VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Co Vás na městě tak vzrušuje?

Vzrušuje je silné slovo. Město mě spíše provokuje, mluví ke mně, dělá mě šťastným, baví mě i kvalitně ignoruje. To vše v různých dávkách a intervalech. Je to také místo, kde trávím hodně času. Žiji v Praze a přirozeným důsledkem je, že s městem komunikuji a ono komunikuje se mnou. Se stejnou zkušeností se pak pohybuji ve všech městech, kde mám možnost pobýt nějaký čas.

Chcete se podělit o nějaký svůj výjimečný, nebo naopak běžný zážitek (příběh) s městem?

Zmínil bych například particip č. 14, který jsem vytvořil před dvanácti lety a částečně stále funguje. Na 81 pilířů mostu elektrické dráhy ve směru od nádraží Holešovice do Troje jsem do úrovně očí nasprejoval přes šablonu šipky, které při pohledu napravo ve směru jízdy tramvaje fungují jako periferní animace. Otočí se o 360°. Jeďte tudy a uvidíte. Tento most bude brzy nahrazen mostem novým a šipka tak zanikne.

Jak si Vaše dílo žije dál ve veřejném prostoru?

Jaké jsou ohlasy od lidí, obyvatel města? V Antonínské ulici č. 6 v pražských Holešovicích stojí funkcionalistický dům postavený Eugenem Rosenbergem v letech 1936-1937. Nájemníci domu mě oslovili, abych výtvarně pojednal zničenou - posprejovanou fasádu jejich domu. Rozhodli se tak na základě jakéhosi nepsaného pravidla, že sprejeři přece nesprejují přes díla jiných sprejerů. Pozvali si mě, jelikož pracuji se sprejem a šablonou. Navrhl jsem pro ně a jejich fasádu jednoduché řešení. Imitaci kachlíkového obložení ve funkcionalistickém stylu sprejovaného tmavě hnědou barvou pomocí šablon přímo na poničenou fasádu. Původní sprejované tagy tam zůstaly, prosvítajíce ve spárách mezi kachlíky, a staly se tak součástí věci. Nájemníci pro potřebu opravy mají k dispozici použité šablony, a bude-li třeba, opraví si poničenou stěnu sami.

A co práce s veřejným prostorem přináší Vám?

Jak jsem již naznačil, je to přímý kontakt s místem a situací. Reakce, napojení se a zviditelnění něčeho, co o povaze tohoto vztahu vypovídá. Samotná práce je pro mě ve své podstatě podobná práci v jakémkoliv jiném prostoru, ať je to uvnitř či venku. Co se však týká venkovního prostoru, je tam pro mne jeden přitažlivý moment, ve kterém jde o funkčnost „gesta“ vůči danému místu a následně pohledu na něj. Oproti galerijnímu prostoru má kolemjdoucí divák čas si nazvat věci svým jménem, při vstupu do galerie ale hned ví, že všechny podivné věci, které tam potká, se můžou svést na to, že je to umění.

Podařilo se Vám něco ve veřejném prostoru proměnit?

Spíše městský prostor změnil moje vnímání a chci, aby podstatu té změny vyjadřovaly věci, které v tomto prostoru dělám. Jinak mám pocit, že jestli se něco změnilo, tak je to samotné vnímání pojmu veřejný prostor. Ten se od devadesátých let, kdy vstoupil na naše území institucionálně, jaksi zmechanizoval a často je vnímán jen jako název kolonky různých grantů, jako určitá kategorie, pomocí níž se rozlišují aktivity vně a uvnitř městského organismu. Z celkového pohledu je to však velmi citlivá společenská zóna, která by se neměla omezovat například pouze na debatu o umístění soch ve městě či architektonických zákrocích v něm. To je ale na úplně jiný druh rozhovoru.

A co příroda ve městě? Nebo krajina za městem. Oslovují Vás také nějak? Vnímáte je ve vztahu k městu?

Máte pravděpodobně na mysli zeleň, stromy, květiny a veškeré rostlinstvo, co nám kromě spousty věcí vrací spotřebovaný kyslík. Toto vnímám velmi jednoduše. Každý z nás by měl dbát na soužití se stromy a zelení po všech stránkách. Ideální představa je přidat si městské stromy a keře do „přátel“, nikoli však na virtuální sociální síti, ale na té fyzické sociální síti, kterou každý z nás vytváříme a sdílíme. Při pohybu městem pak tyto přátele vnímat, mluvit s nimi a sdílet jejich postřehy o životě a o tom, co se kolem nich děje.

Rozhovor připravily
Dana Zajoncová a Magdaléna Křížová

Participy jsou obrazy vznikající pro konkrétní místo nejen nastříkáním sprejem přes šablonu. Každý particip má své číslo a komentář. Nejde o artefakty, ale spíše o příběhy a situace. Užívají symbiózních a parazitních norem - vztahů, ve smyslu napojení se na něco, co je zaběhnuté, dané, okoukané, a stojí tak na okraji dennodenního vnímání. Nechtějí cokoli řešit, pouze se snaží zviditelnit tyto okrajové zóny - nastavením, umístěním na přesná místa, která jsou ohmatávána nespočtem lidských pohledů bez nejmenšího podezření a rozrušení - účastní se na těchto místech svou přítomností.

Tomáš Vaněk (1966 Počátky)
Žije a působí v Praze, patří k nejvýraznějším a nejzajímavějším současným českým umělcům pohybujícím se ve veřejném prostoru. Od roku 1999 vytváří tzv. participy. V roce 2001 získal Cenu Jindřicha Chalupeckého. Je členem skupiny BJ a v roce 2000 založil s Jiřím Skálou a Vítem Havránkem PAS - Produkci Aktivit Současnosti. tomas.vanek(zavináč)particip.tv