VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Cenu Josefa Vavrouška uděluje od roku 1996 Nadace Partnerství a Nadace Charty 77 za aktivní prosazování udržitelného rozvoje a za pozitivní řešení vzájemně spjatých ekologických, sociálních a ekonomických problémů. V pondělí 4. června byla cena Josefa Vavrouška v Lapidáriu Národního muzea v Praze slavnostně předána Pavlu Francovi a Karlu Hudcovi.

Pavel Franc, advokát Ekologického právního servisu (Brno), dostal cenu za obětavé prosazování práva, za popularizaci kauz občanů stojících proti úřadům či velkým společnostem, za osobní podíl na Deklaraci porozumění, která byla jako první v ČR přijata ještě před zahájením stavby továrny Hyundai v Nošovicích.

Karel Hudec, zoolog a ornitolog (Brno), dostal cenu za osobní angažovanost v jihomoravské ochraně přírody, za stavění mostů mezi různými profesemi ve prospěch životního prostředí, za osvětovou činnost v médiích a za výrazný podíl na ekologické výchově mladé generace.

Laudatio Karlu Hudcovi

Vážené dámy a pánové,

provedením chvalozpěvu na Karla Hudce měl býti pověřen ptačí sněm. Mnohohlasý sbor ptáků, ve kterém by nezaniklo jemné pískání maličkého králíčka obecného ani chraplavý tichý hlas mohutného dropa velkého, melodický flétnový hlas žluvy či tlukot slavíků, sbor, ve kterém by se ve fortissimech zvučným křikem ozývaly všechny jeho milované husy - velká, polní, běločelá i krátkozobá a hlubokým zvonivým hlasem by znělo volání orla královského, jedině tento sbor dokázal by výstižně a důstojně ocenit přínos Karla Hudce k aktivnímu prosazování šetrného vztahu lidí k přírodě. Pan doc. RNDr. Karel Hudec, DrSc. by svým ptákům jistě rozuměl. Poznává chování ptačích společenství v naší krajině celý život a to, co o ptácích ví, uložil v rozsáhlém souboru vědeckých článků a monografií. Připomenu jen, že vedl autorský kolektiv několikasvazkového kompendia o ptácích v edici Fauna ČR a SR, které opakovaně vydává nakladatelství Academia. Významně se zasloužil o to, že v tomto jedinečném díle nalezneme úplný soubor poznatků o všech druzích ptáků, které můžeme v naší přírodě obdivovat, od všudypřítomného kosa černého až po vzácného zatoulance ibise hnědého.

Karel Hudec si také uvědomil, že pro vzdělanou občanskou společnost je znalost ptáků a jejich života velmi užitečná a potřebná. Proto s malířem Janem Dungelem připravili výtečný kapesní Atlas ptáků České a Slovenské republiky, sloužící nám všem, kdož máme ptáky rádi, všímáme si jich v okolí bydliště či při toulání krajinou, chceme je poznávat a rozumět jejich chování. Milovníci ptáků, kteří kapesní Atlas ptáků hojně používají, patří k tichému souručenství lidí, kteří mají rádi přírodu a snaží se svým chováním vědomě naplňovat ideál trvale udržitelného způsobu života.

Dovolte mi ocenit prozíravost poroty, která Karlu Hudcovi udělila letošní Cenu Josefa Vavrouška. Považuji Karla Hudce za následováníhodný příklad občana, který celý život prokazatelně usiluje o „pozitivní řešení vzájemně spjatých ekologických, sociálních, ekonomických i dalších problémů v oblasti ochrany životního prostředí a udržitelného rozvoje“. Činí tak promyšleně, soustavně, usilovně a nezištně. Nevšedně trpělivě je schopen ekologická stanoviska vysvětlovat a obhajovat nejrůznějšími formami, od vědeckých prací a populárních článků přes osobní jednání s lidmi (vždy překvapivě zná všechny, které je možno a nutno oslovit, jak místního hajného či starostu obce, tak i ministra či pěvkyni Magdalenu Koženou) až k aktivitám divadelním. Díky tomu Karel Hudec podstatně přispěl a stále přispívá k rozvíjení činnosti ekologických nevládních neziskových organizací, především brněnské základní organizace Českého svazu ochránců přírody Veronica. Pokusím se jeho aktivity ve Veronice stručně shrnout:

• patří k zakladatelům a kmenovým autorům časopisu Veronica, od počátku je členem redakční rady, za dvacet let pro Veroniku připravil 151 příspěvků, od poutavých zajímavostí z přírody (např. objevný seriál zpráv o životě populace bílých veverek na brněnském Ústředním hřbitově) přes hloubavé recenze rozmanitých publikací a zasvěcené články o přírodě a její ochraně až po promyšlené komentáře k rozmanitým aspektům aktuálního dění v ochraně životního prostředí
• pomáhal zakládat Ekologický institut Veronica, byl od počátku členem Rady EIV a podstatně přispěl k tomu, že institut dlouhodobě naplňuje nejednoduché základní poslání: prosazovat šetrný vztah k přírodě
• pomáhal zakládat a jako místopředseda správní rady významně ovlivňuje činnost Nadace Veronica, podporující místní i regionální projekty na zachování přírodních a kulturních hodnot krajiny, zejména na Moravě a ve Slezsku

Renesanční rozměr příkladného občana Karla Hudce doplňují jeho úspěšné aktivity sportovní (za mlada byl přeborníkem republiky v plavání, dosud je plaveckou hvězdou mezi seniory) a především divadelní. Troufám si Karla Hudce označit jako labuť svrateckou. Vždyť podobně jako William Shakespeare, labuť avonská, založil Hudec vlastní divadlo, stal se jeho principálem, hlavním autorem, režisérem i hercem. A také našel následovníky, kteří pokračují v jeho stopách. Karel Hudec založil neformální, neregistrované, neziskové, nikým nepodporované a přitom velmi úspěšné divadelní sdružení A.I.D.S. (akademický insitní divadelní soubor), jehož představení závistivě sledují i profesionální divadelníci, kteří nemohou pochopit, jak představení skupiny ochotníků může naplnit divadelní sál. Nezapomenutelné bylo již první divadelní představení A.I.D.S. Šest doktorů věd (titul DrSc. byl kvalifikační podmínkou účasti v hereckém souboru) ve hře „Karel Darwin zaměstnancem akademie věd“ přesvědčivě demonstrovalo, proč by Darwin v konkurzu na místo v ústavu naší akademie nemohl uspět. Následovala řada dalších premiér (obvykle současně i derniér), hraných ochotnými spřízněnými přáteli, vždy beznadějně vyprodaných. Hry jsou vždy původní, navazují na nejlepší tradice dadaismu, surrealismu a absurdního divadla, nastavují zrcadlo byrokratické a technokratické omezenosti, pýše a tuposti, tematicky je lze označit jako hořké komedie ze současného života lidí v globalizované přírodě.

Znám Karla Hudce více než pětatřicet let. Vždy pro mne bylo velkou ctí a opravdovým potěšením spolupracovat s ním. Vždy pro mne byl příkladem občana zaujatého pro řešení věcí veřejných, pro vytrvalé hledání udržitelných východisek ve vztahu lidí a přírody, vzorem občanských ctností, spolehlivosti a slušnosti, a to i v dobách, kdy slušnost byla spíše na závadu. Mohu odpovědně potvrdit, že Cena Josefa Vavrouška za rok 2006 je ve správných rukou.

Antonín Buček

Pozn. red.: Laudatio přednesl autor při příležitosti udělení Ceny Josefa Vavrouška