VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Bylo to někdy v únoru roku 2006, kdy jsem se intenzivně začal zabývat myšlenkou jakéhosi smysluplného konání v blízkosti horské osady Na Radlickém na Horní Bečvě. Na tomto místě totiž stojí stará roubená chalupa, odkud pochází má rodina. Nyní je chalupa nevyužívaná, což mě vedlo k úvahám tento stav změnit. První vlaštovkou byl zmatený a naivní e-mail, který jsem zaslal na adresu Správy CHKO Beskydy s tím, že bych rád našel místo v blízkosti Horní Bečvy, kde bych mohl „něco“ dělat. Reakce pracovníka Správy Jiřího Lehkého byla taková, že práce je vždy mnoho, ale nejvíce by jí mohlo být přímo na Horní Bečvě, kde se nachází přírodní památka (PP) Kudlačena. Následně jsem začal zjišťovat o této lokalitě co nejvíce informací.

Krátce o lokalitě

PP Kudlačena je velmi významná rašelinná horská louka, která je v povodí Bečvy ojedinělá. Na lokalitě lze pozorovat několik vzácných druhů rostlin, z nichž jmenujme například mečík střechovitý, vachtu trojlistou, prstnatec májový, prstnatec Fuchsův, kruštík bahenní či hořec tolitovitý. Louka byla v minulosti tradičně ručně kosena obyvateli chalup v její blízkosti a seno následně využíváno pro krmení a podestýlku dobytka. Tradiční hospodaření však postupně po 2. světové válce upadalo. V 70. letech se Kudlačena setkala s pokusem o celkové odvodnění a intenzivní pastvu skotu. Toto úsilí naštěstí rychle ztroskotalo na místy intenzivně podmáčeném terénu, kde podle slov pamětníků zemědělci museli zapadlé krávy vytahovat z bahna traktorem. Následně byla louka vyhlášena jako přírodní památka na popud prof. Dudy, který v letech 1970-90 na lokalitě prováděl důkladné mapování. Do roku 2001 byla pak louka občasně kosena členy ZO ČSOP Orchidea. Dále však proběhlo jen kosení části louky v roce 2004 a poté byla louka pro nedostatek financí a zejména kvůli chybějícímu plánu péče ponechána ladem. To mělo samozřejmě za následek degradaci travního ekosystému a mohutné zarůstání náletovými dřevinami na celém území památky. Po dlouhé zimě na přelomu let 2005 a 2006 navíc popadaly vzrostlé břízy a osiky do nejvzácnějších částí. Kudlačena tedy začala připomínat vrbový prales a z biologického, estetického i krajinářského hlediska byla v úpadku.

Další příběh Kudlačeny

Velkým milníkem bylo mé setkání s projektem Akce Příroda, který je realizován už od roku 1974 Hnutím Brontosaurus. Projekt Akce Příroda spojuje setkání a zábavu nadšenců a dobrovolníků, smysluplnou práci pro přírodu a neformální vzdělávání v oblasti ochrany životního prostředí. Tyto tři pilíře Akce Příroda pro mě představovaly jakési zhmotnění mých naivních plánů a představ o smysluplné činnosti na chalupě Na Radlickém.

Vstoupil jsem tedy do Základního článku Hnutí Brontosaurus Modrý Kámen, kde jsem pro své plány nalezl pochopení a prostor pro realizaci. Na konci dubna 2006 jsem zorganizoval první akci Hnutí Brontosaurus v chalupě Na Radlickém. Jedenáct účastníků přitom začalo s vyřezáváním náletu a odklízením spadaných stromů z louky. Tehdy se to zdálo být jako zcela nekonečná práce. Velkou pomocí však byla spolupráce se Standou Ondruchem, který bydlí v roubence těsně sousedící s památkou, který s naší aktivitou silně sympatizoval a poskytl nám nezbytné nářadí a také zázemí ve své chalupě po dobu práce.

Na podzim roku 2006 proběhly další dvě víkendové brigády. Na každou přijelo přes dvacet účastníků z celé republiky. Podařilo se tehdy dokončit odstraňování náletových dřevin, spálení obrovského množství větví. Louka tedy na zimu „prokoukla“ a podle slov místních obyvatel začala zase vypadat jako louka. Účastníci odjížděli vždy z Horní Bečvy nadšeni, což mě přitahovalo k další činnosti. Také jsem viděl, jak práce dobrovolníků může být účelná a efektivní.

Začal jsem tehdy přemýšlet, co s Kudlačenou dál. Odpověď byla jednoznačná. Louka nutně potřebovala alespoň částečný návrat k tradičnímu způsobu hospodaření, tedy citlivé letní kosení organizované nejméně ve dvou fázích pro zajištění vysemenění orchidejí a mečíků, prováděné samozřejmě ručně bez jakékoliv mechanizace, jejíž vjezd není pro podmáčený terén možný. Po dohodě s botanikem Správy CHKO Petrem Chytilem jsme byli pověřeni letním kosením.

Mé další úsilí se soustředilo k přípravám letního kosení, které mělo být hlavní náplní pracovně řemeslného tábora v létě 2007, který měl lidem nabídnout sice těžkou, ale romantickou práci se sušením a hrabáním sena na louce a ve zbytku času pletení košíků, vázání knih, filcování ovčí vlny, drátenictví, řezbářství a také několik přednášek a zážitkových her.

Veškerá činnost na Kudlačeně však vyžadovala mnoho investic do nářadí, organizace a propagace akcí, což přestalo být finančně udržitelné. Východiskem se stal grantový program Strom života - Pro přírodu, který vyhlásila Nadace Partnerství. Do tohoto programu jsem napsal projekt s názvem Zapojení veřejnosti do obnovy a údržby PP Kudlačena. Grant byl Nadací Partnerství poskytnut, takže nic nebránilo tomu, pustit se do práce.

Na letní tábor přijelo bezmála dvacet účastníků, díky nimž se podařilo louku pokosit, usušit a částečně spálit a zkompostovat seno. Zajímavé chvíle jsem prožil v červencových vedrech na louce, kam každý den přicházeli na kus řeči staříčkové či stařenky z okolních chalup, kteří mi zjevovali své vzpomínky na dětství, kdy chodili do mokřadů pro léčivou vachtu a také koukat se na krásné „kukačky“, jak se na Horní Bečvě říká prstnatcům. Měl jsem tehdy a stále mám velkou radost z toho, co se nyní na Kudlačeně děje. Projekt pokračoval na konci září brigádou, při níž kromě práce na Kudlačeně účastníci pletli košíky z vrbového proutí.

Když se tak ohlédnu zpět, jsem vděčný za onen bláznivý nápad začít na Horní Bečvě „něco“ dělat. Na toto místo patří však můj obrovský dík za to, že jsem díky činnosti na Kudlačeně potkal několik desítek lidí, kteří nadšeně pomáhají obnovit beskydské přírodní bohatství a nejen to. Učí ostatní starým řemeslům, pomáhají s dětským ekovýchovným táborem a to vše činí s úsměvem a lehkostí, která prý vždy byla a je příznačná pro každou činnost dobrovolníků.

Bc. Jan Křivonožka - ZČ Hnutí Brontosaurus Modrý Kámen