VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Přírodně, ale i kulturně hodnotná krajina v okolí horního toku Střely byla již v roce 1978 vyhlášena tehdejšími okresními národními výbory Plzeň-sever a Karlovy Vary jako oblast klidu a ta byla posléze novým zákonem o ochraně přírody a krajiny přejmenována na přírodní park. Území je tedy rozděleno hranicí krajů ve dva stejnojmenné přírodní parky. V parku se dále nacházejí dvě přírodní rezervace, jedna přírodní památka a dvě evropsky významné lokality. Krajina je řídce osídlená a hojně turisticky využívaná.

Reliéf a podloží

Velká část území se rozprostírá v geomorfologicky pestrém, převážně lesnatém terénu Rabštejnské pahorkatiny. Nalezneme zde hluboká údolí se zaklesnutými říčními meandry, která přecházejí do plošinných holorovin a úvalovitých depresí. Nad jejich povrch se zvedají nevysoké hřbety a místy i vulkanické suky. Na Rabštejnskou pahorkatinu navazuje Žihelská brázda, která zaujímá zbylou část přírodního parku. Vodní toky jsou zde vázány na několik výrazných tektonických zlomů. Na svahu brázdy se vytvořila žulová skalní města se suťovými proudy a kamennými moři.

Ve skalním podloží převažují starohorní geologické útvary, především různé druhy břidlic, fylitů a drob s vložkami spilitů a buližníků. Tyto horniny byly v minulosti těženy, známé jsou hlavně pokrývačské břidlice od Rabštejna, které byly například použity při stavbě katedrály sv. Víta v Praze nebo na hrad Karlštejn. Přítomny jsou také svory, třetihorní vulkanické a sedimentární horniny nebo typická biotitická žula v okolí obce Tis u Blatna, kde byla také jako „tiská žula“ těžena.

Řeka, lesy a louky

Řeka Střela pramení na severním okraji Tepelské vrchoviny v nadmořské výšce 678 m a do jejího koryta se stéká voda z území o rozloze více než 900 km². Zpočátku má řeka charakter menšího lučního toku, poté vtéká do údolí, jehož charakter se střídavě mění z širokého údolí až po sevřené kaňony. Většina přítoků, za které jmenujme Luční a Manětínský potok, Chladnou, Lomanský potok nebo Kaznějovský potok, je pravostranných. Z levostranných přítoků je nutné zmínit Malou Střelu, Mladotický potok a Kralovický potok.

Po vlhkých nivách doprovází řeku většinou úzký lem olšových porostů se zajímavou bylinnou vegetací, v širších údolích má niva podobu většinou obhospodařovaných luk. Trávníky se vzácnější suchomilnou květenou pokrývají izolované čedičové kupy. Prudké svahy porůstají pestřejší suťové lesy, na skalnatých okrajích se dochovaly reliktní bory.

Hospodářsky využívané lesy s převahou smrků a místy borovic v sobě ukrývají poměrně zachovalé porosty původních listnatých dřevin, jako jsou javory mléč a klen (Acer platanoides, A. pseudoplatanus), habr obecný (Carpinus betulus), buk lesní (Fagus sylvatica), dub letní a zimní (Quercus robur, Q. petraea) či lípa malolistá a velkolistá (Tilia cordata a T. platyphyllos), nezřídka narazíme i na jedli bělokorou (Abies alba). Olše lepkavá (Alnus glutinosa), vrba křehká (Salix fragilis), případně jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) jsou typické pro vlhčí stanoviště u potoků. V parku lze natrefit na hojně se vyskytující vysokou zvěř, běžný je jelen sika (Cervus nippon) i prase divoké (Sus scrofa). Podél Střely žije vydra říční (Lutra lutra) a na skalách výr velký (Bubo bubo). Přítomná je však celá řada vzácných živočichů.

Přírodní cennosti

Dominantní vrch Vladař je tvořen zbytkem čedičového příkrovu utvořeného do výrazné stolové hory. V jeho svazích nalezneme nejen četné mrazové sruby, ale i hranáčové osypy, balvanité proudy či kamenná moře. Těžko zvětrávající horniny daly vzniknout jen mělkým půdám typu kambizemí a rankerů, na kterých vyrostla subxerofilní teplomilná doubrava s vtroušenou lípou a přirozené suťové lesy. V porostech se vyvinula společenstva teplomilné hájové květeny s výskytem skalníku celokrajného (Cotoneaster integerrimus), lilie zlatohlávka (Lilium martagon) a tetluchou vznešenou (Aethusa cynapioides). Přirozený listnatý les je domovem i několika chráněných ptačích druhů, jako jsou strakapoud prostřední (Dendrocopos medius), včelojed lesní (Pernis apivorus) a slavík obecný (Luscinia megarhynchos). Na vrcholu Vladaře lze nalézt stopy pravěkého a raně středověkého slovanského osídlení. Přírodní rezervace je součástí i stejnojmenné evropsky významné lokality vyhlášené pro ochranu cenných biotopů nízkých suchomilných křovin s porosty skalníků, polopřirozených suchých trávníků, ovsíkových luk, hercynských dubohabřin a suťových lesů.

