Čtení na tyto dny

Řeky se ptám

kam zmizeli jelci
zpod splavu

Tam zatím dál
stéká čas
Olejové skvrny
se roztékají ve vrásky
a zpod břehů
uniká život

s vodou zbytečně
rozšvihanou vlasci rybářů
stárneš

Je to i moje vina

Kdy jsem naposled
učinil pokání

(Otakar Štěpánek) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Zavilí šakali teskně vyli…


Mojmír Vlašín, č. 6/2008, s. 25

Tuto větu z úst stařičkého profesora hraného ještě starším hercem Kovaříkem si asi každý vybaví ve spojení se slovem šakal. Donedávna byl šakal spíše symbolem čehosi exotického, zvíře z románů a filmů o přírodě. A už je to tady. Kromě různých nedoložených nebo špatně doložených zpráv existuje potvrzený výskyt v kraji Zlín, okrese Uherské Hradiště, katastru Podlesí. Zde byl 19. března 2006 nalezen exemplář šakala, pořízeny dokumentární fotografie a ve vědecké sbírce uložena lebka jako doklad. Vše bylo publikováno roku 2007 v časopise Lynx: 38 (103-106). Takže - pokud dnes někdo slyší výt šakaly - nemusí být nutně blázen. Otázkou je, zda se příchodu šakalů bát, či se z toho radovat.

Šakal, dle kosterních pozůstatků, není v evropské krajině nováčkem. Zbytkové populace se udržely na Balkáně. Zde šakal úspěšně přečkal všechny snahy o úplné vyhubení. Jeho návrat je vlastně jen logickým vyústěním dvou skutečností: změny klimatu, která řekněme teplomilného šakala poněkud zvýhodňuje a umožňuje mu pronikat více na sever, a potom (a možná především) menšího loveckého tlaku ze strany člověka. Málokterý lovec na jihu Evropy (natož u nás) je dnes ochoten plýtvat drahým střelivem na něco tak nicotného, jako je psovitá šelma.

Domnívám se, že rozhodně není třeba se přehnaně obávat a kreslit katastrofické scénáře. Jako psovitá šelma jistě může přenášet vzteklinu, ale vzteklinu můžete klidně chytit od jakéhokoli jiného savce (liška, potkan, kuna, a dokonce i hraboš polní). V situaci, kdy spárkatá zvěř je v naší krajině z mnoha příčin přemnožená, lze očekávat, že v krajině vyprázdněné od velkých predátorů (vlk, medvěd, rys), se šakal bude částečně podílet na snížení početnosti zejména srnců a muflonů. Dospělé jedince sice nemůže ohrozit, mláďata ale jistě sežere rád. Značnou část potravy šakala tvoří drobní obratlovci a lze se tedy nadít, že i jejich populační hustota, a to jak v lese, tak i na polích, bude kontrolována těmito šelmami, jakmile se na našem území vytvoří životaschopná populace.

S příchodem nového druhu je vhodné se vždy zamyslet, jaký bude mít vliv na příbuzné druhy, které obsazují podobné místo v ekosystému, tzv. niku. Pokud jde o lišku, je možné, že její stavy poklesnou, což lze jenom uvítat. Po vakcinaci lišek proti vzteklině a omezení jejich lovu norováním jejich stavy stouply a mírný pokles jistě prospěje. Zřejmě dojde ke konkurenčnímu boji s mývalovcem, který se k nám zatoulal z Ruska, a také s medvídkem mývalem, který se k nám tlačí z Německa. Oba tyto druhy jsou zavlečené a do naší přírody nepatří. V případných zápasech budu držet palec šakalům. Co to udělá s jezevcem a dalšími kunovitými šelmami nevíme, ale nic dramatického bych neočekával.

Celé povídání můžeme zakončit slovy básníka, že „po spatření šakala, já dojetím se rozplakala“.

Mojmír Vlašín

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu