VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Přírodní park Údolí Křetínky byl vyhlášen v roce 1996 na ploše 5 570 ha. Prostor PP leží na hranici Poličska a Svitavska v trojmezí Pardubického kraje, kraje Vysočina a Jihomoravského kraje, na severovýchodním okraji Českomoravské vrchoviny. Cílem vyhlášení PP je ochrana mozaikovitého střídání lesů, polí, luk a pastvin v geomorfologicky poměrně členitém reliéfu s typickým údolím řeky Křetínky. Dominantou poněkud rozšířené části údolí jejího horního toku je hrad Svojanov. Byl založen ve druhé polovině 13. století Přemyslem Otakarem II. k ochraně Trstenické stezky, kdysi významné dopravní tepny z Čech na Moravu.

Geomorfologie

Přírodní park leží na styku 2 geomorfologických soustav. Linii rozhraní podle Demka (1987) zřetelně tvoří řeka Křetínka, jejíž levobřežní partie v úseku od Bohuňova po Svojanov náležejí do České tabule (podcelek Českotřebovská vrchovina). Pravý břeh řeky Křetínky ve stejném úseku je pak hranicí Českomoravské subprovincie (podcelek Nedvědická vrchovina).

Terén je prakticky v celé ploše zvlněný. Svažuje se jihovýchodním směrem od severní a západní hranice území parku. Nejvyšší vrchol je Panský vrch u Trpína (700 m n.m.) a naopak nejníže položeným místem je tok řeky Křetínky v obci Bohuňov (410 m n.m).

Typickým geomorfologickým fenoménem přírodního parku je tok řeky Křetínky, který je v horninách zahlouben tak, že na některých místech tvoří skalní rokle vysoké až 45 metrů. Jedná se zejména o partie v Hamrech, Svojanově a v Bohuňovských skálách. Toto místo je také pro svůj charakter nazýváno „Moravskou bránou“ nebo „Zemskou bránou“, která odděluje území Čech a Moravy (Vítek 1992). Terén je výrazněji modelován i dalšími říčkami (a bezejmennými přítoky) - Bysterským potokem, Hodonínkou (Nyklovickým potokem), Rohozenským a Kavinským potokem.

Mineralogie, petrologie a geologie

Oblast PP náleží podle Houzara (2007) ke geologicky nejsložitější části Českého masivu. Vystupují tu jednak metamorfované horniny krystalinika (poličské a letovické krystalinikum, olešnická jednotka moravika) nejistého stáří (prekambrium - starší paleozoikum, prvohory) a jednak sedimentární komplexy druhohorního (křídového) útvaru.

K horninám poličského krystalinika, zasahujícím do oblasti od západu, náležejí zejména biotitické a dvojslídné pararuly. K letovickému krystaliniku jsou řazeny tzv. stašovské svory, které se vyznačují významným obsahem světlé slídy muskovitu, zrn granátu - almandinu, sloupečky staurolitu a hnědočerného turmalínu (skoryl-dravit). Pro svory jsou charakteristické mocné vložky přeměněných amfibolitů, zejména skalní útvar Bohuňovské skály s pěknou ukázkou ptygmatických vrás. V lomu u Svojanova byl v amfibolitech zjištěn vzácný ferrierit (Na-Mg-Al silikát) v ukázkách světové úrovně.

K olešnické jednotce moravika svratecké klenby náležejí na jihu území jemnozrnné biotitické pararuly a svory s kvarcity, s četnými vložkami kalcitických i dolomitických mramorů, místy s ložemi grafitu, který byl těžen v 19. století nedaleko Hutí u Bohuňova.

Nepřeměněné sedimenty křídového stáří a mořského původu jsou zastoupeny v úzkém pruhu při východním okraji oblasti. Na jejich bázi vystupují glaukonitické písky, pískovce a železité pískovce perucko-korycanského souvrství (stáří cenoman). Na nich spočívají glaukonitické pískovce, prachovce a opuky jizerského souvrství a lokálně vyvinuté písčité slínovce.

Čtvrtohorního stáří jsou i ojedinělé pěnovce, které se objevují tam, kde menší potoky protékají územím mramorů (Kaviny a Hutě).

Vegetace

Mezi botanicky hodnotná území patří rašelinné louky v prameništích a v nivách potoků, kde roste například prstnatec májový, vachta trojlistá, suchopýr úzkolistý nebo bradáček vejčitý.

Zajímavým prostředím jsou suché stráňky a meze, kde se daří například sasance lesní, černýši hajnímu, jalovci obecnému, hadinci obecnému, vítodu obecnému, hvozdíku kartouzku, orlíčku obecnému a vzácně i orchideji prstnatci bezovému. Na chudých a kyselých půdách je typická smolnička obecná, která roste zejména u Trpína nebo ve Svojanově (Faltysová 1992). V keřích slunných strání nebo podél lučních a polních cest dominují růže šípková, trnka obecná, hloh obecný a bez černý.

