Čtení na tyto dny

Česna

Včely snášejí vosk na pečeti
a pohankový med
na dvoje sliby pod přísahou
na ztuhlý úsměv kolem úst

V té dvojí lásce zapřisáhlé
nebeskou modří drnčí na zápěstí sklo

Matku včelstev vynášejí z úlu
česnem - puklinou v pečeti

(Jindřich Zogata
Dým ohnic, 1991) 

 

Doporučujeme ke čtení

Ubývá u nás ptáků?

Alena Klvaňová, č. 2/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Nová chráněná území v Brně

Vilém Jurek, č. 2/2024, s. 32-33, pro předplatitele

Přírodní řeky jako překvapení Polska

Roman Barták, č. 2/2024, s. 34-35

Návrat vlčího zpěvu Jaroslava Monte Kvasnici

Jiřina Lacinová, č. 2/2024, s. 44-45

Pouť na Svatou Horu II. Pěší putování

Václav Štěpánek, č. 1/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Putování za vyplaveným dřevem

Petr Čermák, č. 1/2024, s. 20-22, pro předplatitele

Beskydy Rudolfa Jandy. Věnováno 50. výročí vzniku CHKO Beskydy

Václav Štěpánek, č. 1/2024, , pro předplatitele

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

K diskusi o diverzitě a stabilitě


Mojmír Vlašín, č. 6/2007, s. 28

Říci, že mezi biodiverzitou a stabilitou není vůbec žádný vztah, je stejná chyba (a nepravda) jako říci, že mezi biodiverzitou a stabilitou je zcela jasný, pevný a lineární vztah. Lze ale říci, že mezi stabilitou a diverzitou je jistá vazba, záleží na tom, který ekosystém posuzujeme. Tropický deštný prales nebo korálový útes na jedné a tundra nebo poušť na druhé straně se vzájemně tak liší, že je lze srovnávat jen velmi těžko anebo spíš vůbec ne. Co považuji za prokázané citacemi, které jsem uvedl ve svém prvním příspěvku uveřejněném ve Veronice 2/2007 (a na které Zdeněk Laštůvka nereagoval), je to, že konkrétní ekosystém (v uvedeném případě stepní či luční) je méně stabilní, pokud je ochuzen o druhy, které jsou mu vlastní. Je tedy labilní v okamžiku, kdy je druhově chudší, a naopak. Takovou labilitu vykazuje i ochuzený prales, ochuzený korálový útes a dokonce i ochuzená tundra či poušť. Samotný počet druhů není důležitým argumentem, přirozené ekosystémy mohou být přirozeně méně druhově bohaté a přitom (přirozeně) docela stabilní. Proto se biodiverzita neboli druhová rozmanitost společenstva posuzuje především ze dvou stránek - jako druhová bohatost (pestrost) a jako vyrovnanost (rovnoměrnost) v poměrném zastoupení jedinců mezi zastoupenými druhy navzájem. Taková biodiverzita se vyjadřuje vztahem mezi celkovým počtem druhů a celkovým počtem jedinců (index druhové bohatosti). V přirozených ekosystémech může vyšší diverzita znamenat i vyšší stabilitu, avšak diverzitu ekosystémů nelze považovat za jednoznačné kritérium pro hodnocení jejich stability (Máchal, Husták: Malý ekologický a environmentální slovníček, 2001).

Zdeněk Laštůvka správně uvádí, že vždy musíme definovat, o jaké narušení stability se jedná, např. změnu tlaku vzduchu pochopitelně ustojí každý ekosystém, trvalé zalití mořskou vodou či překrytí sopečnou lávou naopak žádný. Pro posuzování stability se tedy většinou uvažují extrémní výkyvy faktorů v místě obvyklé (teplota, srážky), a ne katastrofy typu dopadu meteoritu či stavba supermarketu. Pro odolnost vůči extrémnímu suchu či extrémním teplotám je vesměs vhodnější ekosystém s vysokou diverzitou oproti podobnému ekosystému s diverzitou nízkou. Tedy tvrdím: Stanislav Komárek a Zdeněk Laštůvka v tom podstatném pravdu nemají.

Mojmír Vlašín


Pozn. red.: M. Vlašín zde reaguje na článek S. Komárka otištěný ve Veronice 1/2007 a na příspěvek Z. Laštůvky (Veronica 3/2007)

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu