Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Doporučujeme ke čtení

Šikmý kostel: románová kronika ztraceného města, léta 1894–1921

Karin Lednická, č. 2/2022, s. 23-25, pro předplatitele

Skalická Morávka

Petr Birklen, č. 2/2022, s. 44-45

Vzpomínka na Vítka Grulicha __ 2. 10. 1956 – 24. 2. 2022

Olga Lepšová-Skácelová, č. 2/2022, s. 56-57

Tisy v tísni

Renata Placková, č. 2/2022, s. 58

Bývala za plaňkovým plotem cesta do pole aneb o krajinném žalu a zbytkové naději

Petr Čermák, č. 1/2022, s. 2-3

Elementární automat Rule 30, homolice vznešená a meze poznání

Martin Dvořák, č. 1/2022, s. 20-22, pro předplatitele

Jak jsem vstoupil na „Mýtinu“ Josefa Jambora

Michal Friedl, č. 1/2022, s. 31-33, pro předplatitele

Jak mohu snížit svoji uhlíkovou stopu nepoužíváním rašeliny?

Renata Placková, č. 1/2022, 42-44

Ekologická architektura jako přirozenost a normálnost


Magdalena Hledíková, č. 6/2008, s. 29

Suske, P.: Ekologická architektura ve stínu moderny: Podstata, mýty a principy. Brno: ERA, 2008. 143 s.

Situace, kdy bylo pro ekologické stavění nutné velké nadšení a prosazování realizací v praxi bylo značně obtížné, se postupně mění. Ekologické domy se pomalu stávají moderní v médiích i v praxi. Úměrně tomu klesá potřeba jednostranné podpory bez kritické reflexe. Proto vydání knihy Ekologická architektura ve stínu moderny přišlo ve správnou chvíli. Nakladatelství ERA tak navazuje na svou předchozí vydavatelskou činnost a dostává tak svému názvu (ERA = ekologie, realizace, architektura). Knihu napsal architekt Petr Suske, který realizuje stavby v Čechách už více než 30 let (tři roky působil v Alžíru) a je právem považován za jednu z nejvýraznějších osobností v navrhování ekologické architektury u nás.

Název knihy předznamenává úvahy založené mimo jiné i na konfrontaci s modernou. Jednostranný výklad principů moderny, který je ještě poměrně běžný, často vede k neekologickému přístupu ke stavění v podobě příliš univerzálních řešení bez vztahu k místu a jeho měřítku, bez používání místních stavebních principů a materiálů. Autor ho považuje za klíčový problém současné výstavby: „Globalizace architektury spojená s trendem univerzálnosti napříč zeměkoulí je z ekologického hlediska možná větším problémem než kácení deštných pralesů.“ (s. 8)

V první části autor překračuje úzké zaměření svého oboru, sleduje širší environmentální debatu a srozumitelně popisuje ekologicky příznivé směřování, ale i jeho možné bariéry jak ze strany trhu, tak kulturních a společenských podmínek. Na tomto základě se pak pouští do podrobnějšího popisu témat týkajících se stavění a architektury. Hledání vhodné architektonické formy má být výsledkem poctivé analýzy místa a jeho potřeb. Zabývá se jednotlivými fenomény - od materiálů, stavebních principů a fungování domu přes použití zeleně ke vztahu k místnímu a regionálnímu kontextu. V závěru předkládá návrh principů skutečné ekologické architektury. Rozvádí tak úvodní myšlenku, že „ekologická architektura by měla být založena na přirozenosti a normálnosti“ (s. 9) a na potřebách každého člověka tak, aby neomezoval ostatní.

Styl autora připomíná a také přímo odkazuje na metodu kritického vidění Bohuslava Blažka (viz Venkovy: anamnéza, diagnóza, terapie, ERA, 2004). Nezastupitelnou součástí knihy jsou totiž fotografie z rozdílných částí světa a rozdílných typů prostředí, jejichž komentáře rovnocenně doplňují hlavní text. Díky fotografiím se můžeme seznámit s celou řadou různorodých ekologických staveb, a vzniká tak určitá mozaika postřehů a názorů. Cílem není předložení kompaktního pohledu, ale spíš soubor úvah podněcujících k dalšímu přemýšlení. Proto je možno knihu otevřít na libovolném místě a na chvíli se začíst. Na druhou stranu se při čtení souvislém místy nevyhneme dojmu nedostatečně jasné struktury a překrývajících se pasáží.

Vyznění knihy je povzbudivě kritické, založené na promýšlení důsledků jednotlivých principů. Přes upozornění na možné nedostatky některých realizací, které se snaží o ekologickou příznivost a jejich snahy dopadají sporně nebo nevhodně, autor nepodceňuje samotný kladný fakt, že stavitelé usilují o nějaké směřování.

Z textu je cítit přesvědčení architekta, že je možné/nutné svět měnit pozitivním tvořením, skryté přesvědčení, že lidské zásahy mohou přírodní prostředí doplnit a obohatit. Jako architekt zůstává v pozici antropocentrické a neskrývaně ji přiznává: „Ekologická architektura je tedy ohleduplná k přírodě na základě racionální úvahy. Hlavní je pro ni ale člověk, ne mravenec - ten musí žít, aby se člověk měl ‚dobře‘.“ Není však jednostranným prosazovatelem úzce zaměřené myšlenky, což dokazuje věta v úvodní části knihy: „Je také možné, že architektura s přídomkem ‚ekologická‘ vůbec nevznikne. Protože se její podstata stane součástí architektury obecné.“ (s. 9) Nezbývá než společně s autorem aktivně doufat, že se tak stane co nejdřív.

Magdalena Hledíková

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu