VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Doprovodnou zeleň pozemních komunikací tvoří travní porosty, křoviny a stromoví. Péče o tuto zeleň je jednou z povinností správce komunikace. Správcem pozemních komunikací, v tomto případě silnic II. a III. třídy, jsou jednotlivé správy silnic. Dříve do jejich správy patřily i silnice I. třídy.

Silniční síť v okrese Semily

Vývoj péče o silniční zeleň si můžeme ukázat na příkladu území bývalého okresu Semily. Nejedná se o nijak typický příklad, spíše naopak. Území okresu zasahuje komunikace v nížině (oblast Turnova, 230 m n.m.) i komunikace ve vrcholové oblasti Krkonoš (silnice na Zlaté návrší, 1 411 m n.m.). Tomu odpovídá i druhová skladba silničních porostů. V nížinné části je silniční stromoví tvořeno převážně ovocnými stromy v tradiční skladbě třešně, jabloně, švestky. Z ostatních dřevin je zastoupena lípa a topol. Ve vyšších polohách okresu se ve větší míře objevuje jasan, javor a jeřáb. Podél nejvýše položených silnic jeřáb převažuje, i když to není bezvýhradné pravidlo, neboť ve výšce více než 700 m n.m. můžeme nalézt vlašské ořechy a třešně. Tyto stromy normálně plodí a ovoce i v těchto podmínkách dozrává. I když zrání třešní se zde posouvá až do srpna.

Silniční síť, tj. délka silnic všech tříd, činí v okrese Semily celkem 630 km. Podél těchto silnic je evidováno celkem 10 912 okrasných stromů a 8 680 ovocných stromů. Rozsah křovin není evidenčně podchycen. Do územní reorganizace a sloučení do Krajské správy silnic Libereckého kraje v roce 2002 pracovalo v silničním hospodářství okresu Semily 135 pracovníků.

Cestářská údržba do poloviny 60. let

Do poloviny šedesátých let byla silniční údržba prováděna po tzv. cestářských úsecích. Spočívala v rozdělení silnic na úseky délky cca 7 km. O každý úsek se staral samostatný cestář, který na svěřené komunikaci prováděl mimo zimní období veškerou běžnou údržbu. Péče o zeleň probíhala ovšem jinak, než je zvykem dnes. Kosení travních porostů bylo řešeno pronájmem ploch soukromníkům, kteří trávu sklízeli pro vlastní zvířectvo. Sklizeň ovoce probíhala obdobně. Většinou se ovoce prodávalo ke sklizni zájemcům z okolí. Pouze menší část sklízeli vlastní pracovníci a ovoce bylo dodáváno do obchodní sítě.

Hlavní činností cestáře v oblasti péče o zeleň byl průklest stromů, a to zejména vyřezávání větví prorůstajících do průjezdného profilu silnice, zastiňujících dopravní značky a bránících ve výhledu v křižovatkách a nepřehledných zatáčkách. Obdobně prováděli cestáři výřez křovin.

V té době se intenzivní likvidace porostů prováděla jen výjimečně, většinou v souvislosti s nějakou větší opravou silnice. Je ovšem nutno připomenout, že intenzita silničního provozu byla velmi nízká. I když se již projevoval její nárůst, který vyvolal nutnost změn v organizaci práce u správců silnic.

Organizace silniční práce od poloviny 60. do konce 80. let

Proto ve druhé polovině šedesátých let většina správ silnic opouštěla stávající organizační model a začaly vznikat specializované pracovní čety. Souviselo to také s nastupující mechanizací údržbových prací. Vznikaly i specializované sadovnické skupiny, které se zabývaly péčí o silniční stromoví. V okrese Semily byla touto činností trvale zaměstnána pracovní skupina čtyř pracovníků.

Vzhledem k tomu, že zároveň byly zrušeny funkce cestářů na úseku, se to zdá být nedostatečné. Je však třeba dodat, že v zimním období byly práce na silničním stromoví prováděny velmi intenzivně, neboť byly náhradní prací v době, kdy nebyla potřeba zimní údržba vozovek. Byly realizovány veškeré práce, jaké počasí a výška sněhové pokrývky dovolily, tj. likvidace křovin a průklest i kácení stromů. V jarním období se pak přistupovalo i k nové výsadbě. Mimo to byla prováděna i chemická ochrana stromoví, ve větší míře zejména jako likvidace škůdců při plošných kalamitních nápadech. Vyjmenovaným činnostem se věnovali všichni pracovníci.

O tom, jak intenzivní byla v té době péče o doprovodnou zeleň, svědčí i skutečnost, že na tyto práce bylo užíváno až 30 % prostředků určených pro údržbové práce (po odečtení nákladů na zimní údržbu). A to přesto, že sekání trávy ještě netvořilo nikterak výraznou část těchto prací.

Změna správy silnic od poloviny 90. let

V posledních letech se vztah silničních správců k péči o zeleň změnil. Ne vždy je to však zcela z jejich viny. Změny předpisů a norem v oblasti bezpečnosti práce a ochrany zdraví způsobily, že např. práce s motorovou pilou se omezily jen na úzký okruh způsobilých osob. Změny v zákoníku práce a zároveň i snaha podniků po udržení provozních nákladů v odpovídajících mezích vedla většinou i k organizačním změnám v zimní údržbě.

V podstatě dochází k omezování pracovních výkonů pouze na posyp vozovek a odstraňování sněhu s tím, že v neproduktivních časech tito pracovníci nejsou k dispozici. Tím zároveň odpadá nutnost náhradních prací, které byly realizovány právě v oblasti péče o silniční zeleň. Navíc se těžiště těchto prací přesunulo na kosení travních porostů, kam také směřuje většina provozních prostředků věnovaných této oblasti.

Péče o stromy a keře se tak omezila na výřez větví zasahujících do průjezdného profilu. Tyto práce jsou prováděny strojně pracovními nástavci na univerzálních nosičích. Používají se buď nůžkové nástavce na slabší větve a křoviny, nebo sestavy kotoučových pil na silnější větve. Produktivita práce je sice vysoká, ale tyto mechanismy jsou schopny pouze stěnového řezu, takže pro ořez stromoví nejsou nejvhodnější. Dále jsou vyřezávány křoviny a větve v místech, kde brání výhledu. Systematická péče o stromoví v podstatě zmizela. Naopak se stále víc projevuje snaha o likvidaci stromoví.

Příčiny úbytku silniční zeleně

O prospěšnosti doprovodné zeleně je zbytečné polemizovat. Spíše je nutné zdůraznit důvody, pro něž stromoví podél silnic mizí. V první řadě jsou to prostorové důvody. Ještě dnes je řada silnic, jejichž vozovky svou šířkou neodpovídají stavebním normám. Veškeré možnosti, jak je rozšířit, již byly vyčerpány a dalšímu rozšíření brání stromy. A to mám na mysli silnice, které svou šířkou neumožňují prosté míjení dvou vozidel. Jedinou možností nápravy je likvidace stromořadí. Alespoň na jedné straně.

Druhou příčinou likvidace stromoví je nevhodná druhová skladba. V padesátých letech se např. vysazovaly topolové aleje, oblíbené pro rychlý růst. Dnes jsou tyto stromy již za hranicí životnosti. Nebo jiný příklad. Duby, javory a jasany, pokud jsou v těsné blízkosti vozovky, deformují narůstajícím kořenovým systémem konstrukci vozovky a vytvářejí na ní nerovnosti nebezpečné pro provoz. Na druhé straně zasahují svými silnými kořeny do přilehlých zemědělských pozemků a brání jejich obdělávání.

V dnešní době jsou dalším důvodem i společenské změny, které dávají vznik různým výrobním provozovnám na venkově. Tak se dostává i na málo kvalitní silnice III. třídy kamionová doprava. Na úzkých vozovkách obklopených stromovím dochází k poškozování vozidel i stromů.

V neposlední řadě je to i zdravotní stav stromů. Pokud jsou situovány v krajnici, bývají často poškozeny od sněhových radlic, kmeny pak napadá hniloba. Když k tomu bereme v úvahu i stáří těchto porostů a skutečnost, že již od padesátých let v podstatě nedochází k jejich obnově, je pochopitelné, že těchto zásahů bude přibývat.

Nová výsadba se realizuje téměř výhradně u novostaveb nebo při větších opravách silnic, kdy dochází i ke změnám zemního tělesa silnice. V ostatních případech omezuje případnou snahu o novou výsadbu prostorové řešení komunikací. Výsadbu je možné realizovat v podstatě pouze za silničním příkopem. Zde však již stromy většinou omezují vlastníky sousedních pozemků.

Není to sice radostné konstatování, ale dnešní situace je výsledkem již několik desetiletí trvajícího znevažování této problematiky.

Miroslav Kobera, DiS. - dlouhá léta byl pracovníkem správy silničních stromořadí, mj. působil jako vedoucí provozu Správy silnic okresu Semily.