VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Pojem Česká Kanada je v literatuře i mezi veřejností chápán jako území s mnohem větší rozlohou, než jak odpovídá Přírodnímu parku Česká Kanada. V turistických průvodcích je většinou popisován i s přilehlými oblastmi Dačicka, Slavonicka a Jindřichohradecka.

Česká Kanada leží v jižních Čechách na jihovýchod od Jindřichova Hradce a své pojmenování získala zásluhou mírně drsného klimatu připomínajícího klima Kanady. V tomto článku se chceme věnovat pouze území přírodního parku, které leží zhruba mezi obcemi Nová Bystřice, Sedlo, Horní Pěna, Kačlehy, Člunek, Kunžak, Mosty, Olšany, Markvarec, Český Rudolec a Slavonice, jižní hranice kopíruje státní hranici s Rakouskem.

Přírodní park byl vyhlášen 1. července 1994. Dne 6. 4. 2004 bylo vydáno nařízení krajského úřadu, které poněkud změnilo jak ochranné podmínky, tak i hranice území. Jeho rozloha je nyní 283 km2. Největší část přírodního parku leží v Javořické vrchovině, ale okrajově zasahuje i do geomorfologických celků Křemešnická vrchovina a Křižanovská vrchovina. Základními horninami jsou kyselé žuly a granodiority, méně se vyskytují ortoruly a migmatity. Českou Kanadou probíhá hlavní evropské rozvodí Labe-Dunaj. Nejvyšším vrcholem je Vysoký kámen (738 m n.m.) ležící poblíž obce Kunžak. Průměrná nadmořská výška se pohybuje mezi 550 a 650 m.

Pro oblast jsou typické rozsáhlé lesní celky i početné rybníky. Na plochých vrcholcích se nacházejí balvany, ve skalních útvarech z hrubozrnné žuly se vytvořily skalní mísy, v okolí Landštejna též viklany. Zachovat relativně neporušenou krajinu se podařilo zásluhou nedávné historie, kdy celá oblast byla uzavřena jako pohraniční pásmo.

Z turistických zajímavostí na území přírodního parku patří k nejvyhledávanějším asi zřícenina kdysi strážního hradu Landštejna z počátku 13. století, který leží poblíž hranic s Rakouskem. Hrad byl původně královský a později Vítkovský. Unikátem je rovněž dodnes provozovaná úzkorozchodná trať z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice (rozchod kolejí 760 mm, stavba této první ze dvou větví započala roku 1896), po které je možné se svézt motorovými i parními vlaky.

Historie osídlení a hospodaření v oblasti

Díky drsnějšímu klimatu i charakteru krajiny zůstávala místní oblast zřejmě jen málo osídlená. V oblasti Pfaffenschlagu a Slavonic byly nalezeny pozůstatky kamenných nástrojů z období neolitu. Slovanské osídlení postupovalo zvolna zhruba od konce 10. století. Z hlediska tohoto období se jeví jako velmi zajímavé nálezy ze zaniklé středověké vesnice Pfaffenschlag u Slavonic. Dokládají totiž také způsoby hospodaření a rozvoj zemědělství. První stopy hospodářské činnosti člověka byly díky pylovým diagramům vysledovány v 11. století, kdy došlo k náhlému poklesu lesních dřevin a nástupu obilovin. První sídliště v Pfaffenschlagu byla hradištního charakteru, obydlí byla jednoprostorová s roubenými či pletenými zdmi pomazanými hlínou. V hradišti byly obilné jámy na žito a pšenici. Chov dobytka byl asi málo rozsáhlý, soudě podle malého podílu pylů travin a lučních rostlin z té doby. Přes léto se dobytek pásl v ohradách, v zimě byl ve chlévech. Nález přeslenů svědčí pro pěstování lnu, konopí a chov ovcí.

Na procesu středověkého osídlení se podílelo obyvatelstvo z přilehlého Rakouska. Území císař Friedrich I. Barbarosa roku 1179 přičlenil k državě hradu Raabs. Vesnice z té doby mají v názvu lokátora s koncovkou -s (Rudolec - Rudolts či Matějovec - Mattes). Roku 1260 Přemysl Otakar II. udělil hrabství Raabs Vokovi z Rožmberka a území se tak vrátilo k českým zemím.

V 15. století byla část zdejších sídlišť pustá či zaniklá, neboť bývala ve vlastnictví nižší šlechty, která se dostala po období husitských válek do hospodářské a sociální krize. Tato nižší šlechta, která obvykle vlastnila pouze jednu vesnici, se musela věnovat vlastnímu hospodářství a významným zdrojem příjmů se stávaly rybníky, které byly na Slavonicku budovány již od poloviny 14. století (1317 rybník v Českém Rudolci).

Lesní společenstva

V původních lesích do doby, kdy jejich druhovou skladbu začal významně ovlivňovat člověk, dominovaly buky a alespoň místy i jedle bělokorá. Jedlobukové lesy dnes již patří většinou minulosti. Pěkně zachovalé jsou pouze bučiny v PR Fabián, ležící již mimo území přírodního parku. Vyšší podíl buku a jedle pak můžeme najít ještě například v lesích jižně od Číměře. V lesích na jižním okraji přírodního parku žije menší populace naší největší kočkovité šelmy rysa ostrovida. Můžeme tu najít i typické ptačí druhy kulíška nejmenšího, čápa černého, žlunu šedou aj.

V podmáčených územích je dnes významný podíl olšových luhů s olší lepkavou. V nejvyšších polohách můžeme podél potoků najít porosty podmáčených smrčin. V nich roste pro jižní Čechy typická dřípatka horská. V olšinách jsou poměrně hojné bledule jarní. Zejména na Novobystřicku rostou i lesy, ve kterých na písčitém či rašelinném podloží dominuje borovice lesní.

V lesích velmi romanticky působí žulové balvany stojící osaměle nebo často i ve skupinách. Nejvýznamnější soustředění těchto útvarů jsou v okolí Kunžaku (Vysoký kámen, Terezín), Číměře a Nové Bystřice (skalní stěna u Hradiště) či v okolí hradu Landštejn. Mezi takovými skalkami a balvany občas hnízdí výr velký.

Louky a pastviny

Mezofilní louky jsou i v této oblasti převážně přeměněny v intenzivní travní kultury. Díky nepřístupnosti, odlehlosti a obtížné intenzifikaci se někdy, zejména na okrajích zemědělských ploch a na vrcholech či svazích kopců, dochovaly relativně zachovalé podhorské smilkové louky a vřesoviště. Významnější lokality takových luk jsou například v přírodní rezervaci Skalák u Senotína a v okolí Kunžaku v lokalitě Jitra. Častější jsou zejména vlhké varianty smilkových luk. Jejich větší porosty se většinou v mozaice se střídavě podmáčenými bezkolencovými loukami nacházejí například v přírodní rezervaci Krvavý a Kačležský rybník (těsně sousedící s přírodním parkem).

Typické pro tuto oblast jsou jalovcové pastviny. Jsou to místa, kde se často ve shlucích balvanů pásal dobytek a dnes se zde vyskytuje zejména brusnicová vegetace nebo vegetace smilkových pastvin. Nejzachovalejší plochy balvanitých pastvin se dochovaly v PR Hadí vrch. Kromě typického jalovce obecného tu můžeme najít například prhu chlumní.

Typickým druhem nízkostébelných pastvin býval sysel obecný. Jeho populace, které dokonce působily škody na polích, dnes mizí. V České Kanadě se do současné doby udržel sysel u obce Lomy a zatím ještě poměrně prosperující populace je rovněž u rybníka Osika.

Z plazů se, především na mezích a okrajích luk, můžeme setkat s populacemi vzácné užovky hladké. Naopak druhem vysokostébelných travních porostů je chřástal polní, který se v přírodním parku vyskytuje především v okolí Nové Bystřice a Starého Města pod Landštejnem.

Mokřady

Kromě už zmíněných vlhkých lesních společenstev a vlhkých variant smilkových trávníků najdeme v přírodním parku Česká Kanada plochy střídavě podmáčených, podmáčených a rašelinných luk a drobná luční rašeliniště. Pro tyto louky jsou typické například prstnatce májové nebo vrba rozmarýnolistá, tolije bahenní a vachta trojlistá.

Především na březích rybníků můžeme najít společenstva vysokých ostřic či mezotrofní vegetaci s ďáblíkem bahenním nebo pro jižní Čechy typickou vrbinou kytkokvětou.

Na rašelinných loukách se velmi vzácně vyskytuje i bařička bahenní, hrotnosemenka bílá a suchopýrek alpský. Hojnější jsou známá rosnatka okrouhlolistá či klikva bahenní.

V mokřadech se vyskytuje i typická mykoflóra, například vzácný jazourek srstnatý a další. Z plazů jsou pro tyto lokality typické ještěrka živorodá a dnes poměrně vzácná zmije obecná. Hnízdit zde pak můžeme vidět např. bekasinu otavní.

Vodní plochy a vodní toky

I tato společenstva jsou člověkem silně ovlivněná. Zejména drobné toky jsou často narovnané, zahloubené a opevněné dlažbou, nebo dokonce zavřené do odvodňovacích trubek. Podobně technicky upravená je i většina větších potoků v zemědělské krajině. Vzhledem k tomu, že je území poměrně hodně zalesněné, můžeme zde ale ještě stále nalézt potoky přírodního charakteru. Nejvýznamnějšími vodními toky v oblasti jsou Koštěnický potok (ve středověku označovaný jako říčka Hostice) s přítokem Lhotský potok a také potoky Dračice a Pstruhovec. Především v přítocích těchto potoků žijí populace raka říčního. Z hlediska ichtyofauny je nejvýznamnější právě Koštěnický potok s výskytem mihule potoční a sekavce podunajského. Nachází se zde i početná populace evropsky významné vážky klínatky rohaté.

Většinu vodních ploch tvoří rybníky. Tyto člověkem vytvořené vodní nádrže se po svém vzniku staly vhodnými územími pro faunu a flóru stojatých vod. Právě diverzita vodních organismů je zřejmě nejcennější složkou bioty této oblasti. Vzácné organismy najdeme jak mezi řasami (např. řasa Oedogonium slavonicensis), tak mezi vyššími rostlinami. Hojná je zde například puchýřka útlá, vyskytuje se zde také pobřežnice jednokvětá, druh typický pro severská jezera, ale i vzácné druhy rdestů apod.

Podobně v živočišné říši najdeme vzácné druhy mezi drobným zooplanktonem, třeba perloočku hrbatku jezerní, vodním hmyzem, například evropsky chráněnou vážku jasnoskvrnnou, i obojživelníky - významné jsou populace skokana ostronosého. Území rovněž patří do areálu hojného výskytu vydry říční. Na rybniční oblasti jsou svým hnízděním vázáni také někteří ptáci, významné je zejména hnízdění vodouše kropenatého, hnízdí zde ovšem i majestátní orel mořský.

Přírodní park Česká Kanada nejen stojí za návštěvu, ale především si zasluhuje naši trvalou péči a ochranu.

Jana Dvořáková, Ing. Petr Hesoun - Hamerský potok, o. s., Nežárecká 103, Jindřichův Hradec