Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Doporučujeme ke čtení

Ubývá u nás ptáků?

Alena Klvaňová, č. 2/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Nová chráněná území v Brně

Vilém Jurek, č. 2/2024, s. 32-33, pro předplatitele

Přírodní řeky jako překvapení Polska

Roman Barták, č. 2/2024, s. 34-35

Návrat vlčího zpěvu Jaroslava Monte Kvasnici

Jiřina Lacinová, č. 2/2024, s. 44-45

Pouť na Svatou Horu II. Pěší putování

Václav Štěpánek, č. 1/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Putování za vyplaveným dřevem

Petr Čermák, č. 1/2024, s. 20-22, pro předplatitele

Beskydy Rudolfa Jandy. Věnováno 50. výročí vzniku CHKO Beskydy

Václav Štěpánek, č. 1/2024, , pro předplatitele

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

Babočka vrbová po 54 letech znovu na našem území


Petr Tomáš, Zdeněk Laštůvka, č. 3/2007, s. 26-27

Mizení druhů živočichů z našeho území i celkový pokles biodiverzity začíná být alarmující, proto opětovný nález druhu, který byl považován dlouhá desetiletí za vymizelý, jistě potěší milovníky i ochránce přírody a v tomto případě i entomology. Jde o jednu z největších evropských baboček, b. vrbovou (Nymphalis xanthomelas). Jedinec tohoto druhu byl pozorován a fotograficky zdokumentován dne 11. dubna 2007 krátce před polednem v jihovýchodní části Hostýnských vrchů na východní Moravě. Motýl poletoval po okrajích louky a usedal na zem, kde se delší dobu slunil. Zůstal klidný i při fotografování. Při jasném počasí a teplotě kolem 19-21 ºC byly současně zaznamenány i další, běžnější druhy baboček, jako b. paví oko (Inachis io), b. kopřivová (Aglais urticae), b. jilmová (Nymphalis polychloros) a b. osiková (N. antiopa).

Babočka vrbová je druh s eurosibiřským areálem, kromě východní části Evropy a Kazachstánu se vyskytuje také na Sibiři, ruském Dálném Východě, v Číně a Japonsku. Západní hranice areálu prochází střední Evropou, ale středoevropský výskyt není trvalý a je patrně založen na občasných migracích jedinců z východní Evropy, kteří zde mohou založit různě dlouhodobé populace. Babočka vrbová byla jako nový druh pro vědu popsána v roce 1775 rakouskými entomology Denisem a Schiffermüllerem z okolí Vídně. Je tedy zřejmé, že i ve druhé polovině 18. století se musela ve střední Evropě alespoň příležitostně vyskytovat. Na našem území byla vždy považována spíše za vzácnost, z jednotlivých literárních údajů z 19. a první poloviny 20. století nelze zjistit, zda se zde tehdy vyskytovala trvale, nebo jen příležitostně. Pravděpodobnější se zdá druhá možnost. Tak např. F. Kupido ji pozoroval v okolí Brna v prvních desetiletích 19. století, F. Schneider ji jako vzácnost uvádí z luhů pod Brnem kolem poloviny století, v osmdesátých letech 19. století našli F. Hoffmann a H. Skala velké množství housenek v Černovickém hájku. Z počátku 20. století pochází celá řada údajů, celkově mnohem více z Moravy než z Čech, např. z Brna, Moravské Třebové, Nového Jičína, Fulneku, Frýdlantu, Náměště nad Oslavou, Mikulova a také z České Lípy. Vícekrát byla pozorována ve čtyřicátých letech, ale později poměrně rychle vymizela. V roce 1948 pozoroval V. Štěrba hnízdo housenek v údolí Říčky a nález posledního jedince z území České republiky pochází asi z Klentnice na jižní Moravě z roku 1953 (M. Králíček). Podobný ústup byl zaznamenán také na Slovensku, v Maďarsku, Polsku a Litvě.

V posledních letech byl tento druh opět několikrát pozorován na Slovensku a ve východním Rakousku. Proto mu bude nutné věnovat zvýšenou pozornost i na našem území. Není vyloučeno, že motýl pozorovaný v Hostýnských vrších nebyl jen ojedinělým zatoulancem a objeví se u nás více jedinců nebo jejich potomstvo. Babočka vrbová je značně podobná babočce jilmové. Je obvykle poněkud větší, má sytější, oranžově hnědé zbarvení, výraznější vykrajování okrajů křídel a bílou skvrnu před špičkou předního křídla. Babočka jilmová je zbarvena spíše žlutohnědě a skvrny na okraji předního křídla má všechny žluté. Dalším, spolehlivým rozdílem jsou světle hnědé nohy babočky vrbové (b. jilmová je má tmavohnědé). Ty však můžeme porovnat jen tehdy, podaří-li se nám motýla chytit. Housenka babočky vrbové se vyvíjí pospolitě ve velikých společenstvích, obvykle na vrbách, s oblibou na větvích rostoucích nad vodou. Druh má pouze jedinou generaci v roce, housenky se objevují v květnu a červnu, dospělci od konce června a července do podzimu a znovu po přezimování v březnu a dubnu. Motýli jsou velmi dobří letci a můžeme je zastihnout i daleko od možných míst vývoje.

Petr Tomáš, Zdeněk Laštůvka

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu