VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

20. července 2008 po krátké těžké nemoci zemřela nestorka ekologické výchovy a její neúnavná propagátorka, paní Květa Burešová.

Květoslava Burešová vystudovala Pedagogický institut Jihlava, aprobace biologie, pěstitelské práce a tělesná výchova. Učila na základní škole v Kněžicích u Třebíče (1961-1991). V roce 1973 založila přírodovědný oddíl Mladých ochránců přírody, později s manželem Vladislavem Stanici mladých přírodovědců. V roce 1988 na tuto činnost navázala místní organizace Českého svazu ochránců přírody v Kněžicích, jíž byla dosud předsedkyní. V roce 1991 stála u zrodu Střediska ekologické výchovy Chaloupky, kde byla programovou vedoucí do roku 2005.

Za svoji tvůrčí pedagogickou činnost a dlouholeté prosazování a realizaci praktické ekologické výchovy dětí, mládeže a učitelů získala několik ocenění: II. cena XXX. ročníku ústředních pedagogických čtení (1985), Nestor ekologické výchovy (Uherské Hradiště 1997), Cena ministra školství, mládeže a tělovýchovy (1999), Cena ministra životního prostředí (2004).

Byla autorkou a spoluautorkou řady metodických publikací a pomůcek: Hurá z lavic do přírody 1-3, Ekologická výchova na ZŠ, Odpady - problém nás všech, Učitelské lístky, Nápady pro mrňata a škvrňata, Seznamujeme se s léčivými rostlinami atd. Již od své pedagogické praxe na ZŠ Kněžice propagovala využití školních zahrad pro ekologickou výchovu i další vyučovací předměty. V roce 1995 uspořádala na toto téma první celorepublikový seminář, později zavedla tradici „Toulavých autobusů“ po školních zahradách nejen v České republice, ale také v zahraničí. Snaha o podporu, zachování a využití školních zahrad pro výuku na školách vyvrcholila publikací Učíme se v zahradě, která vyšla v roce 2008.

Měla ještě své plány, odešla z plné práce. Ani ve svých 75 letech nešla do penze. Stále připravovala nové projekty, školila jiné pedagogy, předávala zkušenosti. A kdyby se mohly zpřítomnit všechny děti mateřských a základních škol, kterým svým působením udělala jejich život ve škole hodnotnější a zajímavější, byly by to velké zástupy.

Její místo zůstane citelně prázdné. Odešla a bude všem velice scházet - jako špičková odbornice, kolegyně, přítelkyně, jako člověk.

Jiří Bureš

Přes všechen zármutek, který se nás zmocňuje, by vzpomínka na Květoslávku Burešovou neměla být smutná. Vidím ji rozesmátou stát na kamenné kostce po příjezdu do vytouženého Londýna v srpnu 1994. Nebo dávno před Listopadem 1989 jak se zápalem režíruje ochranářské divadlo na schodech kněžické školy, připravuje svůj ochranářský oddíl na soutěž O zlatý list, raduje se z velkého úspěchu na tehdejší dobu velkoryse pojaté výstavy léčivých rostlin. O mnoho let později: Díky jejímu neodolatelnému hecování běháme bosky po sněhu před Rýchorskou boudou a radujeme se jako malé děti. Slyším mohutný aplaus uzavírající každou její přednášku o renesanci školních zahrad - naposledy ještě před pár týdny. Stratifikovat kaštany, měřit erozní rýhy, ale i rozeznávat rostlinné čeledě nebo probírat druhy obilí nemusí být s paní učitelkou Burešovou žádná nuda, stejně jako zjišťovat, že šetřit potravinami není staromódní a nekouřit je normální. Ona to prostě umí jako nikdo. Pamatujete? - „Hádejte, děti, za kolik let bude kmínek lípy tlustý jako můj prst!?“ S nakažlivým nadšením provází bylinkovou sekcí chaloupecké zahrady, léčivek jsou zde desítky, možná stovka. Jak strašná škoda, že zrovna na tu její nemoc žádná bylinka neplatila… Teď už by Květoslava zase chystala Slavnost jeřabin, připravovala setkání učitelů - seniorů, a všechny nás znovu a znovu udivovala svou nápaditostí a pracovitostí.

Květoslávka prožila krásný život, takový, jakému naše maminka říkala „být plným klasem“. Ekologická výchova se stala jejím životním tématem, krásným a naplněným posláním. I v obdobích, kdy se nadlidsky mořila s manuálem Učíme se v zahradě, svou práci nevzdávala a svému úsilí věřila. Květina optimistická tvář ať nás provází pořád, kéž je nám stálou inspirací a povzbuzením v naší - její - profesi, kterou ty nejtěžší zkoušky zřejmě teprve čekají.

Budeme se, naše milá Květoslávko, poctivě snažit, abychom dokázali dál šířit všechno, co jsme se od Tebe za ta krásná společná léta směli a mohli naučit - v elánu i v didaktice, a aby Tebou prosazovaná a uplatňovaná ekologická výchova - v té nejpoctivější, znalostmi podložené a terénní výukou podpořené podobě - pokračovala ke Tvé radosti a taky na Tvou počest. Zůstáváme nadále Tvými věrnými žáky. Děkujeme Ti za všechno.

Aleš Máchal