VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Jarmila Kocourková: Kraj schovaných řek. Vydal mikroregion Moravskokrumlovsko, Moravský Krumlov 2007, 146 str.

Knihu skvělých černobílých fotografií krajiny středních toků řek Jihlavy, Oslavy a Rokytné komponovala Jarmila Kocourková jako dvanáctidílný chvalozpěv. Komponovala, ne pouze sestavila, neboť soubor krásných fotografií v knize má promyšlenou dramatickou skladbu, takovou, jako mají všechny výtečné diafony Jarmily Kocourkové, zasahující hluboce každého, kdo měl možnost je v autorčině originálním provedení spatřit. Pro svůj knižní opus Jarmila Kocourková vybrala 137 vlastních fotografií, doplnila je čtyřmi snímky přítele Jaroslava Horáka a dvěma kresbami Vladimíra Černého. Kraj schovaných řek se v knize představuje vnímavému čtenáři ve dvanácti částech, tvořených soubory fotografií, z nichž každý je uveden krátkým esejem, výtečně napsaným jako svébytné laudatio. Úvodní soubor těch nejkrásnějších fotografií se nazývá Chvála kraje schovaných řek, následuje Chvála šumění a pak přichází na řadu Pocta ztraceným mlýnům, nostalgické lamento se snímky jedenácti starých mlýnů, které zanikly pod vodami přehrad Dalešice a Mohelno. Putování poříční krajinou pokračuje Chválou splavů, Chválou ticha, Chválou paměti kamene a Chválou květin. Následuje Chvála Haugwitzů, připomínka výsledků činnosti moravské větve šlechtického rodu, který se naučil „obhospodařovat krajinu tak, aby dávala chleba a byla přitom potěšením pro oko“. Přes Chválu stromů, Chválu slepencového kraje a Chválu jara ve vzduchu se dostaneme až k závěrečné Chvále zamyšlení, kde se nad snímkem kapličky v zaniklé vesnici Lipňany s pozadím chladicích věží jaderné elektrárny Dukovany můžeme s autorkou zamyslet nad tím, jak byla část krajiny poznamenána technickými díly.

Jarmila Kocourková fotografovala zamilovanou krajinu kaňonovitých údolí tří západomoravských řek celý život, ve všech ročních obdobích, od mlhavých jiter po večery, kdy v krajině řek nastává ticho a „klid, který zalévá naši duši i celý kraj až k dalekým obzorům a pak výš k černému nebi plnému hvězd“. Podařilo se jí vytvořit sličnou publikaci, která vyzývá milovníky přírody k putování krajinou těchto krásných říčních údolí. Současně je kniha i tichým, ale naléhavým mementem. Nenápadnou tečkou je v závěrečném seznamu označeno 41 fotografií krajiny a objektů, které již nikdy nespatříme, neboť zanikly pod vodami přehrad na řece Jihlavě. Jitka Schneiderová, která podnítila „vytáhnutí zásuvek s negativy“ a pomohla knížku realizovat, může být spokojena, neboť touto unikátní publikací se obce moravskokrumlovského mikroregionu mohou právem pyšnit. Pochválit je třeba tiskárnu (CETA Brno), které se podařilo vytisknout knížku tak, že nejen čtenáře, ale i na kvalitu reprodukcí velmi náročnou autorku by mohl výsledek uspokojit.

Antonín Buček