VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Ochrana přírody vykonávaná Správou Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Pálava jak v rezervacích CHKO, tak i ve svěřených národních rezervacích mimo CHKO, řeší v posledních letech zejména problém s tím, jak zde provádět řízenou péči (údržbu) neboli tzv. management.

V CHKO Pálava máme zřízeno celkem 14 maloplošných rezervací všech kategorií, mimo CHKO pak spravujeme dalších 12 v kategoriích národní přírodní rezervace (NPR) a národní přírodní památka (NPP). Kromě rezervací zajišťujeme management i na některých menších plochách II. zóny CHKO. V roce 2006 jsme do této péče prostřednictvím Programu péče o krajinu (PPK) a programového financování péče o svěřený majetek státu (MaS) vložili celkem téměř 2,6 mil. Kč. Možná odvážně, ale tvrdím, že „peníze“ zde dnes nejsou hlavní problém. Zásadní problém managementu chráněných území dnes vidím v zajištění kvalifikovaných realizátorů potřebných opatření a mnohde i v jasném a nekonfliktním provedení.

Bohužel dnes v podmínkách jižní Moravy téměř nefungují vlastnické vztahy k pozemkům v rezervacích, a tudíž nelze jít cestou dobře myšleného příspěvku vlastníkovi na provedení patřičného a potřebného opatření. Naopak je třeba složitě hledat osoby ochotné pracovat ve volném čase v rezervacích. Proto jsou pro nás nezastupitelné dobrovolné organizace typu ČSOP, Hnutí Brontosaurus a jiných občanských sdružení. Dalším velmi dobrým partnerem jsou živnostníci poskytující tyto služby pro ochranu přírody (pánové Janás, Kosmák, Petr Matuška, Macek, Lukavský), stejně jako například výjimečná obec Želetice, kteří se ale zcela vymykají běžnému společenskému standardu. Pro opatření v lesích jsou pak jasným partnerem odborné lesnické organizace, pověřené péčí o les (LČR, s.p., Městské lesy apod.). Všichni tito dodavatelé se tak již stali v posledních letech stálými partnery ochrany přírody a dnes si bez jejich pomoci nelze onu řízenou péči o jihomoravské rezervace představit.

Mnohem složitější situace teď ale musíme řešit sami mezi sebou při plánování jednotlivých opatření, kdy hrozí reálná nebezpečí, že při dobře míněném zásahu velmi citelně ohrozíme některou skupinu nebo jednotlivce, kteří se v průběhu doby stali předmětem zájmů ochrany. Pálavské rezervace zejména, ale i mnohé ostatní naše rezervace, byly totiž zřizovány hlavně jako botanická chráněná území. Botanici si pak dle svých znalostí a potřeb definovali zásahy v podobě vyřezávek náletů a výmladků, kosení trávníků nebo pasení, které nebyly navíc nějak výrazně konfliktní se zájmy ochrany obratlovců. Až nedávný rozvoj bádání ve skupinách bezobratlých živočichů ukázal možnost protichůdnosti těchto dvou zájmů. To, co potřebuje a snese bylinný porost, je mnohde strategicky fatální pro některé skupiny hmyzu. Motýli jsou nyní takovou vlajkovou lodí, na níž se jednoznačně ukazuje potřeba oba, resp. všechny tyto zájmy sladit. Proto už pro rok 2007 připravujeme zásadní kombinaci kosení menších ploch s ponecháváním nekosených pruhů a lemů, s usměrněným pasením stád koz a ovcí a s bezzásahovým ponecháváním ploch. Touto cestou chci ubezpečit všechny vědecké i amatérské badatele a výzkumníky, že chceme jejich doporučení a rady na ochranu toho či onoho druhu či biotopu poslouchat a vnímat. Potřebujeme ale taky slyšet nejen, že druhy mizí nebo dokonce vymírají, ale hlavně doporučení jak tomu zamezit. Snad pro ilustraci jeden nyní nový příklad paradoxu našeho konání. Mimo rezervace již několik let udržujeme jednu podmáčenou mez podél silnice z Klentnice do Perné, kde potlačujeme kopřivový porost ve prospěch druhově bohatšího stanoviště. Proto byly odstraněny zapojené keře, vytvořeny dvě tůňky s celoroční vodou a nyní i „na hlavu“ ořezány tři přerostlé vrby. A zcela nečekaně se zde při úklidu spadaných větví nalezl brouk lesák rumělkový (Cucujus cinnaberinus), který požívá evropskou ochranu soustavy Natura 2000. Vyžaduje však právě to původní neuspořádané stanoviště s padlými větvemi a zastíněním. Čemu pak máme dát přednost? Větší četnosti rostlin, podpoře podmínek pro obojživelníky a esteticky vyváženější a přijatelnější pozici s hlavatými vrbami, nebo bezzásahovému režimu s jasnou preferencí jednoho skrytě žijícího druhu brouka? Lépe obhajitelná a i zdůvodnitelná se jeví varianta první. A takových situací k rozhodování nám pálavská příroda a krajina přináší nespočet.

Z praktického hlediska nás čeká v nejbližších letech jedna důležitá záležitost. Postupně v dalších šesti až osmi letech skončí platnost všech současných plánů péče. Ty nejbližší, především se vztahem k lesům, protože bude končit většina lesních hospodářských plánů, začneme vyhotovovat již letos a musíme ve všech zhodnotit a formulovat současné známé požadavky na ochranu i na řízenou péči jednotlivých rezervací. Pokud budou dobré tyto plány péče, lze předpokládat i dobrý management rezervací z pohledu účelné a faktické ochrany druhů a stanovišť.

Domnívám se, že nás ještě čeká několik let, možná desítky, tohoto „usedání“ názorů na management chráněných částí naší přírody. Konečně se více rozběhly komplexní pozemkové úpravy, které jasně vyřeší vlastnictví k pozemkům a plochám. Lidé budou jasně vědět, kde je jejich majetek, a rozhodnou se, jak s ním naloží. Stát, tedy státní ochrana přírody a jeho jiné formy (např. státní lesy), bude taky konečně mít jasno, kde mají především soustředěný zájem k ochraně přírody a krajiny (rezervace a I. zóna CHKO), a může ji tak mnohem lépe plánovat. Doufejme jen, že právě státní ochrana přírody nebude nakonec tou nejohroženější položkou.

RNDr. Jiří Matuška - vedoucí Správy CHKO Pálava