Fragmenty přirozených teplomilných porostů a květeny submontánního typu jsou předmětem ochrany přírodní rezervace Střela. Většina tvarů georeliéfu se vytvořila během čtvrtohor v důsledku zahlubování údolí Střely. Území leží převážně na fylitech s polohami tzv. pokrývačských břidlic. Na těchto horninách se v závislosti na svažitosti terénu vytvořily mělké a kamenité půdy typu rankerů a kambizemí, v zamokřených svahovinách pak pseudogleje a gleje a podél řeky nivní půdy - fluvizemě. Přestože bylo území přeměněno hospodářskou činností člověka, vyskytují se zde desítky rostlinných druhů. K nejhodnotnějším společenstvům chráněného území patří skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens), česnekem horským (Allium montanum), bělozářkou liliovou (Anthericum liliago) a společenstva suťových lesů se samorostlíkem klasnatým (Actaea spicata) či jaterníkem podléškou (Hepatica nobilis). Rezervaci obývají vzácné druhy entomofauny v podobě mandelinek, tesaříků a krasců. Z obratlovců je nutné zmínit raka kamenáče (Austropotamobius torrentium), mloka skvrnitého (Salamandra salamandra), vydru říční (Lutra lutra) nebo zmiji obecnou (Vipera berus).

Rozpadem biotitické žuly tiského masivu a bochníkovitým zvětráváním v tropickém podnebí druhohor a třetihor vznikly pozoruhodné útvary viklanovitého či hřibovitého typu. Balvany přírodní památky U Báby - U lomu, z nichž největší zvaný Bába je asi 6 m vysoký a 12 m široký, jsou chráněny již od roku 1933. Podobných balvanů bylo v území kdysi více, mnohé byly bohužel rozstříleny na stavební kámen. Také okolí balvanu Bába je poznamenáno někdejší těžbou žuly.

Úsek řeky od přehradní nádrže Žlutice po most v obci Poříčí je vymezen jako evropsky významná lokalita soustavy Natura 2000 s názvem Střela, ve které žije početná populace mihule potoční (Lampetra planeri). Dno je zde převážně štěrkové a místy se na něm vytvářejí bahnito-písčité náplavy. Toto prostředí je nezbytné pro životní cyklus mihulí.

Sídla a lidé, kultura a historie

Těžištěm téměř každého přírodního parku jsou, jak sám název napovídá, přírodní hodnoty. Prostředí parku a zejména pak jeho krajina jsou ale z podstatné části dotvářeny působením člověka. Okolí Střely začali lidé osídlovat již v pravěku a své otisky v něm od té doby zanechaly na stovky lidských pokolení. Utvořila se tak kulturněhistorická složka území dodávající tomuto přírodnímu parku jeho nezaměnitelný charakter. Zmiňme zde proto alespoň ta nejvýznamnější sídla.

V údolí Střely leží již od 12. století obec Chyše se svým původně renesančním zámkem. V roce 1917 zde působil jako vychovatel Karel Čapek. Další dominantou obce i okolní krajiny je barokní kostel Povýšení sv. Kříže s obrazy P. Brandla. V obci se rovněž dochovaly zbytky opevnění a židovský hřbitov.

Jako nejmenší město snad v celé Evropě proslul Rabštejn nad Střelou, ve kterém nyní žije asi 20 stálých obyvatel. V roce 1337 bylo sídlo pod gotickým hradem Rabštejn z 13. stol. povýšeno na město a byl mu udělen erb. Městečko zaznamenalo velký úpadek způsobený odsunem německých obyvatel po roce 1945, dnes je významným turisticko-rekreačním centrem. Z historických cenností je nutné uvést barokní zámek, klášter servitů, barokní kostel Panny Marie Sedmibolestné, kamenný most ze 14. století, židovský hřbitov a v neposlední řadě soubor barokních soch u silnice do Manětína.

Svým cípem zasahuje do přírodního parku i město Manětín nazývané též „barokní perlou Plzeňska“. První zmínky o něm jsou již z 12. století jako o původně opevněném klášteru rytířského řádu johanitů. Po požáru v roce 1712 bylo město takřka nově vybudováno. Celou jižní stranu náměstí tvoří přestavěný zámek od architekta J. Santiniho z roku 1712. Z téhož období pochází i děkanský kostel sv. Jana Křtitele.

V širokém údolí lemovaném na západě strmým pásmem lesního hřebene leží obec Žihle, jejíž historie sahá pravděpodobně až do 11. století. Staré jádro obce je tvořeno větší návsí s objektem bývalého šlechtického sídla a kostelem sv. Václava.

Obec Mladotice leží v kotlině vytvořené stejnojmenným potokem. Poprvé jsou zmiňovány na počátku 12. století, kdy patřily kladrubskému klášteru. V obci stojí barokní kaple Panny Marie. Na jejím místě původně stála románská kaple zasvěcená sv. Hedisse.

Území přírodního parku Horní Střela je posázeno mnoha mlýny, které leží jak na řece, tak i na jejích přítocích. Obyvatelům sloužily nejen k výrobě mouky, ale také jako pily a hamry. Ať jsou již tyto stavby více či méně zachovalé, neoddělitelně patří ke zdejší krajině. Za všechny jmenujme třeba mlýn Nučický, Frantův nebo Piplův.

Poznejme Horní Střelu

Z přečteného textu lze snad získat o přírodním parku Horní Střela určitou představu, nemůžeme tím ale nahradit jeho návštěvu. Zkuste zavítat do jeho hvozdů, pocítit rychlost Střely a poznat opravdovost tohoto území. Svérázná krajina protkaná historií přiláká každoročně na tisíce turistů. K jejich toulkám byla zbudována i sedmikilometrová naučná stezka procházející okolím Rabštejna nad Střelou.

Mgr. Jiří Hanzlík - Krajský úřad Plzeňského kraje, odbor životního prostředí