Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Doporučujeme ke čtení

Šikmý kostel: románová kronika ztraceného města, léta 1894–1921

Karin Lednická, č. 2/2022, s. 23-25, pro předplatitele

Skalická Morávka

Petr Birklen, č. 2/2022, s. 44-45

Vzpomínka na Vítka Grulicha __ 2. 10. 1956 – 24. 2. 2022

Olga Lepšová-Skácelová, č. 2/2022, s. 56-57

Tisy v tísni

Renata Placková, č. 2/2022, s. 58

Bývala za plaňkovým plotem cesta do pole aneb o krajinném žalu a zbytkové naději

Petr Čermák, č. 1/2022, s. 2-3

Elementární automat Rule 30, homolice vznešená a meze poznání

Martin Dvořák, č. 1/2022, s. 20-22, pro předplatitele

Jak jsem vstoupil na „Mýtinu“ Josefa Jambora

Michal Friedl, č. 1/2022, s. 31-33, pro předplatitele

Jak mohu snížit svoji uhlíkovou stopu nepoužíváním rašeliny?

Renata Placková, č. 1/2022, 42-44

O socialistické krajině věcně a s chladnou hlavou


Pavel Klvač, č. 2/2009, s. 30

Hájek, P.: Jde pevně kupředu naše zem. Krajina českých zemí v období socialismu 1948-1989. Praha: Malá Skála 2008, 162 s.

V debatách o současném stavu české a moravské kulturní krajiny se po právu zdůrazňuje dědictví socialismu, který bývá téměř bez výjimky posazen na lavici obžalovaných. Pavel Hájek se ve své knize rozhodl sledovat krajinné zněny v období 1948 až 1989 bez obvyklých předsudků, „věnovat zásahům devastačním stejnou pozornost jako těm zdařilým a prospěšným“ (s. 8). Čtenáři nezbývá než přiznat, někdy snad i s mírným rozčarováním nad zpochybněním vlastních zažitých stereotypů, že se autor svého východiska skutečně drží. Původ jedenácti zmíněných krajinu formujících procesů - od znárodnění půdy, scelování pozemků, zemědělského družstevnictví přes zesvětštění krajiny, rozpad pohraniční sídelní sítě až po proměnu vztahu ke krajině - sleduje Hájek k jejich historickým kořenům, daleko před počátek politického vlivu socialistického světonázoru. Zasazuje je do širšího kulturně historického vývoje a spatřuje v nich obecnější tendence zakotvené v samotném vývoji modernity: „Česká socialistická krajina představovala jednu z podob evropské průmyslové krajiny. Většina klíčových krajinotvorných procesů (…) nesouvisela s aktuální politickou situací, ale s hlubokou proměnou evropského měřítka - s nástupem industrialismu“ (s. 140). Socialistickým specifikem pak bylo, že „až na četné výjimky se zásahy do krajiny (…) vyznačovaly neadekvátním, naddimenzovaným měřítkem a četností“ (s. 141).

Před čtenářem se na stránkách knihy otevírají zásadní roviny příběhu, jehož kulisy jsou dodnes v krajině zřetelnější, než je mnohým z nás milé. Přes veškeré nápadné změny, jež se v politické rovině za posledních dvacet let odehrály, jde vlastně i dnes o totéž moderní vyprávění, v jehož jádru leží stále vyznávané instrumentální představy o přírodě a krajině jako nutné oběti na oltář společenského pokroku.

Optika, kterou autor zkoumané procesy studuje, je z valné míry makrospolečenská. Při popisu a interpretaci změn vychází z dobových zákonů, vyhlášek, směrnic a číselných údajů, což omezuje možnost nahlédnout realitu z barvitějšího úhlu každodenních praktik a významů zacházení s krajinou. Jakkoli byly nejrůznější dokumenty a archivní zápisy východiskem a ideologickou oporou reálného jednání jedinců i institucí, skutečné osudy lidí a krajiny jí mohou být tu více, tu méně vzdáleny. Čtenář, který má ve svém okolí zkušenost např. s aktivní záměrnou devastací drobných sakrálních památek zástupci bývalého režimu, se asi těžko smíří s vlídným konstatováním, že „památky drobného měřítka jako kapličky, křížky, sochy svatých, boží muka či zastavení křížové cesty byly v případě, že neoplývaly jistou uměleckou kvalitou nebo neměly své ochránce v obyvatelích z okolí, ponechány na svých místech bez povšimnutí“ (s. 72).

Rovnocennou součást knihy tvoří devětapadesát fotografií; mimo dobové záběry jsou často použity dvojice leteckých snímků pořízené s časovým odstupem. V páru s doprovodnými texty tvoří jakési stručné případové studie, díky nimž získává kniha místy mimořádnou působivost. Vizuální sdělení formuje kontury čtenářovy představivosti přesvědčivěji (i emotivněji) než formalizovaná řeč čísel a statistik, byť i ona při popisu změn skáče mnohdy o celé řády.

Svým komplexním záběrem a střízlivým pohledem, prostým jednoznačných soudů, na ideologicky citlivé téma socialistického experimentu v krajině představuje publikace Pavla Hájka solidní základ pro budoucí věcné diskuse na dané téma. Stejně jako např. kniha Krajina a revoluce, na níž se autor podílel, je i předložená práce na dobré cestě stát se v těchto debatách citační klasikou.

Pavel Klvač

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu