Čtení na tyto dny

Řeky se ptám

kam zmizeli jelci
zpod splavu

Tam zatím dál
stéká čas
Olejové skvrny
se roztékají ve vrásky
a zpod břehů
uniká život

s vodou zbytečně
rozšvihanou vlasci rybářů
stárneš

Je to i moje vina

Kdy jsem naposled
učinil pokání

(Otakar Štěpánek) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Čejč. Dějiny slovácké obce


Dana Zajoncová, č. 3/2007, s. 29

Libor, Jan - Šalé, František - Štěpánek, Václav (ed.): Čejč. Dějiny slovácké obce
Čejč, Boskovice: Obecní úřad v Čejči v nakladatelství František Šalé - ALBERT 2006, 523 s. ISBN 80-7326-089-1

Obsáhlá pětisetstránková publikace „Čejč. Dějiny slovácké obce“ ve svém názvu slibuje historické zhodnocení svého vývoje, což také do důsledku splňuje pro celé historické období od pravěkých počátků až do období dějin tzv. soudobých. Jelikož se jedná o obec vyvíjející se ve slovácké oblasti, věnovali autoři nemalý prostor popisu tradičního zemědělského hospodaření a s ním úzce svázané lidové kultury. Kniha je předznamenána kapitolou „Krajina“ (s. 7-44), která se zaměřuje na přírodní podmínky, na jejichž pozadí se historický příběh odehrává. Vyjmenované tři atributy (přírodní podmínky - historie - etnologie) dodávají publikaci charakter vlastivědné práce vycházející ze studia místních pramenů. Zde se nepřehlédnutelně projevuje odborná erudice autorů, prohlubovaná prací na přípravě předchozích vydání obecních historií věnovaných Brnu blízkým městečkům a dědinám (Čejkovice 1248-1998, ed. Libor Jan - Václav Štěpánek 1998; Mutěnice. Dějiny vinařské obce téže editorské dvojice 2002; Komín v historii 1240-2006, ed. Libor Jan 2006). V případě dějin Čejče je příprava oficiální publikace jedním z výsledků aktivně udržovaného kontaktu s francouzskou vesnicí Déservillers. Obě obce pozoruhodně spojuje nové osazení upadlé moravské osady francouzskými kolonisty z oblasti Franche Comté v 70. letech 18. století.

Publikaci lze vytknout nedostatečnou pečlivost editorské korektury, s níž se musí čtenář na mnoha místech vyrovnávat. Některé části budí dojem neujasněnosti vztahu základní dějové linky a doprovodných informací pod čarou. V monografii o městečku má podle mého názoru větší váhu detailní líčení než rozhodující události „velké“ politiky. Uspokojivě je tento problém zvládnut např. v kapitole IV „Nové vysazení obce“.

Za nejpůsobivější považuji části, jež popisují „to, co již dávno z užívání i z paměti zmizelo“, jak to pojmenovala sama autorka kapitoly IX o lidové kultuře. Také z VIII. kapitoly „Zemědělské hospodaření v Čejči“ velmi živě vystupuje obraz venkova, jaký už dnes nemáme možnost v jeho úplnosti zažít. Autorům dějin Čejče se podařilo předložit čtenářům kvalitní podklady pro vytvoření obecnější představy o „venkovské idyle“ (srov. téma „Život ve venkovských kulisách“ in Literární noviny 2/2007), kterou si dnes už jen domýšlíme, přikrášlujeme ba i mytizujeme vzpomínkami našich rodičů a prarodičů, případně doplňujeme obrázky z vlastního či zprostředkovaného putování po dosud agrárních koutech Evropy.

František Roubík, autor „Příručky vlastivědné práce“ z roku 1941 viděl popisnou vlastivědnou práci v úzké souvislosti s praktickou „péčí o domácí přírodu ve všech jejích projevech…, pokud je jejich zachování veřejným zájmem“. Dobové označení „ochrana domoviny“ bychom dnes mohli opsat jako pěstování odpovědného vztahu k místu. Osobně bych se spolu s Roubíkem přimlouvala za environmentálně laděné komentáře vlastivědných syntéz, které by běžnému čtenáři mohly vysvětlit mnohé souvislosti, které obvykle přehlížíme. Tak např. založení lokálky Hodonín-Čejč-Zaječí v roce 1896 (s. 199-200) upozorňuje na historickou podmíněnost jejího provozu z potřeby transportu lignitu, později cukrové řepy. Dnes tato železniční trať zaznamenává úpadek (tvrzení na s. 332 srov. Veronica 1/2005, s. 9-10) nejen v úseku nákladní dopravy, ale i osobní. Pokud ji chceme z důvodu jejích sociálních a environmentálních pozitiv udržet, jsme nuceni formulovat a realizovat její nové využití. Rychlé zvelebování obce současnou výstavbou (s. 329-331) je možno posuzovat také s ohledem na tradiční vzhled obce či ráz okolní krajiny. Kauzu moderního velkochovu vepřů lze hodnotit nejen z hygienických důvodů (srov. s. 328), ale též z hlediska etičnosti lidského chování k mimolidským entitám a doplnit ji informací, zda lze u místních farmářů najít prvky ekologického hospodaření.

Důležitým informačním podkladem, který může vlastivědně zaměřený čtenář předkládané monografie postrádat, je katastrální či alespoň turistická mapa, která by zaznamenávala aktuální podobu čejčského katastru. Mapa by byla užitečná nejen kvůli častým odkazům na zajímavé přírodní lokality, konkrétní polní tratě, ulice, historické památky atd., ale rovněž pro potenciální návštěvníky. Předkládaná publikace totiž k výletu do Čejče dokáže zlákat.

Dana Zajoncová

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu