Čtení na tyto dny

Král smrků

(Smrk ztepilý
Stáří 180 let
Výška 38 m
Obvod 402 cm)

Prší
Přítmí pravěkého lesa
Ticho kapradin a trav
a kapající vody

Posvátná úzkost
slovanského obětiště

Zpovzdálí
hluk dětské
školní křížové výpravy

Směrovka: Král smrků 300 m

Zpáteční cestou
sbírám papírky
od žvýkaček a bonbonů
zn. Velim

(Jaroslav Kvasnica
Mariánské lázně 1987) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pouť na Svatou Horu II. Pěší putování

Václav Štěpánek, č. 1/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Putování za vyplaveným dřevem

Petr Čermák, č. 1/2024, s. 20-22, pro předplatitele

Beskydy Rudolfa Jandy. Věnováno 50. výročí vzniku CHKO Beskydy

Václav Štěpánek, č. 1/2024, , pro předplatitele

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

Jsou cesty kamenů, květů a v nich návrat (krátká potulka rodnou i domovskou Vysočinou)

Miloš Doležal, č. 4/2023, s. 18-21, pro předplatitele

Když horizontálu cesty protne vertikála, pak se cesta stává poutí

Josef Kroutvor, Pavel Klvač, č. 4/2023, s. 2-3, pro předplatitele

Ohlédnutí za půlstoletím Ramsarské úmluvy

Jan Plesník, č. 3/2023, s. 2-5, pro předplatitele

K hydromorfologickému působení bobra evropského

Tomáš Just, č. 3/2023, s. 29-33

Algolog v mokřadech

Olga Lepšová-Skácelová, č. 3/2023, s. 39-41, pro předplatitele

Hnízdění ve věnci

Dagmar Pecková, č. 3/2023, s. 46-47

Kulisy venkovského života


Jarmila Kocourková, č. 5/2007, s. 28

Autoři nazvali svou publikaci „Kulisy venkovského života“, a tak jakoby odvedli pozornost od her, které se v těch kulisách odehrávají a které s nimi souvisejí. Vzorem pro volbu takového zorného úhlu jim byl Bohuslav Blažek, který problematiku venkova dokonale znal, ale v terénu, jak vyplývá z jeho knihy „Venkovy“, ho zaujaly spíše ty kulisy. Už si nepamatuji, byla-li mezi nimi také stodola, jejíž přeměna v kulisu je nejkratší možnou zprávou o tom, co se během uplynulých 50 let s vesnicí stalo.

V předmluvě je citován a snad i trochu přijímán názor, že venkov patří „do říše mýtu o dávno zmizelém věku“. Nemyslím, že je to mýtus, rozhodně ne ve sféře architektury a obhospodařování krajiny jako celku (tedy nejen obdělávání řemenicových polí, které v očích mladých generací obvykle jako jediné reprezentuje tehdejší hospodaření v krajině). Toto tvrzení mohu doložit vlastní zkušeností, protože jsem na venkově ještě před příchodem jeho socialistické přestavby žila.

Ale vezmu to po pořádku. Mám před sebou útlou knížku „Kulisy venkovského života“ zpracovanou na FSS MU v Brně v rámci oboru Humanitní environmentalistika. Studenti magisterského studijního předmětu „Sociologie venkova a krajiny“ prošli 13 vesnic mikroregionu Drahanská vrchovina, pořídili fotodokumentaci a jednotlivé záběry opatřili komentářem. Publikaci v roce 2006 vydalo občanské sdružení Drnka v Drnovicích. Což mi připomíná - čtenář nechť laskavě promine - mé pracovní začátky v Agroprojektu, kde se tradovala historka o drnovických sedlácích, jak s vidlemi honili po poli projektanta prvních socialistických pozemkových úprav.

Knížka je to sličná a celkový dojem přívětivý. Texty jsou dvoujazyčné, takže Angličan, který ve svém pokoji vytrvale sklání hlavu před černými trámy z 19., ale i 18. století a na opravu fasády používá cihly z fondu původních, které se pro tyto účely schraňují, může nabýt dojmu, pokud se mu publikace dostane do rukou, že se český venkovan pominul, když zaměnil svůj pohodlný statek, ale i chaloupku, za stojící katalog nabídky stavebnin nejbližšího supermarketu a postavil před něj - nikoliv odstavil - motokáru.

Podle toho, co se píše v předmluvě, vyjeli budoucí magistři hledat stopy venkova, ale já si myslím, že místo stop hledali a našli různé fáze jeho pominutí. Od neškodných příznaků, ba srandiček (nebýt pořadu TV, neodvážila bych se) typu motocyklu s nápisem „Kamikadze“ a udírny ve tvaru vesmírné rakety, po patologické jevy, jako je např. vila místního zbohatlíka, která vyhlíží jako karikatura zámku ve Veltrusích. Mezi tím pěkná prodejna v Habrovanech a souboudí technického vybavení vesnice, kde jinde než u kapličky. Komentáře k fotografiím mapují a místy předvídají nebezpečí, které hrozí osobitosti obrazu vesnice prostřednictvím trhu stavebnin, ale jsou tu také komentáře naznačující problémy tam, kde nejsou (např. prkenným oplocením se majitel pozemku patrně neizoluje od života vesnice, ale od průjezdné komunikace, atp.).

Co mi při prohlídce publikace vrtalo hlavou, je, proč mezi fotozáběry chybějí některé jevy, chcete-li kulisy, které jsou na současném venkově běžné, např.:

  • rekreačně využívané chalupy s koly od žebřiňáků a cepy na fasádách, s plastovými okny a zámkovou dlažbou,
  • dále některé formy technického vybavení, především formy elektrifikace vesnice od betonových sloupů a jejich sloupořadí přes konzoly el. rozvodů vražených do štukových ozdob fasád posledních lidových domů po břichatá trafa na sloupech kdekoliv v intravilánu (přitom postavit podobné trafo ve městě před kostelem by si projektant nedovolil),
  • plechové čekárny zastávek autobusů,
  • vesnické potoky, jejichž přítomnost prozrazuje pouze stereotypní trubkové zábradlí,
  • měřidla spotřeby energií v předzahrádkách tam, kde „v dávno zmizelém zlatém věku“ bývala růžová loubí s lavičkami.

Kuriózní jsou také auta zaparkovaná po celý den před domy, aniž by s nimi někdo vyjel. Jen na noc se dávají spát do průjezdů nebo garáží. Také venkovan nábožně, ale hlavně hlučně vyholující sekačkou trávník, který jeho děda rychleji a tiše zvládal kosou. A tak podobně.

Co z toho vyplývá, vyplývá-li vůbec. Je možné, že se v daném a magistry zkoumaném regionu jevy, které jsem namátkově uvedla v předchozím textu, nevyskytují. Nebo se vyskytují a magistři si jich nevšimli. Nebo si jich všimli, ale protože, zjednodušeně řečeno, se do nich narodili, považují je za samozřejmost, asi jako vývěsku na obecním úřadě nebo místní hřbitov.

Venkov je stále ještě chápán a využíván jako protiváha města, i když, zejména v posledních letech, se rozdíly mezi nimi rychle stírají. Je na environmentalistech, aby se vyjádřili, je-li to dobré, či nikoliv. Dojdou-li k názoru, že nikoliv, nebude stačit věnovat pozornost jen kulisám.

Jarmila Kocourková

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu