VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Výzkum a zavádění alternativních zdrojů energie ať už té elektrické nebo energie pro pohon motorových vozidel prochází v dnešní době silně progresivním vývojem. Patrná je i snaha tyto zdroje a technologie zpopularizovat a přiblížit veřejnosti, o což se v neposlední řadě zasloužil i bývalý kandidát na prezidenta USA Al Gore ve svém filmu Nepohodlná pravda. Je celkem logické, že v situaci, kdy si uvědomujeme, že neobnovitelné zdroje, jako je ropa, zemní plyn, uhlí a další, budou dříve či později nedostupné, bude nutné stále rostoucí spotřebu energie lidstva nahradit jinými alternativními zdroji.

Téměř každá věc má kromě svého užitku pro lidi, také větší či menší negativní část. Alternativní zdroje energie a technologie na jejich zpracování nejsou v tomto smyslu žádnou výjimkou. Než je tedy začneme masivně využívat, je třeba se podívat i na jejich negativní stránku.

Vezměme například bioetanol. Tento etanol je vyroben z biomasy, především z rostlin obsahujících větší množství škrobu a cukrů. Sám o sobě může sloužit jako motorové palivo, ale spíše se přidává do běžných paliv v množstvích 5 % a 10 %. Bioetanol zvyšuje oktanové číslo a zároveň snižuje emise CO₂ (skleníkový plyn). Evropská unie vydala v roce 2003 direktivu, podle které by měla biopaliva do roku 2010 tvořit 5,75% podíl na trhu s pohonnými hmotami v EU. Evropa však není schopna vyprodukovat dostatek biomasy na výrobu těchto paliv, a proto už dnes je nutné bioetanol dovážet. Největším dovozcem je Švédsko, které je zároveň největším spotřebitelem těchto ekologicky „přátelských“ paliv v EU. Odkud se však to ohromné množství bioetanolu pro Švédsko (a také zbytek EU) bere? Vývozcem je největší producent bioetanolu na světě Brazílie.

Právě tento obchod mezi Brazílii a EU v čele se Švédskem jako hlavním dovozcem dělá z paliv pro životní prostředí „přátelských“ paliva z globálního hlediska možná ještě škodlivější než ta fosilní. Důvodů je hned několik. Hlavní rostlinou pro produkci bioetanolu v Brazílii je cukrová třtina. Kvůli zvyšující se poptávce po bioetanolu je v Brazílii kácen a vypalován deštný prales a následkem toho se do ovzduší uvolňuje velké množství CO₂. Na těchto uvolněných parcelách je pak pěstována cukrová třtina pro produkci bioetanolu. Odlesněné plochy trpí erozí a dochází k výrazné ztrátě na živiny bohaté půdy a i z toho důvodu je nutné odlesňovat nové a nové části pro planetu životně důležitého pralesa. Argumentem hovořícím pro tento systém hospodaření může být snad to, že je zaměstnáno hodně lidí. Uvědomme si, že jde o chudé lidi, kteří si touto tvrdou prací na poli vydělají velmi málo, snad peníze na základní obživu, ale kvalita jejich života se rozhodně nezlepšuje. Také díky zaměstnávání velmi levné pracovní síly je cena brazilského bioetanolu nejnižší na světě.

Bioetanol pak musí urazit tisíce mil po moři z Jižní Ameriky až do Evropy, kde si řidič koupí biopalivo v dobré víře, že pomáhá ušetřit životní prostředí. Otázka je, kolik pokácených a spálených stromů v deštném pralese a jak velké množství uvolněného CO₂ zůstává jako pomyslná brázda za jeho automobilem?

Co z toho plyne? Mají dostat alternativní zdroje zelenou, nebo ne? Jednoznačná odpověď na tuto otázku neexistuje. Faktem je, že současnou vysokou a stále vzrůstající spotřebu energií není možné kompletně nahradit alternativními zdroji, které mohou být mnohdy stejně škodlivé jako současné zdroje o čemž svědčí výše uvedený příklad bioetanolu. Podle mého názoru je nadějí lidstva urychlená snaha o snížení celkové spotřeby energií, díky čemuž se oddálí vyčerpání neobnovitelných paliv (uhlí, ropa, uran, zemní plyn atd.) a prodlouží se tak doba na vývoj takových alternativních zdrojů a technologií, které budou schopny nahradit většinu spotřeby světové energie a zároveň nebudou způsobovat poškozování naší planety. Současně s tím by měli lidé hledat cestu jak se stát hodnotným článkem globálního ekosystému, namísto dnešní situace, kdy není třeba žádné diskuse o tom, že lidé ekosystém na Zemi výrazně narušují a ničí i ku svému neprospěchu.

Bc. Václav Psota - student magisterského stupně oboru Rostlinolékařství MZLU v Brně