VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Dlouhodobou činností člověka v podhůří Orlických hor vznikla z krajiny přírodní krajina kulturní, kde podstatná část původních lesů ustoupila lidským sídlům, loukám, pastvinám a polím. Tato pozvolná přeměna proběhla i v katastru obce Těchonín (1 901 ha), jež se nachází v severovýchodní části bývalého okresu Ústí nad Orlicí nedaleko státních hranic s Polskou republikou. Její území je mimo jiné součástí Přírodního parku Suchý vrch a Buková hora, povodí protékající řeky Tiché Orlice je součástí Přírodního parku Orlice. Nachází se zde chráněná oblast přirozené akumulace vod a vyskytují se zde lokality s důležitými vodními zdroji.

Katastr obce je situován v dosti členité krajině o nadmořských výškách od 450 po 880 m n.m., proto tato oblast, porostlá hustým pralesem, zůstávala dlouho neosídlená. Pozvolna se však krajina vyvíjela dál, přes sklárenské období (16. stol.), kdy byl les postupně pálen a mýcen, až téměř k celoplošně zemědělsky obdělávanému území (17. stol. až 1. polovina 19. stol.). Pole a také louky byly tehdy členěny množstvím dnes již neexistujících cest, teras a mezí, které byly v podstatě jedinou formou rozptýlené vegetace ve zdejší krajině. Od počátku 20. století lesa postupně opět přibývalo, nejvýše položené úseky byly uměle zalesněny. Po roce 1949 proběhly kritické změny (meliorace, scelování pozemků, intenzivní zemědělství) vedoucí k degradaci krajiny. Jen díky osvícenosti místních zemědělců byly v roce 1960 velké plochy osety jetelotravní směsí a převedeny na pastviny. Hojnější návrat k pastvinářství se však projevil až po roce 1989. V roce 1991 pak došlo na zemědělských pozemcích k vítanému přechodu na alternativní hospodaření a výrobu biopotravin.

V současnosti zástavba v Těchoníně tvoří pouze 5 % z celkové plochy katastru. Největší plochu zaujímá les (zhruba 2/3 území). Mezi zástavbou a lesem se nachází zemědělská půda, různým způsobem obdělávaná. Převažují pastviny a menší měrou louky. Pole se vyskytují v těchonínském katastru pouze v jižní části, kde tvoří větší celek, na Celném jsou nepravidelně roztroušena mezi louky a pastviny. Zbytek jsou hůře obdělatelné plochy (zůstávající v současné době ladem), meze, mokřady a rozptýlená vegetace různého charakteru.

Již dříve učiněný poznatek o zvyšování druhové pestrosti místních luk a pastvin lze jen potvrdit. Během šestnácti let, kdy se způsob zemědělství v krajině odklonil od velkoplošného intenzivního hospodaření, došlo v podhůří Orlických hor k významným změnám. Přetrvávající ekologické zemědělství s využitím pastvy skotu a ovcí neustále přispívá k rozvoji bohatších společenstev a k hojnému šíření druhů „zatlačených“ v období intenzivního hospodaření na hůře obhospodařovatelné plochy, např. meze, lesní ekotony či prudké svahy ponechané ladem. Zatímco v lesních porostech s převažujícími smrkovými monokulturami počet rostlinných druhů neustále klesá, u travních porostů se vlivem současného managementu zvyšuje.

Nejvyšší druhová pestrost byla zjištěna u několik let neudržovaných lad (průměrně 26 druhů na plochu 10 × 10 m). U pastvin pro ovce či extenzivně využívaných částí pastvin pro skot je počet druhů ještě vyšší (28). Naopak nejmenší druhová rozmanitost se ukázala u lesních společenstev (průměrně 8 druhů bylinného a mechového patra na plochu 20 × 20 m) a rašelinišť (8), intenzivních pastvin pro skot (12) a polokulturních luk (15). V případě lesních společenstev a rašelinišť se jedná spíše o přirozeně druhově chudá společenstva ovlivněná stanovištěm a vzájemnými vztahy rostlin; u pastvin pro skot a polokulturních luk je nízký počet rostlinných druhů nejspíše výsledkem typu údržby daných lokalit.

