VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Trojská kotlina je příkladem historické příměstské krajiny - půl hodiny chůze od Pražského hradu, s královskou oborou, vinicemi s letohrádky a viničními domky, které později vystřídaly zahradní restaurace v ovocných sadech a rybí restaurace u řeky. To vše nějak souviselo s Prahou a zároveň s přírodou. Na špatně obdělávatelných strmých stráních a skalách se díky pastvě dodnes udržely cenné stepi a v Královské oboře se zachovala velká část původního vltavského luhu.

Ačkoliv budování příměstských vil i založení zoologické a botanické zahrady navazuje na tuto tradici, postupem času ji ztrácí. Výstavba vil s rozlehlými zahradami již překročila únosné meze a vstupuje do míst, kde znehodnocuje zbývající ucelené plochy volné krajiny. Zoologická zahrada dnes láká na celodenní program v uzavřeném areálu a na dokonalou iluzi exotických krajin. Vede to k zatížení trojské krajiny automobilovou dopravou, další výstavbě a neprostupnosti.

Mnohé potíže spočívají v komunikaci. S pomocí Nadace Partnerství jsme koncem letošní zimy uspořádali první veřejné setkání na téma péče o přírodní park Drahaň-Troja. Výhodou je, že Trojská kotlina je stále krásná, má přírodní památky a přírodní park, které jsou obecně oceňovány. Otázka „proč“ je snad zodpovězena, takže zůstává „jak“. Nejprve jsme společně zpracovali analýzu. Je totiž nutná ke vzájemnému uznání vážných problémů a nepříznivých trendů. S pomocí partnerů z evropského projektu Periurban parks se chceme dobrat ke správně nastaveným dlouhodobým i krátkodobým cílům, jasným krokům a opatřením. Díky tradiční téměř venkovské pospolitosti i podpoře společenského života v posledních letech v Troji a okolí žijí nadšení patrioti a příznivci. Doufáme, že se postupně připojí další lidé, důležité organizace, podnikatelé i místní vlastníci.

Obnovení vinic u Trojského zámku a na Salabce ukazuje, že na zemědělské činnosti ve městě není nic divného a na historickou tradici lze docela úspěšně navázat. Pražská veřejnost si znovu zvyká na stádo ovcí, které se čas od času objevuje na trojských přírodních památkách, chystáme obnovu historických cest.

Štěpán Špoula
krajinářský architekt, MČ Praha-Troja

V souvislosti s naším zapojením do sítě periurbánních parků připravujeme v Toskánsku příměstský zemědělský park Parco agricolo della Piana. Jde o první významný místní projekt, který propojuje práci v místě se strategií rozvoje města i venkovské krajiny, která je ukotvena v toskánském regionálním plánu (Piano di Indirizzo Territoriale - PIT). Ten obsahuje směrnice, nařízení a omezení pro místní samosprávy a větší správní celky, slouží k posílení ekologické sítě na okraji městské zástavby. Chrání tak vzhled toskánského města a zabraňuje rozšiřování zástavby do zachovalé přírodní krajiny v okolí Florencie.

Parco agricolo della Piana je příměstskou oblastí vystavenou velkému tlaku ze strany města v metropolitní oblasti mezi Florencií a Pratem. Na akci bylo uvolněno 11 milionů eur, z nichž 5 mil. již bylo přiděleno dvěma z osmi místních úřadů. Dotace na založení zemědělského periurbánního parku (700 ha) je v Toskánsku úplnou novinkou. Co by se za ně mělo pořídit?

• postavit vstupní návštěvnické středisko nabízející služby a exkurze zvyšující povědomí o přírodě parku
• obnovit středověkou pevnost Rocca Strozzi a využít ji pro expozici etruských vykopávek z archeologické lokality Gonfienti
• koupit zemědělský statek, který se stane servisním střediskem pro zemědělské činnosti v parku
• vytvořit síť cyklostezek, která propojí nejdůležitější místa jako historické vily, kostely, tradiční zemědělské usedlosti, archeologické vykopávky a místy povede v trase historických cest
• v rámci iniciativy „1 dítě - 1 strom“ vysadit 1 500 stromů

Nyní vyhodnocujeme návrhy z další vypsané projektové výzvy na 6 milionů eur. Kromě podpory zemědělství a obnovy kulturního dědictví poslouží ke zlepšení ekologické sítě prostřednictvím zakládání biokoridorů a revitalizací vodních toků.

Marcella M. L. Manco
odd. regionálního plánování Toskánska

Při pohledu na rozmístění tak zvaných příměstských parků na mapě Andalusie by se mohlo zdát, že je náhodné. Není tomu tak. Jsou součástí sítě chráněných přírodních území a jejich hlavní rolí je propojení města a přírodního okolí. Jako po „součástkách“ systému po nich požadujeme, aby měly společné vlastnosti, kterými jsou: blízkost k jádrové oblasti měst, převažující veřejné vlastnictví pozemků, stanovené rozmezí rozlohy, jehož horní hranice zpravidla nepřesahuje 500 ha, zaměření na rekreaci a obnovu lesa v parku a zajištění spolupráce mezi místními úřady, které je spravují, a ministerstvem životního prostředí Andalusie, které má naopak na starosti nadřazenou síť chráněných území.

Jejich charakter včetně vazby na okolí je ale jedinečný. Periurbánní park Dehesa del Generalife (458 ha) zaujímá významné místo mezi veřejnými prostory Granady. Jeho přírodní prostředí poskytuje nezaměnitelný rámec světoznámé Alhambře, zároveň nabízí obyvatelům města prostor pro sport, procházky a odpočinek. Takový periurbánní park se od přírodních či národních parků liší tím, že pro něj není tak důležitá celková rozloha, nýbrž multifunkčnost. Jeho správa je proto založena na modelu schopném rovnovážně zohlednit všechny důležité role, které park plní, aby dobře sloužil uspokojení rekreačních požadavků města s odpovídajícím vybavením, pěší dostupností a napojením na dopravu. Z hlediska ochrany přírody je nutné zachovat stávající stav přírody v parku a posílit jeho funkci „nárazníkové zóny“, která chrání navazující místa vyšší přírodní kvality a zranitelnosti. Takovou roli má například poměrně malý (15ha) park Los Cabezos u Córdoby.

Stále máme co zlepšovat. Do budoucna je nezbytné zajistit soulad mezi plánováním příměstských oblastí a územním plánováním. Měl by se co nejvíce podpořit zmíněný duální model řízení, protože park je jak článkem regionální ekologické sítě, tak důležitým místním rekreačním zázemím, které město má.

Ramón Pardo de Donlebún,
Joaquín Hernández
ministerstvo životního prostředí Andalusie

Přírodní park Collserola je malý horský masiv o délce 17 km a šířce 6 km v srdci metropolitní oblasti Barcelony, která zahrnuje nejen samotnou Barcelonu, ale i přilehlé území s dalšími městy. Collserola tedy tvoří zelený vyvýšený ostrov, obklopený městskou zástavbou, skutečné zelené plíce města. Nejvážnější problémy máme na okrajích. Území, kde se park stýká s městem, postrádá uspořádanost, jasné vymezení hranic a mnohde je ve špatném stavu. Střet město-park tu je přítomen už od založení parku v roce 1987.

Magistrát Barcelony ve spolupráci s ředitelstvím parku a se správou Katalánska vypsal v říjnu 2011 soutěž Puertas de Collserola (Brány parku Collserola). Jejím cílem je podnítit nové pohledy na rozhraní mezi městem a horskou krajinou, posílit význam přírodního parku a pomocí 16 koridorů dostat přírodu blíže k lidem. Vymezit pomocí územního plánu zastavěné a nezastavěné území čárou napříč horami totiž nestačí. Soutěž proto požaduje, aby se k rozhraní přistupovalo s citem pro reliéf a s vědomím, že je třeba nalézt sjednocující princip či prostorovou osu, které dobře vyjádří žádoucí propojení města s přírodou. Koridory jsou přibližně z 35 % v parku a z 65 % ve městě.

Od soutěžních týmů je požadováno, aby předložily ucelené řešení, které propojí městské parky s přírodním parkem, podpoří ekologicky cenné biotopy a zemědělské plochy, zohlední architektonické památky a památná místa, a doplní je o takové prvky a vybavení, které s nimi budou v souladu.

Návrhy, jak se město a příroda mohou vzájemně obohatit, zpracovalo 112 týmů. Plány vypracované pro všech 16 koridorů na základě vybraných návrhů poskytnou novým vizím řád a pomohou tomu, aby v následujících dvaceti letech bylo dosaženo skutečné obnovy ekosystémů. Obyvatelům Barcelony budou současně nabídnuty nové možnosti využití volného času.

Marià Martí Viudes
generální ředitel přírodního parku Collserola, Barcelona