Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Doporučujeme ke čtení

Šikmý kostel: románová kronika ztraceného města, léta 1894–1921

Karin Lednická, č. 2/2022, s. 23-25, pro předplatitele

Skalická Morávka

Petr Birklen, č. 2/2022, s. 44-45

Vzpomínka na Vítka Grulicha __ 2. 10. 1956 – 24. 2. 2022

Olga Lepšová-Skácelová, č. 2/2022, s. 56-57

Tisy v tísni

Renata Placková, č. 2/2022, s. 58

Bývala za plaňkovým plotem cesta do pole aneb o krajinném žalu a zbytkové naději

Petr Čermák, č. 1/2022, s. 2-3

Elementární automat Rule 30, homolice vznešená a meze poznání

Martin Dvořák, č. 1/2022, s. 20-22, pro předplatitele

Jak jsem vstoupil na „Mýtinu“ Josefa Jambora

Michal Friedl, č. 1/2022, s. 31-33, pro předplatitele

Jak mohu snížit svoji uhlíkovou stopu nepoužíváním rašeliny?

Renata Placková, č. 1/2022, 42-44

O ambivalentním vnímání lesa v průběhu věků


Jan Lacina, č. 2/2008, s. 31

Pavel Klvač (ed.): Člověk a les. Vydala Masarykova univerzita v Brně 2006, 80 s.

Již vkusná obálka sborníku s pastelově tónovanou fotografií spíše imaginárního než reálného lesa, který někoho svou tajemností přitahuje, jiného může naopak odpuzovat, resp. oba protichůdné pocity může mít současně táž osoba, napovídá, o čem bude soubor publikovaných statí pojednávat především: o ambivalentním vnímání lesa (a přírody vůbec) v průběhu věků. To ostatně ve své výstižné předmluvě zdůrazňuje už editor sborníku Pavel Klvač. Soubor osmi různě rozsáhlých příspěvků je výsledkem seminářů Člověk a les I a II., které byly pořádány na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity ve spolupráci s Lesnickou a dřevařskou fakultou MZLU v Brně na podzim roku 2005 a 2006.

Recenzentovi, který patří k frontě lesnické, nabízí se tak kromě jiných i otázka, jakým způsobem se mohou (zda vůbec) tyto zdánlivě odlehlé obory prolínat a znalostně obohacovat, zda si navzájem rozumějí a jak se doplňují. Autory recenzovaného sborníku jsou totiž výhradně ne-lesníci, tedy sociologové, filozofové (sepjatí ovšem s biologií a ekologií), filologové a historici umění. Každý obor má svoje specifické výrazivo, vžité a samozřejmé v rámci dané vědní disciplíny. Pro odborníka jiného zaměření může ovšem ztěžovat čtivost a srozumitelnost textu. A tak není divu, že autor recenze, tedy ne-sociolog, ne-filozof, ne-filolog a ne-historik musel záhy sáhnout po dvoudílném akademickém slovníku cizích slov, Encyklopedii antiky, občas dokonce i po slovníku latinsko-českém.

Hana Librová rozvíjí ve svém příspěvku O biofilii téma tíhnutí (člověka) k životu, jež je chápáno šířeji než pouze jako „láska k přírodě“. Svěže a nápaditě stylizované je pojednání Stanislava Komárka Stromy a jejich vnímání člověkem. Jarmila Bednaříková a Lubor Kysučan ve stati Mezi uctíváním a drancováním - vztah k lesu v klasickém starověku mapují vztah, jaký k lesu chovaly starověké civilizace. V příspěvku Les jako locus amoenus? - estetika lesa v antické literatuře (čtenář, který neprošel klasickým vzděláním, si vyhledá, že locus amoenus česky znamená krásné, půvabné, rozkošné, malebné, utěšené, nejlépe snad líbezné místo) titíž autoři nastiňují diametrálně odlišný vztah k lesu středověké, převážně zalesněné Evropy (civilizace se zde rozvíjela v zápase s tajemným, nepřátelským lesem) a evropské antické civilizace v převážně odlesněné krajině starého Řecka a Říma.

Martin Gaži se obsáhle zamýšlí na téma Poustevník, nebo loupežník? K proměnám vnímání „lesních lidí“ od středověku po dobu raně moderní a dochází k závěru, že středověký poustevník odcházel do pustiny (lesa) hrdinně bojovat s ďáblem. Ekologickému chápání přírody (lesa) a života má nejblíže příspěvek Michala Peprníka Les v americké literatuře období romantismu. Stať se zabývá zejména rozborem díla H. D. Thoreaua.

Nejvíce mne zaujala úvaha Karla Stibrala s poněkud provokativním názvem K estetickému vnímání lesní krajiny, aneb od kdy je les krásný? Dospívá k závěru, že les je „skutečně“ krásný, ale teprve dlouhým kulturním vývojem jsme se k tomuto pohledu dopracovali. Negativní postoj se začíná pozvolna měnit až v období renesance, kdy se Evropan začíná stavět k přírodě jako k estetickému objektu. Od chvíle, kdy se začíná příroda líbit, začíná být i častěji zobrazována. Ještě v 17. století prý však básnická příručka uváděla pro les adjektiva jako ošklivý, temný a hrůzný. Hory byly vnímány jako bradavice a J. Winckelmann, teoretik klasicismu, když poprvé spatřil Alpy, se prý hnusem pozvracel! Významně se mění postoj k přírodě v průběhu 18. století. Zásadní je vliv filozofa J. J. Rousseaua, který vybízí k uctívání Boha v přírodě, staví se proti zotročující civilizaci, utíká do lesů a hor, které symbolizují přirozenost, harmonii a svobodu. Tradiční, spíše negativní postoj k lesu však u mnohých lidí přetrvává do konce 19. století, což Stibral ilustruje citátem ze šumavského románu K. Klostermanna. Vesničanka v něm považuje Šumavu za „krajinu ošklivou, samý les, samý vrch“ a staví proti ní krásu v kraji českém, kde je „všechno pěkně rovno, všude pole, všude čisto“.

Závěrečný příspěvek Fotograf pralesů Rudolf Janda znovuobjevuje roku 1943 vydanou knihu „Prales v Beskydách“. Autor stati Jiří Zemánek rozjímá nad tímto meditativním fotografickým dílem zachycujícím „nádherné oázy beskydské divočiny“.

Z uvedeného rozboru je zřejmé, že texty sborníku jsou velmi rozmanité, všechny se však - více či méně - zabývají z různých hledisek vztahem člověka k lesu a přírodě vůbec. Na úvodní otázku, zda je soubor sociologicko-filozoficko-historických statí vhodný i pro ekology (lesa), lze jednoznačně odpovědět, že ano, neboť je může - byť za cenu čtení náročného, které se místy neobejde bez „dešifrování“ některých pojmů - nejen znalostně obohatit, ale také naučit hlouběji přemýšlet v jiných dimenzích, než jsou zvyklí. Sborník proto doporučujeme i širší čtenářské veřejnosti, je v celostátní distribuci přes knižní velkoobchod Kosmas. Žádejte jej proto u dobrých knihkupců!

Jan Lacina

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu