|
Vstup pro předplatitele: |
— dnes 25. listopadu 1979 —
neříkat už nadále stromům stromy,
nýbrž nazývat je jmény:
pravými, smyšlenými, přezdívkou,
nikdy ne nadávkou:
Nazdar, jeřábe před oknem,
dočkáš se letos zase kvíčal?
Čao, kočičí jabloni na dvorku!
Sníš, hruško, o budoucích rydlech?
Smrky se jmenují
Nicolas, Henri, René.
Keř pámelník volá
po komolení,
i slovo se dá rozšlapat.
Jilmy, vydržte.
(Ludvík Kundera)
24. listopadu 2008 zemřel ve valtické nemocnici ve věku pouhých 62 let Sonny Halas. Postava s dlouhým šedivým plnovousem a vlasy byla řadu let neopominutelným znakem Starého Brna, kterým Sonny procházel tažen svým malým černým psíkem Rolfem do některé z hospod. Bohém, ale hlavně svérázný malíř, grafik, sochař a restaurátor. Také performer s nevyčerpatelnou fantazií: nezapomenutelný organizátor výletu se židlemi na vrchol Pálavy zjara 1970, kde účastníci usazení na svých židlích vytvářeli směrem k jihu pohled na svobodu, nebo organizátor důkazního přeměřování obráceného zakřivení zeměkoule.
Sonny svými nezaměnitelnými obálkami upoutával jeden rok pozornost i na časopis Veronica, krátkou dobu byl i členem redakční rady. Jeho - na bohéma zdánlivě až nelogický - poměr k přírodě však nebyl pomíjivý: vyrostl z dětství v Drahoníně a Tišnovsko se mu stalo druhým domovem. A dokonce se stal i dobrovolným strážcem ochrany přírody, i když, jak říkal, pokutovat nikoho nebude, a skončil, když se ze strážců stali veřejní činitelé s povinným školením a úřadováním. Velký okruh Sonnyho přátel a známých ze všech vrstev si na něho určitě často vzpomene.
Karel Hudec