VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Termín fauna v názvu článku je hodně nadnesený, uvědomíme-li si, že poznatky o reakcích živočichů na stav krkonošských lesů jsou dostačující pouze u ptáků a savců a mizivé až nulové u všech zbývajících taxonomických skupin. Pro stručnou ilustraci změn ve zdejších lesích by však vyšší obratlovci měli postačovat.

Jaké to tedy bylo včera?

Zásadním negativním faktorem pro lesy v Krkonoších byly ve 2. polovině minulého století průmyslové emise, projevující se velkoplošným rozpadem lesních porostů. V 70. letech se objevily první příznaky, na přelomu 80. a 90. let již byly veškeré lesy v různé míře poškozeny, nejvíce pak smrkové porosty zhruba nad 900 m n.m. Rozpad oslabených lesů byl urychlen větrnými a sněhovými polomy, přemnožením některých druhů hmyzu a následnými lesnickými zásahy.

Negativní působení na ptáky

Rozsáhlé odumírání lesů a jejich postupné nahrazování nelesními biotopy se odráželo i ve složení společenstev živočichů. Se vzrůstajícím poškozením porostů se snižoval především počet hnízdících druhů a celková početnost ptáků. Na imisních holinách dosahovaly obě charakteristiky minima a zlepšení nastávalo až v nových výsadbách. Jednotlivé ptačí druhy reagovaly na míru zasažení lesa různě. Početnost řady lesních druhů s rostoucím poškozením plynule klesala (králíček ohnivý či drozd zpěvný), některé druhy začínaly ubývat až ve středně poškozených lesích (sýkora parukářka nebo králíček obecný), jiné početně kulminovaly v odumírajících porostech (lejsek černohlavý). Druhy otevřených ploch naopak s mírou poškození přibývaly a dosahovaly početního maxima na imisních holinách (tetřívek obecný, linduška lesní a luční). Řada druhů na poškození lesa výrazněji nereagovala a mizela až s úplnou likvidací stromového patra (střízlík obecný nebo červenka obecná).

Ohrožení drobných savců

Podobně se vyvíjela i druhová diverzita drobných savců - klesala s rostoucím poškozením lesů a vzrůstat začala až na zalesněných holinách. Opačný trend byl zachycen u jejich celkové početnosti, která plynule stoupala a dosáhla maxima v mrtvých porostech a na imisních holinách. Charakteristické lesní druhy hlodavců (norník rudý, myšice lesní) ustupovaly s rostoucím poškozením lesa a s ním spojeným rozvojem bylinného patra. Postupně je nahrazovaly druhy volných ploch (především hraboš mokřadní). Norník rudý dokonce z poškozených lesů zmizel úplně a znovu se objevil až na plochách s odrůstající smrkovou výsadbou. Nejběžnější hmyzožravec rejsek obecný reagoval podobně jako zmínění hraboši.

A co dnes?

Nejdůležitější pro lesní porosty v Krkonoších je, že výše popsaný negativní faktor č. 1 se stal již minulostí. V posledních 10 až 15 letech se kvalita zdejších lesů zlepšuje, i když následky působení průmyslových emisí budou napravovány ještě dlouhé desítky let.

Současná ochrana lesů

Platný lesní hospodářský plán, připravený pro období 2003-2012 ve spolupráci lesníků a ochránců přírody, a česká legislativa zaměřená na území evropské soustavy Natura 2000 přispívají i k ochraně krkonošské lesní fauny. V nejpřísněji chráněné 1. a 2. zóně národního parku se postupně směřuje k nezasahování do vývoje lesa, rovněž ve 3. zóně jsou vymezeny kvalitní porosty ponechané samovolnému vývoji (většinou bukové či smíšené s výskytem šplhavců, holuba doupňáka, lejska malého, rejska horského a dalších druhů). Při lesnických zásazích jsou ponechávány staré doupné stromy pro hnízdění dutinových druhů. V okruhu do 500 metrů od obsazených hnízd čápa černého jsou vyloučeny lesnické aktivity během hnízdního období. Zarůstající imisní holiny a úbytek optimálních biotopů pro tetřívka obecného jsou kompenzovány cílenými lesnickými zásahy na vybraných lokalitách, kde jsou vytvářeny podmínky pro jeho výskyt i v montánním stupni (vhodné biotopy zůstávají v polohách nad horní hranicí lesa).

Aktuální nebezpečí pro lesy

Nebezpečí pro krkonošské lesy však zažehnáno není. Patrně nejvýznamnějším negativním faktorem se stává rozvoj areálů pro sjezdové lyžování a podobné formy tzv. tvrdého turismu, spojené s relativně rozsáhlým a z pohledu poslání národního parku kontroverzním odlesňováním. Fragmentace lesních komplexů a vznik nových porostních stěn vytváří další rizika - následný rozpad porostů pod vlivem bořivých větrů či gradací hmyzích „škůdců“ a zmenšování plochy pro výskyt živočišných druhů vázaných především na uzavřené lesní komplexy (např. pro rejska horského - silně ohrožený druh dle naší legislativy, nebo datla černého a lejska malého - „naturové“ předměty ochrany v Ptačí oblasti Krkonoše).

A výhled na zítřek?

Scénář vývoje krkonošských lesů a jejich fauny se odhaduje jen obtížně a cesty jsou bohužel otevřeny mnoha směry. Vše závisí na politické vůli a ekonomické situaci státu, ale i na iniciativě místních obyvatel a návštěvníků dosud atraktivního území Krkonoš. Dostane-li přednost plánovaný intenzivní rozvoj lyžařských areálů včetně úvah směřujících ke zmenšení plochy národního parku, lze očekávat pokračující kácení lesních porostů se všemi negativními důsledky pro lesní faunu. Opačným a z pohledu krkonošských lesů pozitivnějším trendem je nalezení a prosazení takových alternativ k tvrdému sportovnímu průmyslu, které dlouhodobě zajistí ekonomickou prosperitu regionu a využijí k tomu unikátní krkonošskou přírodu a osobitý charakter krajiny.

RNDr. Jiří Flousek - Správa Krkonošského národního parku (odbor ochrany přírody a informatiky), Vrchlabí