VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Tuto větu z úst stařičkého profesora hraného ještě starším hercem Kovaříkem si asi každý vybaví ve spojení se slovem šakal. Donedávna byl šakal spíše symbolem čehosi exotického, zvíře z románů a filmů o přírodě. A už je to tady. Kromě různých nedoložených nebo špatně doložených zpráv existuje potvrzený výskyt v kraji Zlín, okrese Uherské Hradiště, katastru Podlesí. Zde byl 19. března 2006 nalezen exemplář šakala, pořízeny dokumentární fotografie a ve vědecké sbírce uložena lebka jako doklad. Vše bylo publikováno roku 2007 v časopise Lynx: 38 (103-106). Takže - pokud dnes někdo slyší výt šakaly - nemusí být nutně blázen. Otázkou je, zda se příchodu šakalů bát, či se z toho radovat.

Šakal, dle kosterních pozůstatků, není v evropské krajině nováčkem. Zbytkové populace se udržely na Balkáně. Zde šakal úspěšně přečkal všechny snahy o úplné vyhubení. Jeho návrat je vlastně jen logickým vyústěním dvou skutečností: změny klimatu, která řekněme teplomilného šakala poněkud zvýhodňuje a umožňuje mu pronikat více na sever, a potom (a možná především) menšího loveckého tlaku ze strany člověka. Málokterý lovec na jihu Evropy (natož u nás) je dnes ochoten plýtvat drahým střelivem na něco tak nicotného, jako je psovitá šelma.

Domnívám se, že rozhodně není třeba se přehnaně obávat a kreslit katastrofické scénáře. Jako psovitá šelma jistě může přenášet vzteklinu, ale vzteklinu můžete klidně chytit od jakéhokoli jiného savce (liška, potkan, kuna, a dokonce i hraboš polní). V situaci, kdy spárkatá zvěř je v naší krajině z mnoha příčin přemnožená, lze očekávat, že v krajině vyprázdněné od velkých predátorů (vlk, medvěd, rys), se šakal bude částečně podílet na snížení početnosti zejména srnců a muflonů. Dospělé jedince sice nemůže ohrozit, mláďata ale jistě sežere rád. Značnou část potravy šakala tvoří drobní obratlovci a lze se tedy nadít, že i jejich populační hustota, a to jak v lese, tak i na polích, bude kontrolována těmito šelmami, jakmile se na našem území vytvoří životaschopná populace.

S příchodem nového druhu je vhodné se vždy zamyslet, jaký bude mít vliv na příbuzné druhy, které obsazují podobné místo v ekosystému, tzv. niku. Pokud jde o lišku, je možné, že její stavy poklesnou, což lze jenom uvítat. Po vakcinaci lišek proti vzteklině a omezení jejich lovu norováním jejich stavy stouply a mírný pokles jistě prospěje. Zřejmě dojde ke konkurenčnímu boji s mývalovcem, který se k nám zatoulal z Ruska, a také s medvídkem mývalem, který se k nám tlačí z Německa. Oba tyto druhy jsou zavlečené a do naší přírody nepatří. V případných zápasech budu držet palec šakalům. Co to udělá s jezevcem a dalšími kunovitými šelmami nevíme, ale nic dramatického bych neočekával.

Celé povídání můžeme zakončit slovy básníka, že „po spatření šakala, já dojetím se rozplakala“.

Mojmír Vlašín