|
Vstup pro předplatitele: |
Skřapák na krku koňské kostry
Vlk puklý z ovčích strun
O drny drnká ostříž
Sluncem se práší z kalafun
Plameny uhašená žízeň
Popelem šumí listí klád
Mýtinu sžírá sebetrýzeň
Prameny snědl hlad
Den dokončený hrudou
Šeptem oznělý sten
Hřmot nesmířený s hudbou
nevyslyšený gen
(Jindřich Zogata
Dým ohnic, 1991)
Tak se u nás jmenuje čtrnáct vesniček, ponejvíce na Vysočině, ale i jinde, k tomu tři Zhořce, jedna Zhůř a jedno Zhůří. Všecko to jsou vesnice horské. (Jsou to sídla stejného založení jako dvacet Žďárů, několik Žďárků, Ždírců a ještě pár vsí podobných názvů.) Jejich jména jsou svědectvím o tom, že byly založeny při kolonizaci pustých území, po vypálení tamních lesů, na shořelých plochách. Nic nedbejme na to, že sloveso shořet dnes píšeme na počátku se s-. Ve staré češtině se předpona sloves znamenajících likvidaci objevovala často jako z(e)-: zežrati, zhubiti, zmařiti, zmordovati… Zhoře jsou možná o trochu mladší než ony Žďáry, jejichž názvy se zakládaly na starém, dnes už zaniklém slovese ždžářiti, které znamenalo „vypalovat les“, ale pořád pocházejí z doby raných kolonizací našeho území.
Dušan Šlosar