Lesní porosty jsou často smíšené s dominancí smrku ztepilého a borovice lesní. Vtroušený je buk lesní, modřín opadavý, javor klen, javor mléč, lípa srdčitá nebo bříza bradavičnatá. V nivních polohách vodních toků je typický topol, olše lepkavá, vrby, jasan ztepilý a v teplejších místech i habr obecný.

V lesních porostech jsou zastoupeny zejména lesní vegetační stupně bukový a jedlobukový, Podle geobotanické mapy (Mikyska et al. 1968 in www.aopk.cz) náleží většina území PP do oblasti květnatých bučin.

Fauna

Kromě ptačích společenstev je prostudovanost dalších skupin živočichů (zejména bezobratlých) v území PP velmi malá. Mimo řady běžných druhů motýlů byl v posledních letech zjištěn například bělopásek topolový, batolec duhový, otakárek fenyklový nebo ve východních Čechách poměrně vzácný modrásek kozincový.

V rybnících Šindelka (Předměstí) a Stašovský (Stašov) se chová především kapr obecný, lín obecný, štika obecná a okoun říční. V řece Křetínce pak patří mezi lovené druhy pstruh obecný, pstruh duhový, siven americký nebo lipan podhorní. Ve stojatých vodách nachází podmínky pro rozmnožování ropucha obecná, skokan hnědý a výjimečně i ropucha zelená. Z plazů pak užovka obojková. Ve vhodných lokalitách se vyskytuje ještěrka obecná nebo slepýš křehký. Předpokládaný je i omezený výskyt zmije obecné a mloka skvrnitého.

Nejlépe zmonitorovanou skupinou jsou ptáci. Odhaduje se výskyt přibližně až 140 druhů v době hnízdění (Dvořák 1997, Mach 2007 a Vermouzek 1997). Mezi typické druhy říčních ekosystémů patří skorec vodní, cvrčilka říční a konipas horský. V lesích hnízdí například čáp černý, jestřáb lesní, holub doupňák, datel černý, linduška lesní, krkavec velký, ořešník kropenatý, vzácně i skřivan lesní nebo sovy kulíšek nejmenší, sýc rousný, puštík obecný a výr velký. Na výslunných keřovitých stráních a mezích hnízdí kromě rozšířeného ťuhýka obecného v solidní populaci i pěnice vlašská nebo cvrčilka zelená. V zemědělské krajině se setkáme s křepelkou polní, skřivanem polním, strnadem obecným, linduškou luční, vránou šedou a nehojně i s bramborníčkem hnědým nebo strnadem lučním.

Ze savců se v parku vyskytují běžnější druhy jako například srnec obecný, zajíc polní, veverka obecná, prase divoké, kuna skalní, kuna lesní, tchoř tmavý, lasice hranostaj, lasice kolčava, jezevec lesní nebo liška obecná. Dále myšice lesní (Anděra 2002) a řada běžnějších druhů hmyzožravců nebo hlodavců. Z letního období dále existuje nález netopýra velkého na půdě kostela v Bohuňově (Pokorný et al. 2003 in Hanák et Anděra 2006). Mezi známé výskyty ze zimování v bývalých štolách u Hutí nebo ve Svojanově patří nepočetné nálezy z let 1984-1995 netopýra vodního, netopýra velkého, netopýra ušatého a vrápence malého. Ojedinělý je nález netopýra rezavého (Urbánek 1996).

Ochrana přírody a krajiny

V území PP bylo vyhlášeno 9 významných krajinných prvků. Jedná se převážně o biotopy s botanickým významem a ochranou druhů výslunných strání nebo mokřadních stanovišť (Faltysová 1992).

Za přírodní památku „Nyklovický potok“ bylo v roce 1990 vyhlášeno území s rostlinnými společenstvy říční nivy v meandrujícím toku potoka, zejména s porosty bledule jarní. Druhé zvláště chráněné území je přírodní památka (a zároveň součást systému evropsky významných lokalit Natury 2000) „V Jezdinách“ u Jobovy Lhoty v Panském lese. Lokalita s výskytem střevíčníku pantoflíčku leží však mimo park při jeho hranici. Mezi území připravovaná k záměru vyhlášení za přírodní památku patří lokality „Údolí Kavinského potoka“ a „Bohuňovské skály“.

V Trpíně se pak nacházejí 2 památné stromy, lípa velkolistá a lípa malolistá ve stáří 450, respektive 300 let (Faltysová 2002).

Mgr. Jiří Mach - Svitavy