VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Národní park Šumava se rozkládá na ploše 68 064 ha, z čehož je 54 184 ha lesů, 5 868 ha zemědělských pozemků, 6 849 ha ostatních ploch a 1 097 ha vodních ploch. Bezlesí mimo zastavěné plochy tedy tvoří necelou čtvrtinu jeho celkové rozlohy. Je to však podíl velmi významný, neboť právě tyto plochy představují různorodá stanoviště, do kterých je soustředěna drtivá většina druhové rozmanitosti Šumavy. Patří sem unikátní lokality přirozeného bezlesí, jako jsou vodní toky, kterým zde vévodí niva Vltavy se svými luhy, kamenná moře, rozlehlé šumavské slatě či ledovcové kary s jezery stejně jako člověkem druhotně vytvořené louky a pastviny. V nelesních formacích je soustředěna naprostá většina ochranářsky významných, ohrožených a chráněných druhů (asi 80 %). Mezi nejvýznamnější patří právě luční bezlesí, ve kterém je soustředěno odhadem nejméně 60 % celkové druhové diverzity Šumavy.

Vznik a vývoj bezlesí

Většina bezlesých ploch na území Národního parku Šumava vznikla v různých časových obdobích teprve v důsledku kolonizační činnosti člověka na úkor původních především bukových a smrkových lesů. Druhá polovina 17. a zejména pak 18. století bylo obdobím vyvrcholení tlaku na odlesňování značných částí i tzv. vyšší Šumavy v důsledku poslední vlny jejího osídlování (rozvoj sklářství a těžby dřeva). Na trvalosti a intenzitě využívání takto odlesněných ploch záviselo, zda se zde udrželo částečné nebo úplné bezlesí od prvního odlesnění dodnes, nebo zda existence bezlesí měla pouze dočasný charakter. Je tedy zřejmé, že drtivá většina bezlesí nevykazuje stav navozený dlouhodobým historickým působením člověka, jako třeba v teplých oblastech České křídové tabule či jižní Moravy. Tento stav se odráží např. v ne zcela stabilizované a vyhraněné vegetaci tzv. horských trojštětových luk, které v minulém století sloužily často jako pole.

Druhotné bezlesí Šumavy prodělalo v minulosti řadu vývojových etap a změn. Asi nejvýrazněji se zde projevilo vysídlení části celého příhraničního regionu, vytvoření hraničního pásma, vojenských výcvikových prostorů a tzv. „železné opony“ a následně zavedení zemědělské velkovýroby v 60. letech minulého století, kdy místy došlo k narušení rovnováhy ekosystémů šumavské krajiny. Dalším výrazným zlomem majícím vliv na druhovou diverzitu bylo plošné zatravnění pozemků na přelomu století.

Vlivem výše uvedených změn v krajině utrpěla široká garnitura rostlin; z oblasti vymizela řada vzácných a ohrožených druhů rostlin, jako je např. hořeček mnohotvarý pravý (Gentianella praecox subsp. praecox), skřípinka smáčknutá (Blysmus compressus), všivec žezlovitý (Pedicularis sceptrum-carolinum), jílek oddálený (Lolium remotum) aj.

V současné době není zcela reálné navrátit do krajiny malovýrobní charakter zemědělského hospodaření z doby, kdy Šumava byla plně osídlena. Část pozemků zarůstá nálety dřevin, na neobhospodařovaných loukách často expandují konkurenčně silné druhy jako ostřice třeslicovitá (Carex brizoides), metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa) nebo medyněk měkký (Holcus mollis). Vlivem sukcese došlo také ke značné redukci ploch bezlesí ve prospěch lesních a především plášťových ekosystémů. Je zde patrný posun v současném využívání krajiny, kdy drtivá většina venkovského obyvatelstva již není existenčně závislá na vlastní zemědělské produkci, takže mnohé biotopy ztratily svůj hospodářský význam.

