Čtení na tyto dny

Pobřeží

Slunce již hvězdy noční
roztříští v příboji
Noc stáhla se pryč chvatně
se všemi závoji
Bílá břicha ryb svítí
mrtvá jak touha má
rybářkám do jejich sítí
jen nechtíc
veplouvá…

(František Schildberger) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pralesy Zakarpatí

Tomáš Koutecký, č. 4/2018, s. 5-9, pro předplatitele

Příroda Ukrajinských Karpat a její ochrana

Jan Lacina, č. 4/2018, s. 5-11, pro předplatitele

Poloniny a pastevectví

Václav Štěpánek, č. 4/2018, s. 18-21, pro předplatitele

Jak vesnice k městu Brnu přirůstaly

Jan Lacina, č. 4/2018, s. 39

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

O rybách a lidech


Jiří Poláček, č. 1/2012, str. 30

Neuwirth, Š.: Dříve než zemřou řeky. Repronis, Ostrava 2011, 68 s.

Spisovatel Štěpán Neuwirth (1944) není pro čtenáře Veroniky neznámým autorem, neboť byl představen v byvší rubrice Galerie přírodní prózy, a to v čísle 4/2007. Nicméně si připomeňme, že tento ostravský rodák žijící v Polance nad Odrou píše jak pro děti, tak pro dospělé čtenáře. Dětem adresoval knížky Srna z olšového mlází (1983), Smrt číhá v tůni (1997), Paseka živých jelenů (2000) a Pohádky s vůní lesů a luk (2009). Jak naznačují jejich názvy, jde v nich o přírodní tematiku, což platí i o Neuwirthových pracích určených dospělým: mimo jiné je tvoří tituly Vyznání krajině (2001), Povídky od loveckého krbu (2002), Ostroretky v proudu (2004), Toulky nejen s kulovnicí (2004) či příspěvek do antologie Z lesů, luk a strání (2008).

Novou knihu nazvanou Dříve než zemřou řeky uvádí prolog Ladislava Vrchovského, který odsuzuje dnešní životní styl spojený s ničením přírody a stručně charakterizuje následujících dvanáct kapitol. Neuwirth v nich těží ze svých vzpomínek, jejichž časový záběr sahá od poloviny 50. let až do dneška. Každé kapitole dominují vzpomínky na rybaření u Odry, v přilehlých vodách i ve Švédsku, ale autor bilancuje též svůj život a soudobé společenské dění. Vzpomíná i na mnohé lidi, především na svého otce. V líčení svých rybářských zážitků se zaměřuje na různé druhy ryb (štiky, okouny, ostroretky, parmy, líny, úhoře nebo sumce), přičemž maně vytváří svědectví o někdejším bohatství a rozmanitosti oderské rybí fauny.

Jeho evokace jsou mnohde nostalgické, ale i zasvěcené a láskyplné, čímž připomínají prózy Oty Pavla. Vedle vyznání lásky k přírodě obsahují četné kritické pasáže, jež leckde působí neústrojně. Místy však autor svoji kritiku devastace přírody a společenských proměn organicky spojuje s popisy rybaření („Sumec je nenasytný dravec, ale s lidskou žravostí se nemůže srovnávat. Jenže co ho čeká, až vychytá všechno? Začne živořit a nakonec zahyne. Stejně jako zahyne člověk, který pod sebou řeže větev…“). Svoji knihu, jejíž celek dotvářejí fotografie Daniela Nováčka, uzavírá epilogem, v němž navzdory vší kritičnosti dává prostor naději.

Jiří Poláček
literární historik a kritik

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu