména jejich ošetřování a udržování, je povinností vlastníků pozemků, na kterých dřeviny rostou. Poškozením dřeviny může být i neodborný, nedůvodný či nepřiměřený ořez. Můžeme se setkat s případy, kdy vlastníci pozemků neošetřují dřeviny vůbec a pád suché větve za větru je pro ně důvodem pro pokácení dřeviny, která se podle nich stává nebezpečnou. Anebo dřevinu ořežou neodborně a nevhodně, jako např. lípu „na hlavu“, tj. uříznou jí všechny kosterní větve. Lípa sice v další sezoně obrazí, ale její listová plocha je tak malá, že dřevina již neplní své funkce a předčasně uhyne.

Ke kácení dřevin je nezbytné povolení orgánu ochrany přírody, které lze vydat ze závažných důvodů po vyhodnocení funkčního a estetického významu dřevin (§ 8 odst. 1). Povolení ke kácení dřevin rostoucích mimo les se nevyžaduje za předpokladu, že rostou na pozemcích ve vlastnictví fyzických osob a nejsou významným krajinným prvkem (ze zákona nebo registrovaným). Nepožaduje se ani pro stromy o obvodu kmene do 80 cm měřeného ve výšce 130 cm nad zemí nebo pro souvislé keřové porosty do celkové plochy 40 m2.

V § 8 odst. 2 zák. 114/1992 Sb. je uvedeno, kdy povolení ke kácení není třeba. Jde o důvody pěstební (obnova porostů), provádění výchovné probírky, důvody zdravotní nebo výkon zvláštních oprávnění. Výkonem zvláštních oprávnění se míní ty případy, kdy jiný právní předpis z důvodů ochrany důležitých veřejných zájmů (např. bezpečnost rozvodných soustav, vodních toků, provozu drah, dálnic, silnic atd.) vybraným subjektům stanoví, že jsou oprávněny ve vymezeném rozsahu dřeviny odstraňovat.

Pro všechny tyto případy však platí, že zamýšlené kácení musí být písemně oznámeno (včetně všech náležitostí uvedených ve vyhlášce č. 395/1992 Sb. § 8 odst. 3) příslušnému orgánu ochrany přírody nejméně 15 dnů předem a tento je může pozastavit, omezit nebo zakázat, pokud kácení odporuje požadavkům na ochranu dřevin nebo rozsahu zvláštního oprávnění. O pozastavení, omezení či zákazu oznámeného kácení je třeba rozhodnout ve správním řízení. Aby orgán ochrany přírody skutečně mohl zabránit oznámenému kácení dřevin, musí jednat neprodleně a věc řešit vydáním předběžného opatření, případně přímo rozhodnutím ve věci se současným vyloučením odkladného účinku odvolání.

Kdo je orgánem ochrany přírody povolujícím kácení dřevin? Podle § 76 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. je povolování kácení dřevin v působnosti obecních úřadů, které jsou rovněž oprávněny k pozastavení, omezení nebo zákazu kácení podle § 8, s výjimkou území národních parků. Ke kácení, které by ve svém důsledku mohlo snížit nebo změnit krajinný ráz (např. rozsáhlejší kácení v počtu desítek stromů, případně i kácení dominantních solitérních stromů ve volné krajině), je nutno získat také souhlas obecního úřadu obce s rozšířenou působností, správy národního parku nebo chráněné krajinné oblasti. Rovněž tak i v případě, kdy jsou dřeviny součástí významného krajinného prvku (např. údolní niva, vodní tok, rybník), je třeba získat závazné stanovisko těchto orgánů.

Praxe však ukazuje, že snaha zákonodárců „vybavit“ působností k povolování kácení dřevin obecní úřady nebyla vhodná volba. Zvláště u malých obcí, kde je na obecním úřadě často pouze jeden zaměstnanec, tuto působnost někdy vykonává sám starosta, který je však současně i představitelem obce. V mnoha případech se pak povolování kácení dřevin děje „po sousedsku“. Není rozhodováno ve správním řízení, starosta povoluje kácení ústně, a to jak soukromým osobám, tak i v případě, kdy rozhoduje o dřevinách, které jsou v majetku obce. V mnoha případech pracovník obecního úřadu nemá ani odpovídající odborné vzdělání, ani důvodnost záměru kácení nekonzultuje s příslušným odborným pracovištěm.

Z obcí tak často zcela bezdůvodně mizí i dominantní dřeviny, to když se pan starosta obává, že „mohou být nebezpečné“, nebo když žadateli, který je současně i zastupitelem, vadí množství listí spadaného na jeho nemovitost. Vůbec už nelze očekávat, že starostové budou kontrolovat, zda oznámení o kácení dřevin (podle § 8 odst. 2 zákona) podané např. správcem komunikace má veškeré náležitosti vyplývající z vyhlášky č. 395/1992 Sb., včetně odpovídajícího odůvodnění. Na oznámení totiž většinou nereagují včas, a tak uplyne zákonem stanovená lhůta 15 dnů a oznamovatel může zahájit kácení.

Z výše uvedených důvodů jsou proto občany nebo občanskými sdruženími stále častěji podávány podněty na změnu působnosti při rozhodování o kácení dřevin.

Jitka Pellantová