Čtení na tyto dny

Král smrků

(Smrk ztepilý
Stáří 180 let
Výška 38 m
Obvod 402 cm)

Prší
Přítmí pravěkého lesa
Ticho kapradin a trav
a kapající vody

Posvátná úzkost
slovanského obětiště

Zpovzdálí
hluk dětské
školní křížové výpravy

Směrovka: Král smrků 300 m

Zpáteční cestou
sbírám papírky
od žvýkaček a bonbonů
zn. Velim

(Jaroslav Kvasnica
Mariánské lázně 1987) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pouť na Svatou Horu II. Pěší putování

Václav Štěpánek, č. 1/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Putování za vyplaveným dřevem

Petr Čermák, č. 1/2024, s. 20-22, pro předplatitele

Beskydy Rudolfa Jandy. Věnováno 50. výročí vzniku CHKO Beskydy

Václav Štěpánek, č. 1/2024, , pro předplatitele

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

Jsou cesty kamenů, květů a v nich návrat (krátká potulka rodnou i domovskou Vysočinou)

Miloš Doležal, č. 4/2023, s. 18-21, pro předplatitele

Když horizontálu cesty protne vertikála, pak se cesta stává poutí

Josef Kroutvor, Pavel Klvač, č. 4/2023, s. 2-3, pro předplatitele

Ohlédnutí za půlstoletím Ramsarské úmluvy

Jan Plesník, č. 3/2023, s. 2-5, pro předplatitele

K hydromorfologickému působení bobra evropského

Tomáš Just, č. 3/2023, s. 29-33

Algolog v mokřadech

Olga Lepšová-Skácelová, č. 3/2023, s. 39-41, pro předplatitele

Hnízdění ve věnci

Dagmar Pecková, č. 3/2023, s. 46-47

Čejč. Dějiny slovácké obce


Dana Zajoncová, č. 3/2007, s. 29

Libor, Jan - Šalé, František - Štěpánek, Václav (ed.): Čejč. Dějiny slovácké obce
Čejč, Boskovice: Obecní úřad v Čejči v nakladatelství František Šalé - ALBERT 2006, 523 s. ISBN 80-7326-089-1

Obsáhlá pětisetstránková publikace „Čejč. Dějiny slovácké obce“ ve svém názvu slibuje historické zhodnocení svého vývoje, což také do důsledku splňuje pro celé historické období od pravěkých počátků až do období dějin tzv. soudobých. Jelikož se jedná o obec vyvíjející se ve slovácké oblasti, věnovali autoři nemalý prostor popisu tradičního zemědělského hospodaření a s ním úzce svázané lidové kultury. Kniha je předznamenána kapitolou „Krajina“ (s. 7-44), která se zaměřuje na přírodní podmínky, na jejichž pozadí se historický příběh odehrává. Vyjmenované tři atributy (přírodní podmínky - historie - etnologie) dodávají publikaci charakter vlastivědné práce vycházející ze studia místních pramenů. Zde se nepřehlédnutelně projevuje odborná erudice autorů, prohlubovaná prací na přípravě předchozích vydání obecních historií věnovaných Brnu blízkým městečkům a dědinám (Čejkovice 1248-1998, ed. Libor Jan - Václav Štěpánek 1998; Mutěnice. Dějiny vinařské obce téže editorské dvojice 2002; Komín v historii 1240-2006, ed. Libor Jan 2006). V případě dějin Čejče je příprava oficiální publikace jedním z výsledků aktivně udržovaného kontaktu s francouzskou vesnicí Déservillers. Obě obce pozoruhodně spojuje nové osazení upadlé moravské osady francouzskými kolonisty z oblasti Franche Comté v 70. letech 18. století.

Publikaci lze vytknout nedostatečnou pečlivost editorské korektury, s níž se musí čtenář na mnoha místech vyrovnávat. Některé části budí dojem neujasněnosti vztahu základní dějové linky a doprovodných informací pod čarou. V monografii o městečku má podle mého názoru větší váhu detailní líčení než rozhodující události „velké“ politiky. Uspokojivě je tento problém zvládnut např. v kapitole IV „Nové vysazení obce“.

Za nejpůsobivější považuji části, jež popisují „to, co již dávno z užívání i z paměti zmizelo“, jak to pojmenovala sama autorka kapitoly IX o lidové kultuře. Také z VIII. kapitoly „Zemědělské hospodaření v Čejči“ velmi živě vystupuje obraz venkova, jaký už dnes nemáme možnost v jeho úplnosti zažít. Autorům dějin Čejče se podařilo předložit čtenářům kvalitní podklady pro vytvoření obecnější představy o „venkovské idyle“ (srov. téma „Život ve venkovských kulisách“ in Literární noviny 2/2007), kterou si dnes už jen domýšlíme, přikrášlujeme ba i mytizujeme vzpomínkami našich rodičů a prarodičů, případně doplňujeme obrázky z vlastního či zprostředkovaného putování po dosud agrárních koutech Evropy.

František Roubík, autor „Příručky vlastivědné práce“ z roku 1941 viděl popisnou vlastivědnou práci v úzké souvislosti s praktickou „péčí o domácí přírodu ve všech jejích projevech…, pokud je jejich zachování veřejným zájmem“. Dobové označení „ochrana domoviny“ bychom dnes mohli opsat jako pěstování odpovědného vztahu k místu. Osobně bych se spolu s Roubíkem přimlouvala za environmentálně laděné komentáře vlastivědných syntéz, které by běžnému čtenáři mohly vysvětlit mnohé souvislosti, které obvykle přehlížíme. Tak např. založení lokálky Hodonín-Čejč-Zaječí v roce 1896 (s. 199-200) upozorňuje na historickou podmíněnost jejího provozu z potřeby transportu lignitu, později cukrové řepy. Dnes tato železniční trať zaznamenává úpadek (tvrzení na s. 332 srov. Veronica 1/2005, s. 9-10) nejen v úseku nákladní dopravy, ale i osobní. Pokud ji chceme z důvodu jejích sociálních a environmentálních pozitiv udržet, jsme nuceni formulovat a realizovat její nové využití. Rychlé zvelebování obce současnou výstavbou (s. 329-331) je možno posuzovat také s ohledem na tradiční vzhled obce či ráz okolní krajiny. Kauzu moderního velkochovu vepřů lze hodnotit nejen z hygienických důvodů (srov. s. 328), ale též z hlediska etičnosti lidského chování k mimolidským entitám a doplnit ji informací, zda lze u místních farmářů najít prvky ekologického hospodaření.

Důležitým informačním podkladem, který může vlastivědně zaměřený čtenář předkládané monografie postrádat, je katastrální či alespoň turistická mapa, která by zaznamenávala aktuální podobu čejčského katastru. Mapa by byla užitečná nejen kvůli častým odkazům na zajímavé přírodní lokality, konkrétní polní tratě, ulice, historické památky atd., ale rovněž pro potenciální návštěvníky. Předkládaná publikace totiž k výletu do Čejče dokáže zlákat.

Dana Zajoncová

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu