Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Doporučujeme ke čtení

Ubývá u nás ptáků?

Alena Klvaňová, č. 2/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Nová chráněná území v Brně

Vilém Jurek, č. 2/2024, s. 32-33, pro předplatitele

Přírodní řeky jako překvapení Polska

Roman Barták, č. 2/2024, s. 34-35

Návrat vlčího zpěvu Jaroslava Monte Kvasnici

Jiřina Lacinová, č. 2/2024, s. 44-45

Pouť na Svatou Horu II. Pěší putování

Václav Štěpánek, č. 1/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Putování za vyplaveným dřevem

Petr Čermák, č. 1/2024, s. 20-22, pro předplatitele

Beskydy Rudolfa Jandy. Věnováno 50. výročí vzniku CHKO Beskydy

Václav Štěpánek, č. 1/2024, , pro předplatitele

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

Integrovaný registr znečišťování – nástroj k ochraně před toxickými látkami


Jindřich Petrlík, č. 3/2008, s. 1-3

Sledování znečištění

Dostupné informace o množství toxických či jinak škodlivých chemických látek v životním prostředí se od počátku 90. let minulého století v České republice značně rozšířily. Nejdříve se lidé začali dozvídat o škodlivinách jako oxid siřičitý, oxidy dusíku anebo prašný aerosol ve venkovním ovzduší. Po odprášení a odsíření velkých průmyslových zdrojů a plynofikaci lokálních topenišť alespoň v některých lokalitách ČR se rozšířily informace o tom, jaké jsou koncentrace v kouřových plynech průmyslových podniků. Pozornost odborníků i veřejnosti se postupně přesunula také na těžké kovy a organické látky, z nichž mnohé jsou zdraví značně škodlivé. Velká část z nich ovšem až po určité době působení, ve srovnání s oxidem siřičitým anebo oxidy dusíku však v daleko nižších koncentracích v ovzduší.

Některé chemické látky se v prostředí pomalu odbourávají a kumulují. Proto je pro hodnocení dopadů jednotlivých provozů na životní prostředí důležitější údaj o celkovém množství těchto látek vypuštěných do životního prostředí než informace o jejich koncentraci v kouřových plynech anebo odpadních vodách. Je velký rozdíl, zda má tutéž koncentraci určité látky v kouři malá spalovna odpadů, která vypustí za hodinu do ovzduší například 3 000 m3 zplodin, anebo velká elektrárna vypouštějící do ovzduší přes milion m3 kouřových plynů. Veřejnost, státní správu i odborníky proto zajímá daleko spíše celkové množství chemických látek vypouštěných konkrétními zdroji do životního prostředí například za rok.

Některé nebezpečné látky opouštějí průmyslové provozy nejen v emisích do ovzduší, ale také v odpadních vodách, odpadech a výrobcích. A neděje se tak jen za standardních stavů, ale ve zvýšených koncentracích i v době havárií a požárů. Aby byla informace o tocích chemických látek úplná, je důležité znát i údaje o vstupech látek do provozů. Informace o všech těchto tocích by měl obsahovat ideální registr úniků a přenosů znečišťujících látek (PRTR), jehož česká obdoba se jmenuje integrovaný registr znečišťování (IRZ).

Vznik registru znečišťování

První registr znečišťování vznikl koncem 80. let minulého století v USA jako reakce na požadavky americké veřejnosti na dostupnost informací o množství toxických látek používaných v jednotlivých provozech. Tento tlak vyvolala katastrofa v indickém Bhópálu a úniky toxických látek z provozů v Americe. Po USA následovalo zavedení podobných systémů v dalších zemích: Kanadě, Austrálii, Nizozemsku, Velké Británii, Švédsku, Norsku či Mexiku. Registr je zakotven i v Protokolu PRTR k Aarhuské úmluvě, kde ho ovšem značně oslabily požadavky některých států (například Německa).

V USA se zpočátku za snižování úniků toxických látek vypouštěných jednotlivými provozy stavěla také vláda. V „Programu 33/50“ americká agentura pro ochranu životního prostředí (US-EPA) vybrala 17 prioritních toxických látek a požádala průmysl, aby se dobrovolně připojil k programu a splnil její cíle - 33% snížení úniků těchto látek do konce roku 1992 a 50% do konce roku 1995. Za výchozí úroveň byly určeny hodnoty v roce 1988. Záměrem programu bylo snížit vypouštění toxických látek nad rámec povinností vyžadovaných zákonnými předpisy, a to rychleji, než by bylo možné cestou kontrolních mechanismů.

Naše vláda zatím IRZ k podobnému účelu nevyužila. Možná se spokojuje s vydáváním integrovaných povolení, která by měla plnit podobnou funkci. Problémem v praxi je, že „by měla“, ale neplní, a proto je IRZ zatím nedoceněným nástrojem ke snižování zátěže životního prostředí.

Účinnost registrů

Ani jeden z dnes zavedených registrů není dokonalý. V českém chybí například údaje o množství látek vstupujících do výroby. Pro některé látky jsou nastaveny tzv. ohlašovací prahy natolik vysoko, že je jasné, že se o nich žádné informace v registru neobjeví (například pro emise hexachlorbenzenu do ovzduší).

Jednotlivé registry se liší v počtu ohlašovaných látek i v údajích, které shromažďují o jejich tocích. Podstatné je, že jsou veřejnosti vesměs dostupné na internetu, a fungují tak jako nenásilný nástroj ke snižování množství škodlivin vypouštěných do životního prostředí. Průmyslové podniky, které do nich ohlašují údaje, sice v naprosté většině plní zákonem stanovené limity pro koncentrace škodlivin v kouřových plynech anebo odpadních vodách, přesto však zůstávají velkými znečišťovateli a mají rezervy ve snižování emisí látek vypouštěných do životního prostředí. Není výjimkou, že právě informace v IRZ jsou překvapením i pro samotné znečišťovatele a pomáhají jim odhalit rezervy ve vlastních technologiích. To vše v kombinaci s tlakem veřejnosti pak nutí podniky k dalšímu snižování vypouštěných škodlivin i za hranice zákonných norem. A nemusí vždy jít o závratné investice. Někdy stačí jednoduchá opatření anebo náhrada používaných surovin ve výrobě.

K vyhodnocení dopadů množství látek vypouštěných jednotlivými provozy potřebuje veřejnost jejich jednoduché vyhodnocení - sestavení žebříčků největších znečišťovatelů podle působení jednotlivých látek na zdraví anebo životní prostředí. Tohoto kroku se ve většině států, kde jsou registry zavedeny, zhostily nevládní ekologické organizace. Nejlépe zpracovanou prezentaci s takovými žebříčky má asi kanadská obdoba našeho Ekologického právního servisu na adrese http://www.pollutionwatch.org. V České republice se tohoto úkolu ujala Arnika a žebříčky i s dalšími informacemi o IRZ najdete na http://bezjedu.arnika.org/irz.shtml.


RNDr. Jindřich Petrlík - vedoucí programu Toxické látky a odpady sdružení Arnika (http://toxic.arnika.org)

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu