Čtení na tyto dny

Pocta

Byli jsme vyznamenáni.

Nu ano,
letos na jaře
dostalo se nám mimořádné výsady.
V koruně naší borovice
založil si hnízdo pár pěnkav.

Já ovíván
přelety dříve vzácnými jak šafrán
jen popelím se v poctě důvěrou,
ty co chvíli zase kladeš na ústa
prst v roli starostlivé strážkyně.

A oběma nám duše obrůstají prachovými pírky.
A oběma nám jde k duhu
tohle filigránsky něžné sousedství
v zeleném velkoměstě veškerenstva.

(Josef Suchý) 

 

Doporučujeme ke čtení

Ubývá u nás ptáků?

Alena Klvaňová, č. 2/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Nová chráněná území v Brně

Vilém Jurek, č. 2/2024, s. 32-33, pro předplatitele

Přírodní řeky jako překvapení Polska

Roman Barták, č. 2/2024, s. 34-35

Návrat vlčího zpěvu Jaroslava Monte Kvasnici

Jiřina Lacinová, č. 2/2024, s. 44-45

Pouť na Svatou Horu II. Pěší putování

Václav Štěpánek, č. 1/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Putování za vyplaveným dřevem

Petr Čermák, č. 1/2024, s. 20-22, pro předplatitele

Beskydy Rudolfa Jandy. Věnováno 50. výročí vzniku CHKO Beskydy

Václav Štěpánek, č. 1/2024, , pro předplatitele

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

Zelený špás za milion. Rozhovor se starostkou Milenou Brzobohatou o šakvickém biokoridoru


Milena Brzobohatá, č. 6/2007, s. 4

Co jste museli udělat pro to, abyste mohli začít sázet?

V územním plánu zůstalo území určené pro biokoridor a o tom jsme začali hledat informace. Nejprve jsme zjistili, kolik by to stálo, a pak kde na to vzít. To je základní kámen. Vyhlásili jsme výběrové řízení a nechali zpracovat projekt. Zároveň se objevila Svatka Stehlíková, studentka Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a nabídla nám pomoc. Přihlásila se sama, prý slyšela doma, že v Šakvicích chceme sázet les.

Prý na biokoridor místní lidé věnovali vlastní pozemky…

No to zase ne, pozemky jsme vyměnili za jiné. I když ze začátku lidé nechtěli, podezřívali zastupitele, že si tam chtějí postavit chaty nebo supermarket, ale nakonec jsme je po předložení projektu přesvědčili.

Na kolik vás ten „zelený špás“ přišel?

Rozpočet biokoridoru zněl na jeden milion sto tisíc. Představte si, že jsme dostali celých 900 tisíc. Podmínkou je, že zvládneme administrativu, a to do puntíku. A to bylo opravdu náročné. Za nás tu nejtěžší práci odvedla právě studentka Stehlíková, takže nebylo třeba najímat firmu. Zvládly jsme to společně.

Jak dlouho trval samotný úřední akt?

Půl roku. Na Pozemkovém fondu byli úředníci vstřícní, poradili. Nejvíce nás zdrželo to, že v polovině práce se na fondu změnil úředník. Musela jsem tomu novému všechno od začátku vysvětlit a teprve potom jsme mohli poslat vyúčtování.

Jak probíhaly práce na „zahradě“?

Výsadba v roce 2005 už byla příjemná práce. Dnes tam uvidíte 23 tisíc stromů a keřů na pěti a půl hektarech. Pás je oplocený, aby ho nesežrali zajíci nebo aby se zahrádkářům nezalíbily sazenice. Už se na rostlinách stihly negativně projevit mrazy a letošní sucho. Proto budeme v únoru 2008 dosazovat.

Co říkají lidé, vědí o tom, že jim za humny roste biokoridor?

Vědí a jsou s ním spokojeni. Hodně nám pomáhají myslivci, těší se, že se zvěř bude mít v budoucnu kde schovat. Dnes tam občas zajdou i turisté, chtějí vědět, co je to biokoridor. Místní zase mají péči, aby všechny sazenice vzešly. Některé druhy rostou pomalu a prodírají se přitom trávou, kterou pravidelně sečeme. V zadní části rostou topoly a jasany, které rostou rychle, ale při pohledu od cesty nejsou tak vidět, takže se lidé trápí tím, že na pozemku není nic vidět.

Otázky kladla Pavla Hobstová

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu