Vstup pro předplatitele: |
Mám rád minerální vody
pro jejich zemitost
A kdykoliv je piju
tak si představuji
jak vyvěrají z Běloves
z Korytnice
či z Moravského Berouna…
A jak mě cévy zanáší
nejvzácnější kovy
Mám rád minerální vody
po kterých nikdy nejsem
ani vážnější
ani šťastnější
než doopravdy jsem
(Zdeněk Volf)
Olšiny bývají pro člověka často dosti nehostinným prostředím - mokro, kopřivy, svízel přítula a další „nástrahy“ mu zde ztrpčují život. Proto nejsou ani častým cílem houbařů. Můžeme zde však nalézt mnohé vzácné a zajímavé druhy hub. Jedním z nich je ryzec lilákový (Lactarius lilacinus).
Ryzec lilákový je drobnější houba s 2-8 cm širokým, zprvu nízce sklenutým, pak uprostřed vmáčklým, nepásovaným, plstnatým a ve stáří jemně rozpraskaným kloboukem, který bývá obvykle světle růžově šeříkově fialový. Lupeny jsou dosti řídké, krátce sbíhavé, světle oranžové. Třeň je 3-6 cm dlouhý a 5-10 mm široký, válcovitý až úzce vřetenovitý, ojíněný, světle oranžový. Dužnina bývá naoranžovělá, na řezu pomalu šednoucí a je bez výrazné vůně. Plodnice po poranění roní bílé, vodnaté, někdy při zasychání světle zelenající mléko mírné až nahořklé chuti. Je sice jedlý, ale chutí nikterak nevyniká a i vzhledem ke své vzácnosti nemá z praktického hlediska žádný význam.
Je to terestrický druh tvořící mykorhizu u nás s olší lepkavou (Alnus glutinosa) a olší šedou (Alnus incana), v Rakousku a Švýcarsku roste v horách také pod olší zelenou (Duschekia alnobetula, Alnus viridis). Nalezneme jej vzácně od srpna do listopadu, obvykle ve skupinách, někdy i v trsech, od pahorkatin do hor (jen vzácně v nížinách), na podmáčených místech, především na mírně kyselých až kyselých stanovištích na těžších půdách. Zdá se, že je dobrým indikátorem „lepších“ olšin.
Počet známých současných lokalit tohoto druhu u nás se pohybuje kolem 25. Jednak pro nízký počet lokalit a jednak pro jeho výskyt na ohrožených stanovištích byl zařazen mezi ohrožené druhy (endangered) do Červeného seznamu hub (makromycetů) České republiky (Holec et Beran, eds., 2006). Je rovněž uveden v Červené knize SR a ČR (Kotlaba, ed., 1995) mezi potenciálně ohroženými druhy.
Podobným druhem je ještě vzácnější ryzec osténkatý (L. spinosulus), tvořící obvykle o něco menší plodnice s 1,5-6 cm širokým, na okraji podvinutým a chlupatým kloboukem, který má světle lilákově karmínově růžovou, za vlhka i tmavě karmínově růžovou barvu a je pokrytý vztyčenými šupinkami. Jeho třeň je 1,5-4 cm dlouhý, 5-10 mm široký a bývá obvykle stejně zbarvený jako klobouk nebo o něco světlejší. Mléko je zpočátku mírné, pak poněkud palčivé. Není vázaný pouze na olše, většinou jej nalezneme pod břízou, ale někdy i pod smrkem. Je nejedlý. Ryzec osténkatý byl pro svou vzácnost zařazen mezi ohrožené druhy do Červeného seznamu hub (makromycetů) České republiky (Holec et Beran, eds., 2006) a mezi silně ohrožené druhy do připravované novelizace vyhlášky č. 395/92 Sb. a seznamu zvláště chráněných druhů.
Vladimír Antonín