VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

V Senátu prosazujete, aby malé obce dostávaly z daní stejné množství peněz na jednoho obyvatele jako velké obce. Jaké Vás k tomu vedly argumenty?

Nejde o stejné množství peněz, protože se to nedá paušalizovat, malá obec nepotřebuje na hlavu jednoho občana tolik jako větší město. Co mě k tomu vedlo? Od roku 2000 do roku 2006 jsem starostovala v malé obci s necelými šesti sty obyvateli, a jinak jsem profesí daňový poradce. Viděla jsem do změn zákonů o daních, kdy se ubírá daňová povinnost občanům, ale na druhé straně, čím méně stát vybere, tím méně se rozdělí mezi obce. V roce 2006 jsem si uvědomila propady obcí, které nastanou. Začala jsem upozorňovat na to, že výpadky se nějakým způsobem musí nahradit, anebo se obce dostanou do takové situace, že nebudou mít ani na svoje základní potřeby.

Financování obcí vycházelo ze zákona o rozpočtovém určení daní, který obsahoval kategorie zohledňující pouze počet obyvatel. Čím více občanů kategorie měla, tím dostávala víc peněz na hlavu. V loňském roce se nám soustavným tlakem na ministerstvo financí podařilo dosáhnout toho, že došlo k přijetí novely tohoto zákona, platné od 1. ledna 2008. Počet kategorií se snížil. V původním režimu dostávaly nejméně peněz na obyvatele obce do tří set obyvatel, které nyní dostávají dvojnásobek toho, co dříve.

Myslíte si, že by se současný zákon o rozpočtovém určení daní měl i po novele dále změnit, tak aby ještě více srovnal rozdíl mezi velkými a malými obcemi?

Na jaře 2006 ve Zlínském kraji vznikla iniciativa „Za živý venkov“, což byla v podstatě petice obcí za změnu zákona o rozpočtovém určení daní. Ještě jako starostka obce Rokytnice spolu s obcí Suchá Loz a Vysoké Pole jsme na tento zákon podali ústavní stížnost. O problému se začalo více mluvit. Pak ale ústavní stížnost nebyla ani projednána, protože tou dobou podala stížnost také skupina senátorů a soudci řekli, že je to stejné. Na tento postup byla podána stížnost do Štrasburku. Pod cíleným tlakem s námi začal jednat ministr financí Kalousek, který se začal o problematiku zajímat. Došlo k domluvě, že obce stáhnou žalobu ze Štrasburku a na ministerstvu financí začne fungovat pracovní skupina, která vytvoří nový zákon o rozpočtovém určení daní, zohledňující více kritérií a lépe mapující potřeby obcí. Stala jsem se členkou této pracovní skupiny. Dohodli jsme se, že budeme upřednostňovat kvalitu nad kvantitou, takže nový zákon by měl platit nejdříve od 1. ledna 2010. Základem všeho bude analýza potřeb a povinností obcí, kterou zpracovává Vysoká škola ekonomická v Praze v součinnosti s dalšími školami. Výsledek zákona není na pracovní skupině, ale, jak řekl ústavní soud, je to věc politická. Já osobně budu vycházet z dat, která vyplynou ze zadané analýzy. Vloni jsme řekli, že chceme koeficient jedna, to znamená, aby se rozdělovalo všem obcím podle počtu občanů stejně. Ale to byl prostě výstřel, aby se o tom vůbec dalo mluvit, není to realizovatelné. Nakonec se koeficient jedna částečně použil v novele, která už platí, díky tomu si malé obce pomohly.

V současném zákoně je zohledněna i rozloha katastru obce. Zachovala byste toto kritérium i nadále, anebo byste ho zrušila?

Já bych byla pro zachování kritéria rozlohy, protože je řada malých obcí, ve kterých žije nízký počet obyvatel, ale mají velkou rozlohu. Potřebují prostředky, aby mohli obhospodařovat místní komunikace i zelené plochy. Koeficient rozlohy je důležitý. Psali třeba starostové ze Šumavy, kde mají málo obyvatel a velkou rozlohu. Po schválení novely jsem si říkala, pokud to třeba vydrží dva tři roky, že se tím tyto obce předfinancují na další chudá období, pokud by se ustanovení zrušilo.

Jakým způsobem by obce měly naložit s financemi, které dostanou navíc?

To se nedá říct paušálně. Obec od obce má jiný problém, záleží, jak má vybudovanou infrastrukturu, jestli má školu, školku, kulturní zařízení. Každá obec má jinou potřebu. Mohou si pokrývat zvýšené náklady na energie, ale také peníze použít jako potřebnou spoluúčast pro dotace z evropských fondů.

Myslíte si, že jiné přerozdělení daní může pomoci rozvoji environmentálních projektů?

Určitě může. U nás například máme školu, na které bychom potřebovali vyměnit okna, protože vůbec netěsní, chtěli bychom také sluneční kolektory na ohřev vody, ale nemáme prostředky na spoluúčast, když budeme žádat o peníze z evropských fondů. Poté, co se doplatil úvěr minulý, tak pokud obec nemá šance, že by měla na splácení, tak do dalšího úvěru nejde. Záleží také, jak moc opatrný je starosta a zastupitelstvo. Pokud se dostane do systému více peněz, tak si myslím, že obce je použijí i tímto směrem.

Za rozhovor děkuje Radka Jarušková