Čtení na tyto dny

Nov

Džbán luny na střepy
rozbil se o vrch gruně,
Měsíc jej neslepí,
pro lásku půlnoc stůně.

Pec slunce nad lesy
již vypaluje hlínu
na nový džbán a zavěsí
jej brzy nad krajinu

(Jindřich Zogata)

 

Doporučujeme ke čtení

Data v plánování péče o chráněná území

Jonáš Gaigr, Eva Knižátková, č. 3/2024, s. 5-7, pro předplatitele

Pohled za hranice – dva odlišné světy, Arménie a Finsko

Jindřich Chlapek, Jaakko J. Ilvonen, č. 3/2024, s. 17-20, pro předplatitele

Odkaz Josefa Vavrouška je dnes dvojnásobne aktuálny

Mikuláš Huba, č. 3/2024, s. 28-31

Ubývá u nás ptáků?

Alena Klvaňová, č. 2/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Nová chráněná území v Brně

Vilém Jurek, č. 2/2024, s. 32-33, pro předplatitele

Přírodní řeky jako překvapení Polska

Roman Barták, č. 2/2024, s. 34-35

Návrat vlčího zpěvu Jaroslava Monte Kvasnici

Jiřina Lacinová, č. 2/2024, s. 44-45

V zahradě rajských potěšení. Návštěvou u malíře a keramika Jana Bružeňáka


Tomáš Mazáč, č. 2/2007, s. 23

Jan Bružeňák nemá ateliér v pravém slova smyslu. Pracuje v jediné velké místnosti svého bytu v cihlovém domě přilepeném k horizontu v brněnské čtvrti Bystrc. Má tedy nadhled, přehled a výhled. Ve všem. Ani když jsme k němu domů kráčeli v hustém dešti, neztrácel dobrou náladu.

Kdyby nebyl J. Bružeňák tím, kým je, mohl by klidně být pošťákem, knězem nebo třeba keltským druidem. Tolik má v sobě empatie a laskavosti. Radost jej poslouchat, radost s ním hovořit. J. Bružeňák uvažuje cyklicky, své početné a mnohotvárné dílo rozvrhuje do cyklů, do kruhů, chcete-li.

Cyklus první: houby a houbaři

Sám vášnivý houbař zobrazuje své kolegy uprostřed imaginární krajiny - lesa. Vstupujeme s nimi do jakoby už dohotoveného obrazu, aniž by byli přespočetní. Jejich zobrazení nemá daleko ke karikatuře, a sice karikatuře nanejvýš laskavé. Umělec nemusí vysvětlovat, proč se do jeho lesa zatoulal slon. Zkrátka tam je, stojící, osamělý… Celá kolekce nyní vystavená v brněnském Domě ochránců přírody je pozváním do lesa, starého pohádkového lesa, kam mohou skutečně vejít jen děti a snílci.

Cyklus druhý: zvířata a zvířátka

Něžné, nikoliv ale do sladkosti, jsou Bružeňákovy akvarelové obrázky rozličných zvířat exotických i domácích, malých i velkých. Cítím z nich radost, s jakou vznikaly. Je v nich přítomna virtuozita zkušené ruky a návrat do dětství. „Nebudete-li jako děti, nikoliv, nevejdete…“ Zvířata na Bružeňákových obrazech jsou pojednána tak věrojatně, že čekáme, kdy obživnou a utečou z obrázku. Naštěstí pro nás tento okamžik ještě nenastal…

Cyklus třetí: Giginsko

Imaginární země plná tajemství. Malíř - tvůrce ji nechal osídlit podivnými tvory, vystavěl tam bizarní stavby a stavbičky, vše v poetice blízké poetice boschovské. Náhle se ocitáme v docela jiném světě, nežli je ten náš. Giginsko, původně nic jiného než dětské žvatlání, stalo se regulérní zaumnou zemí. Krajinou, ovšemže jinou než je krajina hub a houbařů anebo krajina, do níž malíř zasazuje realisticky podaná reálná zvířata. Zde vládnou rybíci a zobouni. Giginsko je vše a nic, východ Slunce, západ Slunce, denní světlo i tma tmoucí, Giginsko je růže i vlahý oblak. Cokoliv chcete je Giginsko, země touhy vystavěná kdesi na rubu skutečného. S originalitou. „Nepodobáte se nikomu a to je přednost mezi všemi přednostmi.“

Cyklus čtvrtý: erotické fragmenty

Bružeňákova třináctá komnata. Výraz jeho nejvlastnějšího a nejtajnějšího já. Vše plyne v náznaku, v základních obrysech. Bružeňákovy fragmenty tělesného jsou navýsost introvertní, svůj život žijí zpola zahaleny bílou tmou papíru. Jejich sdělení je napodiv čisté, cudné, jejich pravda je v náznaku, v odstínu. Připomínají mně vizuální lyrickou báseň. Tak jsou křehké. A je v nich skryt vesmír stejně jako v každé dobré básni. Mohly by být i neodeslaným milostným listem. Svatebním ano, písní beze slov, smrtelně vážnou hrou.

Cyklus pátý: draci a mraci

Nečekejte žádný Jurský park. Bružeňákovy draci pod oblaky mají načisto lidský rozměr, třebaže na některé předpotopní obludky upomínají. Mnohým z nich narostla dokonce křídla, aby mohli vzlétnout k obzoru. Tito draci nehlídají žádnou plavovlasou pannu. Na to jsou příliš dobromyslní. Dávají vědět, že vznikli stejně jako vše ostatní krásné v této zahradě rajských potěšení z radosti a pro radost v mnoha podobách a přece stále stejní. Asi bych trošičku váhal, zda tyto draky zařadit mezi regulérní pohádkové bytosti, spíše než s nějakou konkrétní pohádkou mají co do činění s volnou fantazií, s chutí vyprávět obrazem.

Cyklus šestý: záznamy básní

Na odvěkou otázku zda vůbec a jak ilustrovat báseň odpovídá J. Bružeňák symbolickými výtvarnými záznamy. V nich nalézáme rytmus básně zachycený ryze výtvarnými prostředky.

Jan Bružeňák zde dospívá k čisté výtvarné abstrakci. Obdivuhodná je jeho tvůrčí všestrannost! Od přesného zachycení až k automatické kresbě…

Cyklus sedmý: Jan Bružeňák a kniha

Třebaže doposud vyšla jen jedna pohádková kniha s Bružeňákovými ilustracemi, a to ještě bohužel jen v Německu (byly to Andersenovy pohádky), má tento pilný tvůrce připraveny například ilustrace k pohádkám Boženy Němcové, hravé, svěží, s trochou nezbytné nadsázky a humoru. Jeho obrázky zvířátek s vlastními krásně poetickými texty tvoří zárodek autorské dětské knihy. Schází zde pouze osvícený vydavatel…

Stručná rekapitulace alespoň některých světů malíře a keramika Jana Bružeňáka je u konce. Zůstává to vůbec nejdůležitější - po vrstvách, jak je Bružeňákovým zvykem - právě dokončovaný prozatím poslední obraz.

Tomáš Mazáč

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu