VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Nárůst urbánních ploch v obcích České republiky mezi roky 1990 a 2006 činil 246 km². Pro srovnání je to polovina rozlohy hlavního města. Na nárůstu zastavěných ploch se kromě klasických obytných celků podílí zejména výstavba průmyslových parků či montážních závodů, skladovacích ploch, zábavních, sportovních a obchodních center s rozsáhlými parkovišti a návaznou dopravní sítí. Do značné míry to souvisí se zásadní změnou našeho životního stylu, způsobu trávení volného času a spotřebitelského chování obyvatel od 90. let.

Přesun obyvatel a řady služeb z městských center na periferie měst a přilehlých obcí s sebou přináší zásadní změnu v krajině: dochází ke smazání dříve zřetelných rozdílů mezi městskou a venkovskou krajinou, město se tak říkajíc rozlévá za své hranice do okolní krajiny, zároveň však vytváří beztvaré a často samostatně nefunkční obytné celky. Takto pozměněná zázemí měst jsou proto někdy nazývána sídelní kaší, pro značný prostorový zábor a často nevábnou architekturu se pak ujalo označení „paneláky naležato“.

Proces suburbanizace v České republice je jasně geografi cky rozrůzněn. V případě rezidenčních domů je jednou z podmínek jasná vazba na velká města, nejvýrazněji se uplatňuje v zázemí největších měst, tedy v přiléhajících obcích. U komerční suburbanizace se spojitost se sídelním uspořádáním projevuje méně výrazně, daleko podstatnější bývá poloha výhodná pro zásobování. Zvláštní problém představuje prudký rozvoj zejména rekreačních obytných celků v přírodně či esteticky hodnotných částech krajiny, bez vazby na velká sídla či dopravně výhodné polohy. Rozsáhlá výstavba v chráněných krajinných oblastech nebo národních parcích s sebou přináší nevratné změny krajiny i přírodních poměrů.

Proč nám to tak vadí

Zásadní dopad, který pociťují snad všichni vnímaví obyvatelé i návštěvníci suburbanizovaných oblastí, je bezesporu proměna krajinného rázu, tedy narušení estetických, kulturních, historických i přírodních vlastností místa. Je to dáno především umístěním, ale současně i architekturou. Z různých koutů planety se přebírá nejen směs rozmanitých stavebních slohů, ale často i všude stejné katalogové domy a unifi kované velkoobjemové objekty. Prostorové plánování většinou vychází z místních ekonomických a právních podmínek, často však opomíjí nejen přírodní danosti, ale i tradiční prvky přilehlé obce i okolní krajiny. Novou, především obchodní výstavbou tak vznikají v zázemí města nové dominanty, které překrývají původní rysy sídla. Neuváženost tohoto druhu může radikálně změnit i celý krajinný typ - ze zemědělské krajiny se stává krajina zastavěná. Lidé, kteří o tom rozhodují, navíc obvykle zapomínají na dostupnost a prostupnost krajiny a také na blízkost přírody, kvůli které se řada obyvatel z center měst do jejich zázemí stěhuje. Dříve sousední vsi jsou odděleny komerčními areály nebo komunikacemi s protihlukovými stěnami a mezi obcemi se lze většinou pohybovat jen po rušných silnicích, které na nový nápor dopravy nebyly často stavěny.

Co to dělá s krajinou

Pronikáním nové roztroušené výstavby do volné krajiny dochází k významné změně uspořádání krajiny. Vzniká mozaika nespojitě zastavěných ploch obklopených ostatními plochami, které jsou rozdrobeny silnicemi. Nové sídelní plochy tak v určitou chvíli zvyšují celkovou různorodost krajiny, z hlediska ekologické stability či poskytování ekosystémových služeb se však jedná o nepříznivý vývoj. Později, kdy z dané lokality zcela mizí plošky plnící jinou než sídelní úlohu, suburbanizace naopak různorodost krajinného pokryvu snižuje.

Mezi nejvýznamnější dopady na přírodu patří rozsáhlý zábor volných ploch, změny v reliéfu, rozdrobení krajiny, ničení biotopů rostlin a živočichů, ohrožení biodiverzity a zábor často vysoce úrodné zemědělské půdy jakožto jednoho z nejhodnotnějších neobnovitelných zdrojů. Zástavbou je ovlivněna též schopnost půdy rozkládat mrtvé organismy a zadržovat vodu. Rozvolněná zástavba s sebou přináší zvýšení emisí skleníkových plynů, znečištění ovzduší zplodinami, světlem a hlukem.

Suburbanizace tak bezesporu představuje jeden z nejvýznamnějších krajinných procesů dnešní doby a zároveň patří mezi nejzávažnější problémy současného krajinného plánování. Jejím rozvojem dochází k řadě nevratných změn přírodního i sociálního prostředí, změna způsobu využití a povaha krajiny mění i kulturní výraz a zprostředkovaně také duchovní a estetické hodnoty celé krajiny.

RNDr. Tomáš Chuman, Ph.D. (1978), RNDr. Dušan Romportl, Ph.D. (1978) - katedra fyzické geografie a geoekologie Přírodovědecké fakulty UK v Praze, tomas.chuman(zavináč)natur.cuni.cz, dusan.romportl(zavináč)natur.cuni.cz