VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

V loňských červnových volbách se poprvé podařilo s novým vedením dostat straně zelených do Parlamentu. Předseda strany Martin Bursík se po mnohaměsíčním čekání na novou vládu stal ministrem životního prostředí. Bylo tedy pouze otázkou času, kdy se podaří najít volnou chvíli pro rozhovor.

Ministrem životního prostředí jste se stal v době, kdy se ochrana klimatu, která je, jak známo, jednou z Vašich zásadních priorit, stala (konečně) vrcholným politickým tématem nejen v několika osvícenějších zemích, ale zdá se, že v celé Evropě. Zvenčí by se řeklo, že připraveným štěstí přeje a že si ministr nemůže nic lepšího při nástupu do funkce přát. Myslíte, že se změní postavení či význam Vašeho resortu?

V Evropě se sice ochrana klimatu stává tématem číslo jedna, ale v Česku máme prezidenta, který vliv člověka na globální změnu klimatu systematicky popírá… Ale vážně. Fakt, že toto téma rezonuje v celé Evropě, se musí projevit i u nás. A už se to koneckonců děje - stačí, když si porovnáte novinové titulky před dvěma lety a teď, ten posun je vidět zřetelně. Význam resortu se ale odvíjí také od toho, jak pracujete a jak dokážete oslovit kolegy ve vládě i veřejnost. Zatím mám pocit, že se nám s mým týmem na ministerstvu daří otevírat témata, která lidi zajímají a považují je za důležitá - třeba vratné lahve či biopaliva.

Myslíte, že se ochrana klimatu promítne i u nás do rozhodování i rétoriky politiků jako třeba v Rakousku?

Bezpochyby, jen prostě máme za tou standardní Evropou trochu zpoždění. A nejen v této oblasti. Chtěl bych, aby se Česká republika konečně zařadila mezi ty evropské země, kde je každodenní ekologické chování a ochrana přírody samozřejmostí stejně jako kvalitní školství či lékařská péče. Nakolik se to podaří, záleží především na nás.

Hlavním tématem tohoto čísla Veroniky je „krajina a energie“, zejména obnovitelné zdroje energie. Jak vnímáte či hodnotíte ochranářské obavy z rozmanitých hrozeb, které krajině v současné době přinášejí obnovitelné zdroje energie? Jak by se podle Vás měla tato debata vést?

Samozřejmě, že i u obnovitelných zdrojů platí dvakrát měř a jednou řež. Že i tady je třeba vždycky zvážit všechna pro a proti, vždycky záleží na konkrétní lokalitě. Ale na jedné straně máte hnědouhelné či jaderné elektrárny, na druhé větrníky, solární kolektory či biomasu. Obavy z poškození krajinného rázu či polí s energetickými plodinami chápu, opravdu se to nemusí líbit každému, ale je třeba se podívat i na tu druhou stranu - kouřící komíny, hnědouhelné doly či úložiště radioaktivního odpadu. Zákon na podporu obnovitelných zdrojů energie, dotační podpora i další nástroje navíc zajišťují rovnoměrný rozvoj celého „supermarketu příležitostí“. Nehrozí nám tedy pokrytí celé země větrníky nebo naopak plantážemi topolů.

Nedávno jste v novinách obrazně řekl, že nenecháte zarůst celou republiku řepkou. S jakými změnami v krajině bude podle Vás změna energetického uvažování spojena? S čím je třeba počítat?

Budeme si muset zvyknout, že se budeme na polích mnohem častěji potkávat s energetickými plodinami. Koneckonců na to, že spousta půdy leží ladem a zarůstá, jsme si postupně zvykli také. Když se podíváte do Německa, kde je využívání obnovitelných zdrojů podstatně dál než u nás, zjistíte, že žádné dramatické dopady na krajinu nenastaly. Ano, někde obzor lemují větrníky, někde je na polích řepka. Ale pořád je to mnohem lepší než čadící komíny a hynoucí lesy.

Hovoří-li se o odpadu a co s ním, stočí se debata vždy brzy ke třídění a recyklaci a základní požadavek - prevence vzniku odpadů - se zmíní jen pro pořádek. Stejně tak se energetická debata vždy brzy stočí od potenciálu úspor a jeho využití k potenciálu zdrojů a jejich budování. Navíc se zapomene, že něco přes polovinu spotřeby energie připadá na topení, a mluví se především o elektrárnách. Co s tím?

Právě v úsporách má Česká republika mimořádný potenciál. Lidově řečeno - nejvýhodnějším zdrojem energie, který máme k dispozici, jsou „negajouly“. Uspořené, nevyrobené. Jestli potřebujeme stavět nějaké nové elektrárny, tak elektrárny, které v uvozovkách vyrábějí negajouly. Takovou elektrárnu si může každý postavit doma. Tím, že namontuje termostatické hlavice ventilů na topení, že si zateplí dům, že bude mít dvojitá okna, že si vymění kotel za takový, kde se dá modulovat výkon, že vymění žárovky za kompaktní zářivky - a to je bezpochyby nejbezpečnější a nejlevnější. Ve Státním fondu životního prostředí připravujeme strategii, která by měla tuto oblast podpořit. Stejným způsobem podpoříme třeba kompostování jako jeden z významných způsobů materiálového využití odpadu a zavedeme vratné PET-lahve, jako zásadní způsob prevence jeho vzniku.

Když jste byl několik měsíců v roce 1998 „úřednickým“ ministrem, dokázal jste i v krátkém čase obdivuhodně dotáhnout Vámi definované priority a například dosáhnout schválení Státního programu ochrany přírody a Státního programu podpory obnovitelných zdrojů a úspor energií, podpisu Aarhuské úmluvy a několika dalších významných rozhodnutí (třeba „zeleného nakupování“ na ministerstvu životního prostředí). Tak Vás za čtenáře Veroniky prosím o odpověď na (snadnou?) otázku: Co jste si předsevzal vykonat na ministerstvu pro tyto čtyři roky?

Prosazuji opatření, která učiní naše hospodářství efektivnější, modernější a konkurenceschopnější. Chci také lidem nabídnout reálné alternativy jak žít k životnímu prostředí šetrněji - usnadnit zateplování budov, využívání obnovitelných zdrojů energie pro vytápění či hospodárné nakládání s odpadem. Kromě lepšího životního prostředí přinesou nakonec také finanční úspory či pracovní příležitosti. Koaliční smlouva a programové prohlášení vlády obsahuje řadu konkrétních termínovaných cílů zejména v oblasti energetiky a dopravy. Další závazky vyplývají ze schválení tzv. evropského energetického balíčku. Zejména ministerstva dopravy a průmyslu čeká hodně práce, MŽP ovšem na přípravě konkrétních opatření spolupracuje a přichází i s vlastními návrhy.

Za rozhovor poděkovali Yvonna Gaillyová a Dalibor Zachoval