Čtení na tyto dny

Nov

Džbán luny na střepy
rozbil se o vrch gruně,
Měsíc jej neslepí,
pro lásku půlnoc stůně.

Pec slunce nad lesy
již vypaluje hlínu
na nový džbán a zavěsí
jej brzy nad krajinu

(Jindřich Zogata)

 

Doporučujeme ke čtení

Data v plánování péče o chráněná území

Jonáš Gaigr, Eva Knižátková, č. 3/2024, s. 5-7, pro předplatitele

Pohled za hranice – dva odlišné světy, Arménie a Finsko

Jindřich Chlapek, Jaakko J. Ilvonen, č. 3/2024, s. 17-20, pro předplatitele

Odkaz Josefa Vavrouška je dnes dvojnásobne aktuálny

Mikuláš Huba, č. 3/2024, s. 28-31

Ubývá u nás ptáků?

Alena Klvaňová, č. 2/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Nová chráněná území v Brně

Vilém Jurek, č. 2/2024, s. 32-33, pro předplatitele

Přírodní řeky jako překvapení Polska

Roman Barták, č. 2/2024, s. 34-35

Návrat vlčího zpěvu Jaroslava Monte Kvasnici

Jiřina Lacinová, č. 2/2024, s. 44-45

Decorados Maud Kotasové


Pavel Magda, č. 6/2008, s. 8

Pokud někdo mluví ve spojitosti s tvorbou umělce o nezbytné inspiraci, bez které by tvůrce pouze tápal v bezesných nocích, pak rozhodně nemluví o práci Maud Kotasové. V životě této svérázné dívky z Žabovřesk není místo pro křehoulinké múzy našeptávající cosi do uší. Co je třeba udělat, ví nejlépe autorka sama, a dovedu si představit, že kdyby se k ní někdo sklonil (dejme tomu múza) a něco zašuškal, odpoví Maud rázným a hlasitým: „Cožéé?! No to si snad děláš srandu, né?“

Během svých studií na brněnské Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v letech 2000-2007 bylo možné Maud zastihnout, jak svou spontánní prací se situací a prostorem přinejmenším vyvádí své spolužáky z míry, nebo se přímo stává inspirací druhým. V zimě roku 2001 byla jejím chováním zaskočena sama příroda, kterou se Maud rozhodla inspirovat k předčasnému příchodu léta. Na zasněžené zahradě v Brně-Žabovřeskách se procházela v plavkách a se slunečními brýlemi, a ležíc na ručníku, s hlavou podloženou nafukovacím plážovým míčem, chytala bronz. Aby příroda pochopila správně, že nejde jen o žert, vyskládala Maud z promrzlých jablek do sněhu jednoznačnou zprávu „LÉTO“ a pomohla probouzet stromy tím, že na jejich větve rozvěsila pomeranče. Možná, že má jistý pan inženýr pravdu v tom, že se na globálním oteplování nepodílí lidstvo. Možná se totiž tehdy v zimě procházel po Žabovřeskách a spatřil pravou příčinu tepelných změn. Vnímavý divák však v zimní akci Maud Kotasové nevidí sebestředný výkřik do oken Božích, ale poznává odkazy na obecné trendy současné západní společnosti.

V roce 2003 se Maud zamilovala do katalánského řidiče kamionu a stěhuje se bez skrupulí z Žabovřesk na dálnici. Kabina tahače se stává jejím druhým domovem a na cestách po boku svého muže poznává osudy lidí, jimž se stala kamionová doprava denním chlebem. Kromě osobních příběhů a povah jednotlivých řidičů si Maud všímá výzdoby jejich kabin a fotograficky dokumentuje malby na přívěsech, které potkává na parkovištích v celé Evropě. Tento zájem se posléze stává tématem její obsáhlé diplomové práce, kterou píše na téma DECORADOS - Estetický samorost kamionové kultury.

Na teoretickou práci navazuje Maud prostorovou realizací, o které píše:

„… Má matrice vytvořená z kabiny tahače, má v sobě zapsaný, vyrytý a vydrásaný, vleptaný život svého imaginárního řidiče, stejně jako skuteční řidiči vkládají do dekorace svého kamionu svůj neskutečný intimní život, fabulování vlastní osobnosti, tajné představy a sladké vzpomínky, protože právě kamion je jediný život, který mají, svatozář tachografu jako auru únavy, zatracované i glorifikované. Chtěla jsem ale vyjádřit mnohem víc, touhu po svobodě, která tyto lidi do této nekonečné smyčky, kde cesta je cíl, dostala; nedokonalými, niterně upatlanými kresbičkami vyjádřit skutečnou naivitu a upatlanost tajných myšlenek na nedosažitelné prožitky, jejichž upřímnost má mnohem větší hodnotu než forma jejich znázornění; tisíckrát tam a zpátky probíhá v kabině kamionu život v čase a prostoru bez času a prostoru, sny se mísí se vzpomínkami s palčivou snahou je uchopit …“

A na závěr ještě pár poznámek z Maudiných pozorování přírody během práce na tahači:

„Nikdy by mě nenapadlo, že pylová zrnka jsou schopná poškrábat polep nebo ten nejjemnější vánek dokáže absolutně znemožnit práci s některými materiály. Zdálo se, jakoby příroda chtěla vše honem vrátit zpátky, kdykoliv jsem něco postavila. A tak postupem času vichřice na kamionu dokonala, co lidská ruka nestačila, v kabině se usídlily vosy, žlutou vlnu obsypaly mouchy, odchlípnutá místa polepu zafungovala jako mucholapka, vítr neustále něco odfukoval a nakonec se objevilo mračno malých zelených ploštic a nakladlo vajíčka do výšivky, kterou předtím pokáleli ptáci.“

Pavel Magda


MgA. Maud Kotasová (1980) je absolventkou Fakulty výtvarných umění VUT v Brně. Tematice kamionové kultury se věnovala ve své diplomové práci Decorados - Estetický samorost kamionové kultury (2007), nejen kvůli níž mezi řidiči kamionů žila od r. 2003. Toto téma zpracovává i ve své volné výtvarné tvorbě. Věnuje se i literární činnosti. V současnosti žije částečně na španělské straně Pyrenejí a v Brně.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu