Čtení na tyto dny

Řeky se ptám

kam zmizeli jelci
zpod splavu

Tam zatím dál
stéká čas
Olejové skvrny
se roztékají ve vrásky
a zpod břehů
uniká život

s vodou zbytečně
rozšvihanou vlasci rybářů
stárneš

Je to i moje vina

Kdy jsem naposled
učinil pokání

(Otakar Štěpánek) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Bible hospodaření v krajině


Radim Lokoč, č. 6/2008, s. 28

Šarapatka, B., Niggli, U. a kol.: Zemědělství a krajina: cesty k vzájemnému souladu. UP Olomouc, 2008. 271 s.

Při hledání literatury souhrnně se zabývající dopady zemědělství na ekosystémy, analyzující způsoby hospodaření a (realisticky) navrhující šetrné postupy a další prospěšné aktivity (zaměřené nejen na ekologické zemědělství), jsem byl doposud téměř vždy nucen sáhnout po zahraniční literatuře. Je proto velmi příjemné konstatovat, že dílo kolektivu profesora Bořivoje Šarapatky, spoluzakladatele Bioinstitutu, podporujícího ekologické zemědělství, a Urse Niggliho, ředitele švýcarského Výzkumného ústavu ekologického zemědělství, je konečně knihou o cestách vzájemného souladu zemědělství a krajiny dostupnou českému čtenáři. O jejím komplexním zaměření svědčí pestrost celého autorského týmu, v němž vedle ekologů působili biologové, geografka, ekonomka, agronom, zahradní architekti a další.

Kapitolám, jež se zabývají konkrétními problémy zemědělské krajiny předchází analýza stavu současného zemědělství, změn v tuzemském i globálním kontextu. I když autoři vycházejí z interpretačního rámce udržitelného zemědělství, sledují také nároky a zájmy uživatelů a funkce krajiny. Takový přístup je výsledkem celostního vnímání krajiny, kdy je vzata v potaz potravinová bezpečnost, stabilita ekosystémů i další potřeby zájmových skupin.

Autoři se vyčerpávajícím způsobem a zároveň přehledně věnují všem problémům, jež souvisejí s minulým a současným intenzivním zemědělským hospodařením. Zaměřují se na snižování eroze a navrhují konkrétní opatření, jež povedou ke zvyšování biodiverzity na orné půdě, loukách, pastvinách, v sadech, vinohradech nebo oblastech s přikázanými režimy hospodaření. Dále se věnují ochraně polního ptactva, managementu a obnově přírodě blízkých biotopů a dalších krajinných prvků. Upozorňují také na často nejen zemědělci opomíjenou důležitost okolních krajinných prvků pro samotné agroekosystémy. Zvláštní kapitoly jsou věnovány ekologickému zemědělství a faremním plánům šetrného hospodaření.

Všechna témata sledují společnou myšlenku vytvořit takové způsoby hospodaření v krajině, které by nesloužily jen maximalizaci zisků za každou cenu, a krajinu by nechápaly jako protivníka, ale partnera. Prostupuje je snaha o prohloubení ztraceného vztahu k půdě jako navrácení důležitosti základním rysům udržitelného zemědělství.

Velmi cenná je rovněž kritika současného dotačního systému (agroenvironmentální programy nevyjímaje), jež svými zamýšlenými (vinou nesprávných pravidel) nebo nezamýšlenými důsledky (vinou chybné nebo přehnaně důsledné interpretace zemědělců) působí negativně na krajinu a její jednotlivé segmenty.

Aplikační charakter publikace podtrhuje poslední kapitola zaměřená na konkrétní finanční zdroje na ochranu přírody a krajiny. Texty jsou doprovázeny přehlednými tabulkami, modely a kvalitními ilustračními fotografiemi.

Řada navržených postupů a aktivit bude pro některé zemědělce jistě značným překvapením. Autoři např. slovy „více odvahy k troše nepořádku“ odmítají potřebu úklidu obhospodařovaných pozemků a jejich okolí (především mulčování a mýcení náletů a plevele). Nebo v otázce používání chemické ochrany pouze v okrajových částech polí, jež zemědělci považují za environmentálně a ekonomicky výhodnější, zdůrazňují její „vysokou účinnost“ na okolní biotopy. Drtivá část zemědělců bude jistě s velkým despektem následovat nabádání ke zhodnocení podpůrných efektů planých polních bylin (tzv. plevelů) coby doprovodné flóry kulturních rostlin.

Některá navrhovaná opatření se tak jeví ve značném rozporu s postoji a vzorci chování naprosté většiny současných zemědělců (což podle mě platí rovněž pro některé ekologické zemědělce). Vzhledem k těmto kontradikcím by bylo velmi zajímavé, kromě pozitivních environmentálních dopadů navržených opatření, sledovat rovněž ochotu a schopnost zemědělců tato opatření provádět. Troufám si tvrdit, že taková analýza by pomohla zodpovědět některé otázky přístupu k zemědělcům a mohla by pozměnit některé podpůrné mechanismy k realizaci navržených opatření.

Nezbývá než se ptát, kdo jsou/budou čtenáři této publikace. Autoři ji doporučují jak poradcům, učitelům a studentům, tak i pro praxi. Vzhledem ke své nesporné kvalitě a šíři zaměření má kniha ty nejlepší předpoklady prohloubit znalosti o složitých vazbách v zemědělské krajině a o šetrných způsobech hospodaření u všech zmiňovaných profesních skupin. Bylo by samozřejmě nanejvýš potěšující (a především prospěšné pro zemědělskou krajinu), kdyby se mezi zemědělci stala bestsellerem, nebo dokonce biblí, kterou si otevřou před každým výjezdem na pole.

Radim Lokoč

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu