Čtení na tyto dny

Česna

Včely snášejí vosk na pečeti
a pohankový med
na dvoje sliby pod přísahou
na ztuhlý úsměv kolem úst

V té dvojí lásce zapřisáhlé
nebeskou modří drnčí na zápěstí sklo

Matku včelstev vynášejí z úlu
česnem - puklinou v pečeti

(Jindřich Zogata
Dým ohnic, 1991) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pralesy Zakarpatí

Tomáš Koutecký, č. 4/2018, s. 5-9, pro předplatitele

Příroda Ukrajinských Karpat a její ochrana

Jan Lacina, č. 4/2018, s. 5-11, pro předplatitele

Poloniny a pastevectví

Václav Štěpánek, č. 4/2018, s. 18-21, pro předplatitele

Jak vesnice k městu Brnu přirůstaly

Jan Lacina, č. 4/2018, s. 39

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Hřib satan – vzácný jedovatý hřib


Vladimír Antonín, č. 4/2007, s. 29

Hřib satan (Boletus satanas), alespoň co se týká jména, patří mezi nejznámější houby. Velká část houbařů se s ním však v lese vůbec nesetkala. Patří totiž mezi velmi vzácné houby rostoucí pouze v nejteplejších oblastech naší republiky. Někdy se mohou houbaři setkat se jménem „satan“ i na Vysočině, ale tam jsou místně takto nazývány dva hořké hřiby - hřib kříšť (Boletus calopus) a hřib žlučník (Tylopilus felleus).

Hřib satan tvoří masité plodnice s 10-25 (30) cm širokým, v mládí polokulovitým, pak postupně polštářovitým až sklenutým, nepravidelně vrásčitým až hrbolkatým, ve stáří obvykle jemně políčkovitě rozpraskaným kloboukem, který je bělavě krémový až stříbřitě šedý, místy s hnědoolivovými skvrnami, na okraji může být i narůžovělý. Rourky pod kloboukem jsou 1-2,5 cm dlouhé, žlutoolivové a mají dosti drobné, v mládí žluté, brzy však červené až oranžově červené póry, které po otlačení modrají. Třeň bývá 10-12 cm dlouhý a 5-12 cm široký, zejména ve spodní polovině břichatý, na horní polovině žlutý a nesoucí drobnou žlutavou až červenavou síťku, na dolní polovině karmínově červený. Dužnina je bělavá až nažloutlá, na řezu mírně modrající, má oříškovou chuť a v mládí příjemnou vůni, ale ve stáří a při zavadání velice nepříjemně hnilobně páchne. Velice vzácně se můžeme setkat s xantoidní formou satana (tj. formou, u které částečně nebo zcela chybí v barvě plodnice červená barva), která bývá nazývána hřib hlohový nebo hřib satan hlohový (B. satanas f. crataegi). U nás je tato forma známa z méně než pěti lokalit.

Hřib satan roste dosti vzácně, obvykle od června do září, jednotlivě i v početných skupinách, v teplomilných listnatých lesích, především pod duby, habry a buky. Za syrova nebo po nedostatečné tepelné úpravě je prudce jedovatý a způsobuje úporné a silné žaludeční a střevní obtíže provázené velkou dehydratací organismu. Po důkladném povaření je však neškodný; přesto jej k jídlu nedoporučujeme.

Hřib satan je pro svou vzácnost zařazen mezi zranitelné druhy (vulnerable) do Červeného seznamu hub (makromycetů) České republiky (Holec et Beran, eds., 2006) a mezi silně ohrožené druhy do připravované novelizace vyhlášky č. 395/92 Sb. a seznamu zvláště chráněných druhů. Obvykle se s ním setkáme skutečně jen ojediněle. Výjimkou v jeho růstu bylo asi třítýdenní období na přelomu srpna a září loňského roku. V této době se na svých stanovištích vyskytoval dosti často. Jiné roky jej však téměř nenajdeme.

Záměna hřibu satana je možná pouze za některé houby z jeho blízkého příbuzenstva. Je to např. hřib nachový (B. rhodoxanthus), který se liší především sytě žlutou, intenzivněji modrající dužninou a výraznou tmavočervenou síťkou na žlutém povrchu třeně. Velmi vzácným druhem je hřib rudonachový (B. rhodopurpureus), charakteristický tmavě masově červeným až purpurovým kloboukem a sytě žlutou, na řezu velice rychle modročernající dužninou. V příbuzenstvu hřibu satana je však ještě popsáno několik dalších drobnějších a dosti proměnlivých druhů, např. h. satanovitý (B. satanoides) s kloboukem často s načervenalým nádechem, víceméně kyjovitým, téměř celým červeným třeněm a nažloutlou, na řezu šednoucí a pak modrající dužninou nebo hřib Le-Galové (B. legaliae), který má v mládí bělavě hnědý, pak hnědý až hnědoolivový, na okraji a po otlačení načervenalý klobouk, chromově žluté, pak olivově žluté rourky s póry od mládí karmínově červenými, ve stáří špinavě oranžovými a krátký a tlustý žlutý třeň v horních dvou třetinách pokrytý výraznou červenou síťkou; dužnina je světle sírově žlutá, na řezu rychle zelenomodrající a příjemně vonící.

Pokud se s touto krásnou houbou v přírodě setkáte, bylo by vhodné na jeho lokalitu upozornit některého z mykologů nebo houbařskou poradnu.

Vladimír Antonín

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu