VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Sledování znečištění

Dostupné informace o množství toxických či jinak škodlivých chemických látek v životním prostředí se od počátku 90. let minulého století v České republice značně rozšířily. Nejdříve se lidé začali dozvídat o škodlivinách jako oxid siřičitý, oxidy dusíku anebo prašný aerosol ve venkovním ovzduší. Po odprášení a odsíření velkých průmyslových zdrojů a plynofikaci lokálních topenišť alespoň v některých lokalitách ČR se rozšířily informace o tom, jaké jsou koncentrace v kouřových plynech průmyslových podniků. Pozornost odborníků i veřejnosti se postupně přesunula také na těžké kovy a organické látky, z nichž mnohé jsou zdraví značně škodlivé. Velká část z nich ovšem až po určité době působení, ve srovnání s oxidem siřičitým anebo oxidy dusíku však v daleko nižších koncentracích v ovzduší.

Některé chemické látky se v prostředí pomalu odbourávají a kumulují. Proto je pro hodnocení dopadů jednotlivých provozů na životní prostředí důležitější údaj o celkovém množství těchto látek vypuštěných do životního prostředí než informace o jejich koncentraci v kouřových plynech anebo odpadních vodách. Je velký rozdíl, zda má tutéž koncentraci určité látky v kouři malá spalovna odpadů, která vypustí za hodinu do ovzduší například 3 000 m3 zplodin, anebo velká elektrárna vypouštějící do ovzduší přes milion m3 kouřových plynů. Veřejnost, státní správu i odborníky proto zajímá daleko spíše celkové množství chemických látek vypouštěných konkrétními zdroji do životního prostředí například za rok.

Některé nebezpečné látky opouštějí průmyslové provozy nejen v emisích do ovzduší, ale také v odpadních vodách, odpadech a výrobcích. A neděje se tak jen za standardních stavů, ale ve zvýšených koncentracích i v době havárií a požárů. Aby byla informace o tocích chemických látek úplná, je důležité znát i údaje o vstupech látek do provozů. Informace o všech těchto tocích by měl obsahovat ideální registr úniků a přenosů znečišťujících látek (PRTR), jehož česká obdoba se jmenuje integrovaný registr znečišťování (IRZ).

Vznik registru znečišťování

První registr znečišťování vznikl koncem 80. let minulého století v USA jako reakce na požadavky americké veřejnosti na dostupnost informací o množství toxických látek používaných v jednotlivých provozech. Tento tlak vyvolala katastrofa v indickém Bhópálu a úniky toxických látek z provozů v Americe. Po USA následovalo zavedení podobných systémů v dalších zemích: Kanadě, Austrálii, Nizozemsku, Velké Británii, Švédsku, Norsku či Mexiku. Registr je zakotven i v Protokolu PRTR k Aarhuské úmluvě, kde ho ovšem značně oslabily požadavky některých států (například Německa).

V USA se zpočátku za snižování úniků toxických látek vypouštěných jednotlivými provozy stavěla také vláda. V „Programu 33/50“ americká agentura pro ochranu životního prostředí (US-EPA) vybrala 17 prioritních toxických látek a požádala průmysl, aby se dobrovolně připojil k programu a splnil její cíle - 33% snížení úniků těchto látek do konce roku 1992 a 50% do konce roku 1995. Za výchozí úroveň byly určeny hodnoty v roce 1988. Záměrem programu bylo snížit vypouštění toxických látek nad rámec povinností vyžadovaných zákonnými předpisy, a to rychleji, než by bylo možné cestou kontrolních mechanismů.

Naše vláda zatím IRZ k podobnému účelu nevyužila. Možná se spokojuje s vydáváním integrovaných povolení, která by měla plnit podobnou funkci. Problémem v praxi je, že „by měla“, ale neplní, a proto je IRZ zatím nedoceněným nástrojem ke snižování zátěže životního prostředí.

Účinnost registrů

Ani jeden z dnes zavedených registrů není dokonalý. V českém chybí například údaje o množství látek vstupujících do výroby. Pro některé látky jsou nastaveny tzv. ohlašovací prahy natolik vysoko, že je jasné, že se o nich žádné informace v registru neobjeví (například pro emise hexachlorbenzenu do ovzduší).

Jednotlivé registry se liší v počtu ohlašovaných látek i v údajích, které shromažďují o jejich tocích. Podstatné je, že jsou veřejnosti vesměs dostupné na internetu, a fungují tak jako nenásilný nástroj ke snižování množství škodlivin vypouštěných do životního prostředí. Průmyslové podniky, které do nich ohlašují údaje, sice v naprosté většině plní zákonem stanovené limity pro koncentrace škodlivin v kouřových plynech anebo odpadních vodách, přesto však zůstávají velkými znečišťovateli a mají rezervy ve snižování emisí látek vypouštěných do životního prostředí. Není výjimkou, že právě informace v IRZ jsou překvapením i pro samotné znečišťovatele a pomáhají jim odhalit rezervy ve vlastních technologiích. To vše v kombinaci s tlakem veřejnosti pak nutí podniky k dalšímu snižování vypouštěných škodlivin i za hranice zákonných norem. A nemusí vždy jít o závratné investice. Někdy stačí jednoduchá opatření anebo náhrada používaných surovin ve výrobě.

K vyhodnocení dopadů množství látek vypouštěných jednotlivými provozy potřebuje veřejnost jejich jednoduché vyhodnocení - sestavení žebříčků největších znečišťovatelů podle působení jednotlivých látek na zdraví anebo životní prostředí. Tohoto kroku se ve většině států, kde jsou registry zavedeny, zhostily nevládní ekologické organizace. Nejlépe zpracovanou prezentaci s takovými žebříčky má asi kanadská obdoba našeho Ekologického právního servisu na adrese http://www.pollutionwatch.org. V České republice se tohoto úkolu ujala Arnika a žebříčky i s dalšími informacemi o IRZ najdete na http://bezjedu.arnika.org/irz.shtml.

RNDr. Jindřich Petrlík - vedoucí programu Toxické látky a odpady sdružení Arnika (http://toxic.arnika.org)