Problémy obhospodařování

Většina zemědělsky využitelných ploch je obhospodařována místními zemědělci v rámci agroenvironmentálních programů s využitím dotačních titulů. Pozemky spravuje Správa NP a CHKO Šumava (dále jen Správa) a dosud také Pozemkový fond ČR. Ten postupně většinu pozemků převádí na Správu, která v současné době spravuje 1 940 ha trvalých travních porostů (TTP) a 5 187 ha ostatních ploch. Z obhospodařování jsou zpravidla vyčleněny plochy podmáčené, zrašelinělé, prameniště či jiná na narušení náchylná stanoviště. Daní za nenarušení stanoviště je však postupné zarůstání těchto ploch nálety a postupná degradace vlivem neobhospodařování. Jistý podíl ploch (v NP asi 65 ha) je udržován z Programu péče o krajinu (PPK). Tyto tzv. speciální managementy představují především ruční kosení, pastvu ovcí nebo skotu, zpravidla na botanicky významných plochách, provádění redukce náletových dřevin či likvidaci invazních druhů rostlin.

Většina pozemků v NP je obhospodařována pastvou. Není to vždy ideální řešení, ale podstatná část těchto pozemků není přístupná mechanizaci a nelze je tak udržovat sečí. Pastviny často představují plochy v krajině s větším zastoupením rozptýlených dřevin a s pozůstatky po osídlení. Tyto extenzivní pastviny, často v izolovaných enklávách, bývají spásány většinou jen jednou ročně a udržují si tak spíše charakter luk.

Sečené bývají především plochy na místě bývalých polí s upraveným povrchem, které umožňují vjezd techniky. Seč se zemědělcům vyplácí, především pokud poskytne dostatečné množství píce, chudší porosty raději udržují pastvou. Na oligotrofních krátkostébelných trávnících se smilkou tuhou se však již nevyplácí ani pastva skotu. Většina jich zůstává nevyužita, část je udržována pastvou ovcí.

Určitý problém z hlediska dodávky živin na pozemky představuje přehnojování mechanizačně přístupných pozemků, které jsou v blízkosti farem (též i ekonomické důvody), a na druhou stranu pozemky vzdálené od farmy, svažité, kamenité, zamokřené apod. jsou většinou hnojeny jen nedostatečně. Oba tyto extrémy mají dopad na složení a druhovou diverzitu lučních porostů.

Na Šumavě se nachází řada vlhkých a rašelinných luk, jejichž management představuje další problém. Mechanizaci na nich nelze použít a pastva není dobrým řešením, neboť se obvykle prolínají s oligotrofními mokřadními společenstvy, která jsou citlivá na narušování a přísun živin. O ruční kosení těchto ploch zemědělci pochopitelně nemají zájem. Porosty tak nezřídka plošně degradují v důsledku neobhospodařování.

Správa NP na základě provedeného vegetačního mapování vytvořila rámcovou koncepci péče o bezlesí. Získaná data slouží jako podklady pro navrhování, realizaci a tvorbu optimálních managementů na těchto plochách. Požadavky ochrany přírody na způsob zemědělského hospodaření jsou po projednání se zemědělcem uplatněny v příslušné nájemní smlouvě a jsou zde zohledněna omezení vyplývající z přihlášených příslušných dotačních titulů AgroEnvi programů. Existující dotační tituly však ne vždy plně vystihují potřeby ochrany přírody, proto jsou se zemědělci hledána individuální a kompromisní řešení.

Orná půda v oblasti byla plošně zatravněna. Na bývalých polích, dnes zatravněných, se zemědělci věnují především chovu masného skotu, na několika farmách i chovu ovcí. Políčka, dříve obdělávaná i ve vyšších nadmořských výškách, jsou již minulostí. Dnes je orná půda využívána na necelém 1 ha pro pěstování biopotravin. Celkově udržovaná půda na bezlesí tedy představuje ani ne 10 % celkové výměry NP.

Nelesní biotopy jsou významnou a neoddělitelnou součástí šumavské přírody, bezesporu zcela zásadním způsobem obohacují druhovou i stanovištní diverzitu a pozitivně ovlivňují krajinný ráz celého území. Cílem prováděného managementu bezlesí na Šumavě je v současné době zamezit nebo alespoň výrazně zpomalit zmenšování plochy stávajícího bezlesí.

Mgr. Libor Ekrt, Mgr. Veronika Horváthová, Ing. Milan Skolek - Správa NP a CHKO Šumava, Kašperské Hory