VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Mizení druhů živočichů z našeho území i celkový pokles biodiverzity začíná být alarmující, proto opětovný nález druhu, který byl považován dlouhá desetiletí za vymizelý, jistě potěší milovníky i ochránce přírody a v tomto případě i entomology. Jde o jednu z největších evropských baboček, b. vrbovou (Nymphalis xanthomelas). Jedinec tohoto druhu byl pozorován a fotograficky zdokumentován dne 11. dubna 2007 krátce před polednem v jihovýchodní části Hostýnských vrchů na východní Moravě. Motýl poletoval po okrajích louky a usedal na zem, kde se delší dobu slunil. Zůstal klidný i při fotografování. Při jasném počasí a teplotě kolem 19-21 ºC byly současně zaznamenány i další, běžnější druhy baboček, jako b. paví oko (Inachis io), b. kopřivová (Aglais urticae), b. jilmová (Nymphalis polychloros) a b. osiková (N. antiopa).

Babočka vrbová je druh s eurosibiřským areálem, kromě východní části Evropy a Kazachstánu se vyskytuje také na Sibiři, ruském Dálném Východě, v Číně a Japonsku. Západní hranice areálu prochází střední Evropou, ale středoevropský výskyt není trvalý a je patrně založen na občasných migracích jedinců z východní Evropy, kteří zde mohou založit různě dlouhodobé populace. Babočka vrbová byla jako nový druh pro vědu popsána v roce 1775 rakouskými entomology Denisem a Schiffermüllerem z okolí Vídně. Je tedy zřejmé, že i ve druhé polovině 18. století se musela ve střední Evropě alespoň příležitostně vyskytovat. Na našem území byla vždy považována spíše za vzácnost, z jednotlivých literárních údajů z 19. a první poloviny 20. století nelze zjistit, zda se zde tehdy vyskytovala trvale, nebo jen příležitostně. Pravděpodobnější se zdá druhá možnost. Tak např. F. Kupido ji pozoroval v okolí Brna v prvních desetiletích 19. století, F. Schneider ji jako vzácnost uvádí z luhů pod Brnem kolem poloviny století, v osmdesátých letech 19. století našli F. Hoffmann a H. Skala velké množství housenek v Černovickém hájku. Z počátku 20. století pochází celá řada údajů, celkově mnohem více z Moravy než z Čech, např. z Brna, Moravské Třebové, Nového Jičína, Fulneku, Frýdlantu, Náměště nad Oslavou, Mikulova a také z České Lípy. Vícekrát byla pozorována ve čtyřicátých letech, ale později poměrně rychle vymizela. V roce 1948 pozoroval V. Štěrba hnízdo housenek v údolí Říčky a nález posledního jedince z území České republiky pochází asi z Klentnice na jižní Moravě z roku 1953 (M. Králíček). Podobný ústup byl zaznamenán také na Slovensku, v Maďarsku, Polsku a Litvě.

V posledních letech byl tento druh opět několikrát pozorován na Slovensku a ve východním Rakousku. Proto mu bude nutné věnovat zvýšenou pozornost i na našem území. Není vyloučeno, že motýl pozorovaný v Hostýnských vrších nebyl jen ojedinělým zatoulancem a objeví se u nás více jedinců nebo jejich potomstvo. Babočka vrbová je značně podobná babočce jilmové. Je obvykle poněkud větší, má sytější, oranžově hnědé zbarvení, výraznější vykrajování okrajů křídel a bílou skvrnu před špičkou předního křídla. Babočka jilmová je zbarvena spíše žlutohnědě a skvrny na okraji předního křídla má všechny žluté. Dalším, spolehlivým rozdílem jsou světle hnědé nohy babočky vrbové (b. jilmová je má tmavohnědé). Ty však můžeme porovnat jen tehdy, podaří-li se nám motýla chytit. Housenka babočky vrbové se vyvíjí pospolitě ve velikých společenstvích, obvykle na vrbách, s oblibou na větvích rostoucích nad vodou. Druh má pouze jedinou generaci v roce, housenky se objevují v květnu a červnu, dospělci od konce června a července do podzimu a znovu po přezimování v březnu a dubnu. Motýli jsou velmi dobří letci a můžeme je zastihnout i daleko od možných míst vývoje.

Petr Tomáš, Zdeněk Laštůvka