VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Michal Krejčí v článku o Nových Heřminovech správně poukazuje, že nebyly dostatečně posouzeny všechny varianty ochrany Krnova a obcí v povodí Opavy. Bohužel je to velmi typické pro mnoho českých investic placených z veřejných prostředků, ať už jde o trasování dopravních koridorů nebo protipovodňové úpravy.

Základní důvody jsou jednoduché:

• Přebujelá profesní lobby nemá od politiků jasné zadání a sama ze setrvačnosti pokračuje v extenzivních, dávno překonaných konceptech z 60. let.
• Utrácejí se investiční miliardy a to je i pro politické strany atraktivnější než úspornost a veřejný zájem.
• Přílišná míra přerozdělování a skutečnost, že obce a vlastníci se už ani minimem nepodílejí na nákladech vodohospodářských úprav, vede k nezodpovědnému ignorování ceny, za kterou se opatření budují. Když to platí stát, tak proč bychom nepožadovali absolutní ochranu? A stát si už na to půjčil, tak jen ty peníze rychle utratit! Kdyby si měl Krnov vybrat, zda investovat svoje peníze do přehrady nebo do revitalizace nábřeží, oprav mostů a dalších opatření, která zvýší průtočnou kapacitu koryta a ochrání město minimálně stejně dobře jako vodní nádrž, jistě by příliš neváhal. Takhle to vlastně není jeho záležitost. Řeší to za něj projektanti z Brna a ministerští úředníci z Prahy za peníze půjčené od Evropské investiční banky. Které budou splácet naše děti a děti našich dětí.

Nové Heřminovy jsou spojené ještě s jedním problémem, a to s technickou neprůkazností protipovodňových konceptů obhajovaných Ministerstvem životního prostředí. Od povodní na Moravě v roce 1997 věnuje MŽP velké prostředky na studie revitalizačních opatření v krajině, které zpracovávají stále tíž lidé. Nemohou uspět před exaktnější argumentací o ochraně urbanizovaných území při skutečně velkých povodních, jaké jsme zažili v roce 1997 na Moravě a ve Slezsku nebo v roce 2002 v Čechách. Zejména ne v podhorských oblastech Jeseníků. Docela chápu pohrdavé úsměšky celého štábu vodařů na resortu zemědělství, kteří utratili desítky milionů z veřejných prostředků, aby modelováním a studiemi prokázali nezbytnost stavby přehrad, takže neprůkaznou argumentaci MŽP lehce smetou se stolu.

Ministerstvo životního prostředí nevěnovalo dostatečnou pozornost tlaku na propracování variant ochrany kriticky ohrožených sídel cílenou lokální ochranou sídel, zkapacitňováním koryt v kriticky ohrožených územích a využití rozlivů na zemědělské a lesní půdě údolních niv. Jediná studie, která koncipuje ochranu Krnova zkapacitněním koryta řeky, pochází z dílny Unie pro řeku Moravu, která ji zpracovala díky malému grantu z Nadace Partnerství. Celkové náklady kolem 100 tis. Kč jsou nesrovnatelné s desítkami milionů, které vodohospodáři věnují prosazení přehrady, i s miliony, které MŽP věnovalo šuplíkovým studiím revitalizačních opatření v krajině.

Je zajímavé, jakou práci si nejen vodohospodáři, ale i někteří kolegové z MŽP dali, aby návrh Unie pro řeku Moravu co nejvíce zlehčili a doslova zadupali do země, místo co by ho seriózně rozpracovali a propočítali tak, aby se úrovní detailu dal srovnat s variantou přehrady. Nebo na to aspoň adekvátními financemi přispěli.

Martin Bursík považuje kompromis menší nádrže dohodnutý s ministrem Gandalovičem za vítězství. Možná to v kontextu špatné práce jeho úředníků a časové tísni jakýsi úspěch je. Rozhodně to ale není řešení nejlepší ani nejlevnější.

Teď budeme svědky vyvlastňování majetků Heřminovských ve „veřejném zájmu“ a můžeme sázet, která z firem napojená na kterou politickou lobby bude přehradu stavět. Nepochybně to ale bude obrovská mezinárodní ostuda se soudní dohrou. Sympatie nejen české veřejnosti budou na straně obce, kterou chce arogantní stát vymazat z mapy.

Miroslav Kundrata