Čtení na tyto dny

Návštěva ze souhvězdí višně

Nad ránem s bouřkou přistály
i ty nezralé
Zářily
jako vltavíny
s křišťálovou peckou uvnitř

Scifisté samozřejmě spali
jako když je
do hvězd hodí
my jsme samozřejmě spali
jako když nás
do hvězd hodí
a hvězdy samozřejmě spaly
jako když je
do lidí hodí

Tak byla budoucnost
zase jen ve hvězdách
a lidech

(Jiřina Salaquardová) 

 

Doporučujeme ke čtení

Data v plánování péče o chráněná území

Jonáš Gaigr, Eva Knižátková, č. 3/2024, s. 5-7, pro předplatitele

Pohled za hranice – dva odlišné světy, Arménie a Finsko

Jindřich Chlapek, Jaakko J. Ilvonen, č. 3/2024, s. 17-20, pro předplatitele

Odkaz Josefa Vavrouška je dnes dvojnásobne aktuálny

Mikuláš Huba, č. 3/2024, s. 28-31

Ubývá u nás ptáků?

Alena Klvaňová, č. 2/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Nová chráněná území v Brně

Vilém Jurek, č. 2/2024, s. 32-33, pro předplatitele

Přírodní řeky jako překvapení Polska

Roman Barták, č. 2/2024, s. 34-35

Návrat vlčího zpěvu Jaroslava Monte Kvasnici

Jiřina Lacinová, č. 2/2024, s. 44-45

O rybách a lidech


Jiří Poláček, č. 1/2012, str. 30

Neuwirth, Š.: Dříve než zemřou řeky. Repronis, Ostrava 2011, 68 s.

Spisovatel Štěpán Neuwirth (1944) není pro čtenáře Veroniky neznámým autorem, neboť byl představen v byvší rubrice Galerie přírodní prózy, a to v čísle 4/2007. Nicméně si připomeňme, že tento ostravský rodák žijící v Polance nad Odrou píše jak pro děti, tak pro dospělé čtenáře. Dětem adresoval knížky Srna z olšového mlází (1983), Smrt číhá v tůni (1997), Paseka živých jelenů (2000) a Pohádky s vůní lesů a luk (2009). Jak naznačují jejich názvy, jde v nich o přírodní tematiku, což platí i o Neuwirthových pracích určených dospělým: mimo jiné je tvoří tituly Vyznání krajině (2001), Povídky od loveckého krbu (2002), Ostroretky v proudu (2004), Toulky nejen s kulovnicí (2004) či příspěvek do antologie Z lesů, luk a strání (2008).

Novou knihu nazvanou Dříve než zemřou řeky uvádí prolog Ladislava Vrchovského, který odsuzuje dnešní životní styl spojený s ničením přírody a stručně charakterizuje následujících dvanáct kapitol. Neuwirth v nich těží ze svých vzpomínek, jejichž časový záběr sahá od poloviny 50. let až do dneška. Každé kapitole dominují vzpomínky na rybaření u Odry, v přilehlých vodách i ve Švédsku, ale autor bilancuje též svůj život a soudobé společenské dění. Vzpomíná i na mnohé lidi, především na svého otce. V líčení svých rybářských zážitků se zaměřuje na různé druhy ryb (štiky, okouny, ostroretky, parmy, líny, úhoře nebo sumce), přičemž maně vytváří svědectví o někdejším bohatství a rozmanitosti oderské rybí fauny.

Jeho evokace jsou mnohde nostalgické, ale i zasvěcené a láskyplné, čímž připomínají prózy Oty Pavla. Vedle vyznání lásky k přírodě obsahují četné kritické pasáže, jež leckde působí neústrojně. Místy však autor svoji kritiku devastace přírody a společenských proměn organicky spojuje s popisy rybaření („Sumec je nenasytný dravec, ale s lidskou žravostí se nemůže srovnávat. Jenže co ho čeká, až vychytá všechno? Začne živořit a nakonec zahyne. Stejně jako zahyne člověk, který pod sebou řeže větev…“). Svoji knihu, jejíž celek dotvářejí fotografie Daniela Nováčka, uzavírá epilogem, v němž navzdory vší kritičnosti dává prostor naději.

Jiří Poláček
literární historik a kritik

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu