Vstup pro předplatitele: |
Na pně kolměji
slunce dopadá
Zvedá ke kamni kámen
Město zajíká se kosy
Nemají na bílou košili
Poskakují v kabátcích klarinetů
Město popadá dech
Koktá tramvajemi a výhybkami
Bojí se prázdna
vzduchu na půl úst
Slova z plných plic
dechem netroufají si plýtvat
Mlčky počítáme
kde strom
byl zaokrouhlen v pařezu
(Jindřich Zogata)
Občas, když se dívám z nějakého vršku na střechy domů, věže, sídliště, komíny továren, ulice, snažím se představit si, jak ta místa dole vypadala předtím, než se tam začalo rodit město. Samozřejmě stačí si propojit vzhled krajiny před městem a za městem a nemůžete se o mnoho mýlit.
Jste-li ale detailisté a pokud platí, že názvy ulic by měly vyjadřovat historii či tradice míst, kudy procházejí, pak si vezměte k ruce plán města a podle názvů ulic si dosazujte jako takové „urbipuzzle“ původní přírodní lokality. Nefunguje to vždy, protože v mnoha případech tvůrci městského názvosloví přitáhli jméno ulice tak říkajíc za vlasy. Třeba v Brně je zhruba půldruhého tisíce názvů ulic a z toho jen asi padesátka vyhovuje nabízené metodě. Ale to nevadí, protože například v ulici jménem Sosnová sousední lesík určitě zasahoval mnohem dál, a podobně by to mohlo být u Dubové, Modřínové, Borků, Akátků, Jasanové a tak můžeme pokračovat, vezmeme-li Vinohrady, Viniční, Švestkovou, Třešňovou, Jabloňovou nebo Luční, Bělidla, Koniklecovou, Chrpovou, Lipovou… Najednou se vám původní místa začnou propojovat, a pokud si takto dáte vícekrát práci, po čase postačí mrknout na město, „přešaltrovat“ vidění o sto let zpátky a rázem můžete popisovat město před staletími. Nevěříte? Jistě, někdo z pamětníků může namítnout, že třeba v Třešňové nikdy třešně nezrály. Ale to nevadí, alespoň si procvičíte představivost, i ta v dnešní době mnohým schází.
Jiří Roupec