Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

V zahradě rajských potěšení. Návštěvou u malíře a keramika Jana Bružeňáka


Tomáš Mazáč, č. 2/2007, s. 23

Jan Bružeňák nemá ateliér v pravém slova smyslu. Pracuje v jediné velké místnosti svého bytu v cihlovém domě přilepeném k horizontu v brněnské čtvrti Bystrc. Má tedy nadhled, přehled a výhled. Ve všem. Ani když jsme k němu domů kráčeli v hustém dešti, neztrácel dobrou náladu.

Kdyby nebyl J. Bružeňák tím, kým je, mohl by klidně být pošťákem, knězem nebo třeba keltským druidem. Tolik má v sobě empatie a laskavosti. Radost jej poslouchat, radost s ním hovořit. J. Bružeňák uvažuje cyklicky, své početné a mnohotvárné dílo rozvrhuje do cyklů, do kruhů, chcete-li.

Cyklus první: houby a houbaři

Sám vášnivý houbař zobrazuje své kolegy uprostřed imaginární krajiny - lesa. Vstupujeme s nimi do jakoby už dohotoveného obrazu, aniž by byli přespočetní. Jejich zobrazení nemá daleko ke karikatuře, a sice karikatuře nanejvýš laskavé. Umělec nemusí vysvětlovat, proč se do jeho lesa zatoulal slon. Zkrátka tam je, stojící, osamělý… Celá kolekce nyní vystavená v brněnském Domě ochránců přírody je pozváním do lesa, starého pohádkového lesa, kam mohou skutečně vejít jen děti a snílci.

Cyklus druhý: zvířata a zvířátka

Něžné, nikoliv ale do sladkosti, jsou Bružeňákovy akvarelové obrázky rozličných zvířat exotických i domácích, malých i velkých. Cítím z nich radost, s jakou vznikaly. Je v nich přítomna virtuozita zkušené ruky a návrat do dětství. „Nebudete-li jako děti, nikoliv, nevejdete…“ Zvířata na Bružeňákových obrazech jsou pojednána tak věrojatně, že čekáme, kdy obživnou a utečou z obrázku. Naštěstí pro nás tento okamžik ještě nenastal…

Cyklus třetí: Giginsko

Imaginární země plná tajemství. Malíř - tvůrce ji nechal osídlit podivnými tvory, vystavěl tam bizarní stavby a stavbičky, vše v poetice blízké poetice boschovské. Náhle se ocitáme v docela jiném světě, nežli je ten náš. Giginsko, původně nic jiného než dětské žvatlání, stalo se regulérní zaumnou zemí. Krajinou, ovšemže jinou než je krajina hub a houbařů anebo krajina, do níž malíř zasazuje realisticky podaná reálná zvířata. Zde vládnou rybíci a zobouni. Giginsko je vše a nic, východ Slunce, západ Slunce, denní světlo i tma tmoucí, Giginsko je růže i vlahý oblak. Cokoliv chcete je Giginsko, země touhy vystavěná kdesi na rubu skutečného. S originalitou. „Nepodobáte se nikomu a to je přednost mezi všemi přednostmi.“

Cyklus čtvrtý: erotické fragmenty

Bružeňákova třináctá komnata. Výraz jeho nejvlastnějšího a nejtajnějšího já. Vše plyne v náznaku, v základních obrysech. Bružeňákovy fragmenty tělesného jsou navýsost introvertní, svůj život žijí zpola zahaleny bílou tmou papíru. Jejich sdělení je napodiv čisté, cudné, jejich pravda je v náznaku, v odstínu. Připomínají mně vizuální lyrickou báseň. Tak jsou křehké. A je v nich skryt vesmír stejně jako v každé dobré básni. Mohly by být i neodeslaným milostným listem. Svatebním ano, písní beze slov, smrtelně vážnou hrou.

Cyklus pátý: draci a mraci

Nečekejte žádný Jurský park. Bružeňákovy draci pod oblaky mají načisto lidský rozměr, třebaže na některé předpotopní obludky upomínají. Mnohým z nich narostla dokonce křídla, aby mohli vzlétnout k obzoru. Tito draci nehlídají žádnou plavovlasou pannu. Na to jsou příliš dobromyslní. Dávají vědět, že vznikli stejně jako vše ostatní krásné v této zahradě rajských potěšení z radosti a pro radost v mnoha podobách a přece stále stejní. Asi bych trošičku váhal, zda tyto draky zařadit mezi regulérní pohádkové bytosti, spíše než s nějakou konkrétní pohádkou mají co do činění s volnou fantazií, s chutí vyprávět obrazem.

Cyklus šestý: záznamy básní

Na odvěkou otázku zda vůbec a jak ilustrovat báseň odpovídá J. Bružeňák symbolickými výtvarnými záznamy. V nich nalézáme rytmus básně zachycený ryze výtvarnými prostředky.

Jan Bružeňák zde dospívá k čisté výtvarné abstrakci. Obdivuhodná je jeho tvůrčí všestrannost! Od přesného zachycení až k automatické kresbě…

Cyklus sedmý: Jan Bružeňák a kniha

Třebaže doposud vyšla jen jedna pohádková kniha s Bružeňákovými ilustracemi, a to ještě bohužel jen v Německu (byly to Andersenovy pohádky), má tento pilný tvůrce připraveny například ilustrace k pohádkám Boženy Němcové, hravé, svěží, s trochou nezbytné nadsázky a humoru. Jeho obrázky zvířátek s vlastními krásně poetickými texty tvoří zárodek autorské dětské knihy. Schází zde pouze osvícený vydavatel…

Stručná rekapitulace alespoň některých světů malíře a keramika Jana Bružeňáka je u konce. Zůstává to vůbec nejdůležitější - po vrstvách, jak je Bružeňákovým zvykem - právě dokončovaný prozatím poslední obraz.

Tomáš Mazáč

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu