VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Hlavní zdroje znečištění

Z analýz, které byly provedeny při přípravě Národního programu snižování emisí ČR (NPSE), který byl přijat usnesením vlády č. 630 ze dne 11. června 2007, vyplývá, že hlavním zdrojem emisí primárních suspendovaných částic PM₁₀ jsou v ČR vytápění domácností (38 %), energetika (22 %) a doprava (20 %). Zdravotně ještě významnější částice PM_2,5, pro které budou legislativou nově zavedeny imisní limity, jsou produkovány především dopravou a vytápěním domácností.

Emise polycyklických aromatických uhlovodíků pocházejí především z vytápění domácností (66 %) a rovněž jsou to fugitivní emise z nakládání s palivy (24 %). Na emisích NO_x se nejvýznamněji podílí energetika (49 %) a doprava (39 %). Na emisích těkavých organických látek se podílí především doprava (28 %) a používání barev (20 %). Emise SO₂ pocházejí především z energetiky (84 %).

Plánovaná opatření

Z uvedeného vyplývá, že emisně nejvýznamnější jsou právě špatně regulovatelné zdroje, kterými jsou doprava a vytápění domácností, z čehož se vycházelo také při návrhu opatření výše zmíněného Národního programu snižování emisí ČR. Ve vztahu k dopravě proto budou ve spolupráci s ministerstvem dopravy zejména zpřísněny podmínky pravidelných kontrol technického stavu vozidel. Zavádíme také ekonomické nástroje stimulující k pořizování vozidel s lepšími emisními parametry - ať už cestou zvýšení diferenciace silniční daně podle stáří vozidla (resp. rozšířením výčtu environmentálně šetrných pohonů vozidel, která jsou od silniční daně úplně osvobozena), nebo osvobození paliv s nižším negativním dopadem na životní prostředí od spotřební daně - což se týká zemního plynu a biopaliv. Připravujeme také zavedení poplatku za registraci ojetých vozidel splňujících pouze emisní normu Euro 2 nebo nižší v ČR.

V tomto roce dále připravujeme komplexní novelu zákona o ochraně ovzduší a druhou etapu ekologické daňové reformy. Součástí novely zákona o ochraně ovzduší budou např. technické požadavky na malé spalovací zdroje v domácnostech závazné od roku 2014 a zároveň bude zajištěna lepší kontrolovatelnost těchto zdrojů. Předpokládáme také provázání zákona o ochraně ovzduší s právní úpravou v oblasti integrované prevence a dalších složek životního prostředí (odpady, hospodaření s energií), dále rozšíření aplikace tzv. emisních stropů (nejen na stávající zvláště velké spalovací zdroje znečišťování ovzduší), posílení možnosti zpřísnění emisních limitů a technických požadavků na zdroje z důvodů zvýšené úrovně znečištění ovzduší a zavedení individuálního přístupu ke zdrojům - opět s ohledem na úroveň znečištění ovzduší v lokalitě.

Ke snížení emisí ze zdrojů na celém území České republiky přispějí také Operační program životní prostředí (OPŽP), kde je v prioritní ose 2 - Zlepšování kvality ovzduší a omezování emisí alokováno více než 634 mil. eur, a dále národní programy vyhlašované Státním fondem životního prostředí ČR.

Proč MŽP nezpracovává regionální rozptylové studie

Ministerstvo sleduje podle zákona o ochraně ovzduší kvalitu ovzduší na území celého státu a na této úrovni (tj. v celostátním měřítku) provádí také modelování znečištění ovzduší a emisní inventury. Hlavní kompetence a zároveň největší znalosti zdrojů znečišťování ovzduší mají ve vztahu k příslušnému území kraje a obce, které zajišťují vydávání integrovaných povolení, schvalování technicko-organizačních podmínek provozu a kontrolu povinností. Případné zpracování rozptylové studie k posílení znalostí situace v daném území je tedy především na nich, neboť právě kraje mají těchto znalostí využívat při svém rozhodování. Rozptylové studie pro jednotlivé kraje byly zpracovány v rámci programů ke zlepšení kvality ovzduší připravených na úrovni zón a aglomerací, které jsou zpracovávány podle § 7 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší.

Úroveň znalostí o zdrojích znečišťování ovzduší a kvalitě ovzduší na úrovni státu je sice méně podrobná než rozptylové studie zpracovávané pro menší územní celky, nicméně pro účely řízení v oblasti ochrany ovzduší (metodické vedení, koncepční činnost) je naprosto dostačující. Navíc při řešení současných problémů kvality ovzduší již není ani tak třeba dalších argumentů v podobě rozptylových studií, ale je především nutné se zaměřit na důsledné využívání zákonných možností při výkonu státní správy v ochraně ovzduší ze strany obcí a krajů (stanovování podmínek při povolování a umísťování zdrojů, využívání možnosti zpřísňovat emisní limity, využívání možnosti kontrol a ukládání sankcí).

Role krajů a ministerstva

Jak je naznačeno výše, kraje jsou zodpovědné za vydávání rozhodnutí o integrovaných povoleních, stanovují hodnoty emisních limitů (pro zvláště velké, velké a střední zdroje) a emisních stropů (pro zvláště velké zdroje), rozhodují o umístění a povolení staveb (u zvláště velkých, velkých a středních zdrojů), stanovují technicko-organizační podmínky provozu zdrojů (tzv. provozní řády), vyměřují poplatky za znečišťování zvláště velkým a velkým zdrojům, vypracovávají a vydávají krajské programy ke zlepšení kvality ovzduší, schvalují plány snížení emisí u stacionárních zdrojů.

V rámci metodického vedení nižších stupňů státní správy vydává MŽP dle potřeby ve svém Věstníku metodické pokyny (např. ke sčítání zdrojů, ke spalování kafilerních tuků, připravuje se metodický pokyn k umísťování bioplynových stanic) a sdělení (např. vymezení oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší) a dále poskytuje na základě obdržených žádostí výklady k aplikaci právních předpisů. Řada informací z oblasti kvality ovzduší (např. legislativa - česká i evropská, metodické pokyny, doporučení a stanoviska, seznamy autorizovaných osob) je dostupná na internetových stránkách MŽP (http://www.env.cz/AIS/web.nsf/pages/ovzdusi).

MŽP dále pravidelně (2× ročně) pořádá metodické porady v oblasti kvality a znečišťování ovzduší s úředníky krajských úřadů a rovněž se účastní porad, které pořádají kraje pro obce s rozšířenou působností. Účelem těchto porad je především výklad legislativy v oblasti ochrany ovzduší (novinky, problematické či nejasné výklady) a řešení dotazů krajů k výkonu státní správy v ochraně ovzduší. V případě potřeby vykonává MŽP vrchní státní dozor nad orgány státní správy nižších stupňů.

Mgr. Aleš Kuták je náměstkem ministra životního prostředí, ředitelem sekce ochrany klimatu a ovzduší