Vzhledem k původní seté jetelotravní směsi, složené z jílku vytrvalého, srhy říznačky, psárky luční, kostřavy červené, trojštětu žlutavého, psinečku výběžkatého a jetele plazivého, a k poměrně krátkému období alternativního zemědělství lze tedy počet druhů v trvalých travních porostech označit za relativně vysoký. Na pastvinách pro skot je v současné době kromě původně vyseté kostřavy červené hojná třezalka tečkovaná a řebříček obecný, intenzivně se šíří také ruderální druhy jako smetánka lékařská či šťovík tupolistý. Na pastvinách využívaných ovcemi, což jsou většinou chudší a sušší stanoviště, vznikla druhově bohatší společenstva. Můžeme zde nově nalézt psineček obecný, řebříček obecný, zvonek okrouhlolistý, hvozdík kropenatý, světlík lékařský, rozrazil lékařský i mateřídoušku vejčitou.

U polokulturních luk chudších stanovišť jednoznačně opět převažuje původně setá kostřava červená, z imigrujících druhů trav dominuje psineček obecný. Na polokulturních loukách s bohatší zásobou živin se většinou vyskytují druhy náročnější na dusík (ruderální druhy). Nechybí zde srha říznačka, smetánka lékařská, jetel luční i plazivý, v pozdějších aspektech pak zejména květem dominuje typická máchelka srstnatá a podzimní. Postupně se však rozšiřuje i řebříček, zvonek rozkladitý i okrouhlolistý, rozrazil rezekvítek, svízel bílý či ovsík vyvýšený.

Na ladech lze nejčastěji nalézt zvonek rozkladitý, okrouhlolistý, třezalku skvrnitou a koncem léta nepřehlédnutelnou chrpinu luční. Bez jakéhokoliv managementu jsou ve zdejší krajině také meze. Vzhledem ke scelování pozemků a melioracím zbyly v současnosti pouze na nepatrné rozloze. I přes malou rozlohu se však díky nim rozšiřuje na okolní chudší a sušší stanoviště vřes obecný, jestřábník chlupáček, smilka tuhá, mateřídouška vejčitá nebo smolnička obecná. Rovněž u řady mokřadů byly v dřívější době provedeny meliorace, které způsobily zánik těchto biotopů. Dnes se opět objevuje podmáčení a navracejí se původní druhy jako blatouch bahenní, tužebník jilmový, vrbina obecná, skřípina lesní aj. Na loukách, pastvinách, mezích a ladech se též vyskytují ve značném množství náletové dřeviny, nejčastěji bříza bělokorá, modřín opadavý, topol osika a ve vlhčích místech pak olše lepkavá nebo vrba jíva.

Otázka vývoje druhů na tomto území je už vzhledem k historii využití krajiny velice zajímavá, navíc příliv nových druhů či šíření dříve potlačených druhů probíhá velikou rychlostí. Dokladem může být výskyt třezalky tečkované. Ještě před pěti lety se zde bylo možné setkat pouze s třezalkou skvrnitou, omezeně pak s třezalkou čtyřkřídlou. Před třemi lety se třezalka tečkovaná objevila podél silniční komunikace. Dnes se postupně mísí s třezalkou skvrnitou, dokonce na pastvinách nad silnicí místy i převládá. Bohužel stejně rychle se tu např. podél toků i všech komunikací šíří invazní, ale půvabná netýkavka žláznatá.

Prozatím se migrace druhů na zdejším území zdá být spíše přínosná. Kde však najít správnou hranici, kdy přínos přestává být přínosem a začíná být spíše problémem?

Ing. Zuzana Špinlerová, Ph.D. - Lesnická a dřevařská fakulta MZLU v Brně